1 047 Tauplitz.jpg
Hromada písmenek a obrázků, jejichž účelem je nikoli odradit, ale potěšit kamarády, rodinu, hledače i náhodné surfaře. A taky jako prevence proti Alzheimerovi...
 - obrázek

- obrázek

Bulharsko 2007 - 2. den

Noc na divoko proběhla bez mimořádných událostí a ráno jsem vedle sebe našel další dva stany. Asi taky bloudili a usoudili, že vedle mě bude bezpečno. Asi jo, i ta zvěř se sdružuje do stád, aby se lépe bránila před nepřáteli.

Ranní pohled na moře a rekapitulace toho, co jsem viděl mě utvrdilo v tom, že nemá smysl jezdit dál po pobřeží. Všude je to skoro stejné a motorkářsky ne zrovna zajímavé. Tady se dá strávit týden s knížkou v ruce na plážovém lehátku, sem tam nějaký výlet, koupání, pivo, víno, bufet, nicnedělání.  Černé moře není špatné, ale na koupání jsou vhodná převážně jen místa s písčitými a oblázkovými plážemi. Zbytek pobřeží je kamenitý, ale nejsou to světle šedé až bílé šutry, jaké znám z Chorvatska, ale tmavě šedé až černé kameny, mezi nimiž na každém třtím metru najdete PETku nebo jiný plovoucí bordel. Cenově to taky není žádná výhra. Loni to prý ještě šlo, ale letos už šly ceny poměrně dost nahoru. Nemá cenu se ohánět tím, že dál od moře je levně. Pokud sem pojedu na rodinnou dovolenou, tak ji strávím převážně na pláži a tam moc levně není (pokud se nebudu první tři dny cpát řízkama z domova a zbytek dovolené těstovinami a konzervami). Zdá se, že to bulhaři trochu přepískli, protože kvalita služeb je stále ještě východní.

V Burgasu jsem upustil od plánu pokračovat po pobřeží směrem k tureckým hranicím, udělal moři papa a zamířil na západ.Cílem bylo přejet Balkánem napříč  tam a zpět. Balkánem se rozumí pohoří Stará Planina, pod jehož severními svahy se nachází Veliko Tarnovo. Prvních 40 km vedlo po nové dálnici, která jednou povede až do Sofie, ale pak jsem najel na pěknou silnici, lemovanou prodejci meruněk, broskví a nektarinek. Neodolal jsem a koupil Bylo to levný a dobrý. U jezere Žrebčevo jsem odbočil na silnici č. 55, ale po pár kilometrech mě cedule informovaly o tom, že tato cesta přes hory je uzavřena. Vrátil jsem se asi 10 km na východ a vydal se nejbližším přechodem z  vesnice Tvardica do městečka Elena. Úzká, ale krásná cesta s kvalitním povrchem mě po dvaceti kilometrech nepřestávajících zatáček dovedla až na vrchol Staré planiny, kde mě čeka malý šok. Asfalt zmizel a dolů vedla jen kamenitá cesta, místy spíše potok. A pak, že tak je to jenom v Rumunsku. Dvacet kilometrů mi trvalo asi třičtvrtě hodiny. Pak přišel další šok, když  se lesní cesta během deseti metrů změnila na silnici srovnatelnou s Ecce Hommo ve Šternberku. Kvalitní asfalt, bílé značení, široké pruhy, široká krajnice, žádná auta. Tak to bylo dalších dvacet kilometrů až do Eleny. Nepochopitelné, to musel vymyslet nějaký soudruh bulhar.

Ve Veliko Tarnovo jsem se dlouho nezdržel. Bylo vedro a na toulání po hradech a památkách jsem moc náladu neměl. Projel jsem město křížem krážem, spíše se jen díval, nežli fotil. Znal jsem jen název tohoto města a nic o něm nevěděl, ale dnes vím, že je to další z bulharských skvostů a stojí za delší návštěvu - viz výše uvedené www stránky. Znalci tvrdí, že se jedná o jedno nejzajímavějších historických měst Evropy. Pro bulharskou historii má toto místo mimořádný význam, protože dlouhá staletí bylo hlavním městem bulharské říše.

K jihu jsem se vydal přes průsmyk Kazanlak. Opět krásná silnice, jedná se o hlavní tah z Ruse do Plovdivu. Nekonečné serpentiny v délce  čtyřiceti kilometrů jsou opravdovým zážitkem. Já jsem je projížděl v neděli a provoz byl mírný. Taková cesta se nedá srovnat s popojížděním kolem moře a srdce motorkáře jásá. Na vrcholu této cesty stojí rozhledna Šipka a na jižním svahu pohoří se v zeleni lesů leskne zlatá kopule stejnojmenného chrámu. Odbočit, zaparkovat, udělat pár foteček, prošmejdit poutní místo a pokračovat dál.

Plovdiv jsem minul, svezl se kousek po dálnici směrem na Sofii a u města Pazardžik odbočil doleva směrem k nejvyšším bulharským horám - Rile. Ze silnice č. 8 jsem sjel u obce Sestrimo a úzkou cestičkou se vydal strmým stoupáním vzhůru. Někde tam nahoře je jezero Belmeken. Po 15 km jsem dojel k nějaké nádrži s elektrárnou, neoznačené, nepřístupné a malé. Už jsem nahoře nebo ne? Po pár desítkách metrů se silnice opět zvedala. Kvalita už byla horší a bylo třeba zvýšit opatrnost. Kdyby se tady něco stalo, měl bych smůlu. Nepotkal jsem živou duši celou cestu nahoru. Několikrát jsem zastavil a sledoval mapu a odhadoval, kde vlastně jsem. Jistota nikde, zbývalo mi buď se vrátit (blbost!) nebo pokračovat (někam mě to musí dovézt). A dovedlo mě to až k hrázi jezera Belmeken. Je to veliké jezero ve výšce asi 2000m. Není přírodní, leží na rozvodí a  má dvě hráze. Bulhaři přehradili náhorní plošinu a udělali z ní jezero. Je to místo, kde jezdí trénovat lyžaři běžkaři a biatlonisté.  Využití má snad jen elektrárna, pár ostatních budov jsou bývalé vojenské betonové stavby, zbytky vyhořelé horské chaty a pár další menších objektů. Vrcholy nad jezerem dosahují výšky 2600 m. Pocity z tohoto jezera ukrytého vysoko v horách jsem měl podobné jako ze silnice přes Starou Planinu, která náhle skončila, aby po dvaceti kilometrech stejně nečekaně začala. To jsou zřejmě pozůstatky budování rozvinutého socialismu.

Prohodil jsem pár slov s chlapíky v maskáčích, kteří seděli na terase jedné  z betonových staveb a zeptal se na cestu. Nasměrovali mě do Jundoly a Jakorudy. Opět krásná cesta ještě krásnější přírodou bez civilizace. Dalších 30 km zatáček a krásných úseků, které mě přivedly do Razlogu, městečka ležícím mezi pohořími Pirin a Rila. Ze silnice byl dobře viditelný vyhlášený lyžařský areál v Bansku, resp. jeho hlavní svah s množstvím sjezdovek.  Podle fotek asi pěkná lyžovačka, ale podle kilometrů moc daleko. Napojil jsem se na hlavní tah z Řecka do Sofie před Blagoevgradem a po dvaceti kilometrech jsem z této cesty odbočil do rilského pohoří. Bylo už po osmé večer a cílem dnešního dne byl rilský klášter.  Stihl jsem to tak tak, protože v devět zavírali a já se dostal dovnitř na poslední chvíli. Opět se jedná o nesmírně zajímavou stavbu, jejíž počátky sahají do devátého století. Uprostřed kláštera, jehož půrorys má tvar obdélníku a obvodové zdi mají čtyři patra stojí kostel, který je vymalován freskami podobně jako kláštery v rumunské Bukovině. Jenže tady jsou kresby mnohem výraznější a ostřejší. Možná jsou to nedávno opravené malby, možná jsou původní, ale zub času si na nich tolik nezahlodal, možná je to namalováno jinak než v Rumunsku? Nevím, každopádně je to nádhera. Uvnitř kostela převládá zlatá barva a ta podívaná stojí za to. Mniši, které jsem viděl, vypadali, jako by tu měli mít koncert ZZ Top. Dlouhé vousy až po pás měl skoro každý z nich. Najednou vrátný zavřel bránu a já jsem zůstal ještě se třemi českými turisty v klášteře.  Po chvíli nás naštěstí vypustili ven a já se mohl za 5 leva (70 Kč) ubytovat v zahradě za klášterem, ve spacáku a v kupce sena. Tak dobře jsem se ještě nevyspal.

31.01.2014 15:12:41
motopospa
Sněhové zprávy

Sněhové zprávy

Co Vás zaujalo?

Motorky a cestování (3819 | 26%)
Hory a lyže (3698 | 25%)
Vodní radovánky (3591 | 25%)
Od všeckého kósek (3525 | 24%)
Jména osob figurujících na těchto webových stránkách jsou pravdivá. Každá osoba může mít více jmen, názvů, přezdívek, ale vždy se jedná o stále stejného jedince. Počet dětí, rodinný stav a hmotné statky každého jedince nemusí odpovídat současnému stavu. Pokud jsem někoho napadl a urazil či jinak poškodil na těle, duši nebo majetku, tímto se mu omlouvám, ale stejně bych to udělal znovu a rád.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one