1 047 Tauplitz.jpg
Hromada písmenek a obrázků, jejichž účelem je nikoli odradit, ale potěšit kamarády, rodinu, hledače i náhodné surfaře. A taky jako prevence proti Alzheimerovi...
MADESSIMO 2012

Last minute do Madessima?  Týden za 4500 Kč včetně skipasu? Jedeme!!! A kde to vlastně je? Ještě, že máme mapu...

Sedačka z Motta Naluns (2146) na Schliveru (2420)

Sedačka z Motta Naluns (2146) na Schliveru (2420)

Noční cestování už pro mě není. Ale je začátek zimní sezóny a my jsme lyžařsky vyhladovělí. Proto vyrážíme o půlnoci a ráno u Landecku sjíždíme z rakouské dálnice a míříme do Švýcarska. Míjíme v minulosti navštívená střediska Serfaus-Fiss-Ladis a Kaunertal a před desátou zastavujeme na parkovišti ve Scuolu. Tady právě otvírají sezónu a to si nemůžeme nechat ujít.

Pohled ze sjezdu z Champatsch (2783m)

Pohled ze sjezdu z Champatsch (2783m)

Cenu ve francích platíme stejně jako všichni ostatní nešvýcaři eury (nerozumím...). Kabina nás vyváží do dvou tisíc metrů nad pásmo lesa. Otevírá se před vzorně připravený areál, ale právě zašíná sněžit. A sněží opravdu statečně. Nám to nevadí a i když na to skoro nevidíme, jezdíme jako o život.

Lidí je tady málo a protože viditelnost je horší a horší, omezejume  svůj pohyb výhradně na hlavní sjezdovku vedoucí pod čtyřsedačkou. Po dvou hodinách rezignujeme a míříme do hospody. Každý u sebe totiž máme bonus kartu na horký aperol a přece jim to tady nenecháme. U toho do sebe natlačíme zbytky řízků a klobás z domova a odpočíváme.
Lidí je tady málo a protože viditelnost je horší a horší, omezejume  svůj pohyb výhradně na hlavní sjezdovku vedoucí pod čtyřsedačkou. Po dvou hodinách rezignujeme a míříme do hospody. Každý u sebe totiž máme bonus kartu na horký aperol a přece jim to tady nenecháme. U toho do sebe natlačíme zbytky řízků a klobás z domova a odpočíváme.
Pohled ze Schlivery ke Scuolu

Pohled ze Schlivery ke Scuolu

Během poůl hodiny se vše radikálně mění. Těžké sněhové mraky jako mávnutím proutku zmizí a objeví se modrá obloha. Neleníme, opouštíme hospodu a jdeme na to znovu. Připadlo asi 20 cm sněhu a kdo jiný to ocení více, než my snowbordisti. Střídáme jeden vlek za druhým, který nás vytahují na další a další kopce a my máme možnost podepisovat se svými oblouky na netknutých sněhových pláních.
Je to nádhera. Spousta bílého prašanu a modré nebe s prosincovým sluníčkem. Teprve teď máme možnost objevit rozlehlost celého areálu Motta Naluns. Je tady více než 80 kilometrů sjezdovek a desítky hektarů volného terénu. Lyžuje se tady první den a proto jsou pláně téměř netknuté, až je problém se vnich orientovat. Ani já ještě nejsem pořádně rozježděný a tak opatrně ukrajuju nové a nové metry z netknutých svahů. Pozn. opatrně znamená jako blázen.
Je to nádhera. Spousta bílého prašanu a modré nebe s prosincovým sluníčkem. Teprve teď máme možnost objevit rozlehlost celého areálu Motta Naluns. Je tady více než 80 kilometrů sjezdovek a desítky hektarů volného terénu. Lyžuje se tady první den a proto jsou pláně téměř netknuté, až je problém se vnich orientovat. Ani já ještě nejsem pořádně rozježděný a tak opatrně ukrajuju nové a nové metry z netknutých svahů. Pozn. opatrně znamená jako blázen.
Ani jsem nepočítal, že to dnes bude na nějaké dokumentování a foťák jsem s sebou nebral. Teď, kyž se počasí umoudřilo, jsem toho samozřejmě litoval. Tyto fotky jsou pořízeny jen mobilem, ale i tak je vidět, že to tady stálo za to. Lyžovali jsme ve výškách od 2000 do 2800 metrů.Spodní stanice ve Scuolu je ve výšce 1250 a dojezd k ní ještě nebyl zcela připraven. Stejně tak ještě nebyly v provozu tallabfarty do Ftanu a do Sentu. Do Sentu vede hooodně kilometrový sjezdy volným terénem označený jako Traumpiste. Nepřekládejte jako trauma, ale jako sen. Asi to tak bude, soudím aspoň podle mapy a reálného terénu, který nás obklopuje. Ze Sentu ale nevede nahoru žádný vlek a proto je třeba nasednout na skibus a nechat se odvézt zpátky do Scuolu.  Škoda, že to dnes nešlo.
Ani jsem nepočítal, že to dnes bude na nějaké dokumentování a foťák jsem s sebou nebral. Teď, kyž se počasí umoudřilo, jsem toho samozřejmě litoval. Tyto fotky jsou pořízeny jen mobilem, ale i tak je vidět, že to tady stálo za to. Lyžovali jsme ve výškách od 2000 do 2800 metrů.Spodní stanice ve Scuolu je ve výšce 1250 a dojezd k ní ještě nebyl zcela připraven. Stejně tak ještě nebyly v provozu tallabfarty do Ftanu a do Sentu. Do Sentu vede hooodně kilometrový sjezdy volným terénem označený jako Traumpiste. Nepřekládejte jako trauma, ale jako sen. Asi to tak bude, soudím aspoň podle mapy a reálného terénu, který nás obklopuje. Ze Sentu ale nevede nahoru žádný vlek a proto je třeba nasednout na skibus a nechat se odvézt zpátky do Scuolu.  Škoda, že to dnes nešlo.
V každém případě je nutné poznačit si areál Motta Naluns nad Scuolem do lyžařského deníčku. Z části odškrtnout jako již navštívený, ale hlavně proto, že bude nutné se sem ještě někdy vrátit. Vytknout se dá jen pár "obyčejných" kotvových vleků, což ale zcela vyvažuje rozlehlost a různorodost celého areálu. Modré, červené a černé, široké sjezdovky i úzké traverzy, upravené pisty i volné nedotčené pláně... Až kolem zase někdy pojedeme do Livigna, Bormia, St.Catariny, St.Moritz nebo Nauders, určitě se zastávka v tomto koutě Švýcarska vyplatí.
V každém případě je nutné poznačit si areál Motta Naluns nad Scuolem do lyžařského deníčku. Z části odškrtnout jako již navštívený, ale hlavně proto, že bude nutné se sem ještě někdy vrátit. Vytknout se dá jen pár "obyčejných" kotvových vleků, což ale zcela vyvažuje rozlehlost a různorodost celého areálu. Modré, červené a černé, široké sjezdovky i úzké traverzy, upravené pisty i volné nedotčené pláně... Až kolem zase někdy pojedeme do Livigna, Bormia, St.Catariny, St.Moritz nebo Nauders, určitě se zastávka v tomto koutě Švýcarska vyplatí.
<p>Na parkovišti nás čekalo asi 15 cm nového sněhu, což při představě kilometrů, které ještě máme před sebou nebylo nic příjemného. Po noční cestě a celodenním lyžování jsme byli utahaní, ale naštěstí ve Švýcarsku sněží vždy jen mimo silnice. Aspoň tak to tady vypadalo. Cesta byla upravená a posolená, většinou jen mokrá. V Zernezu všichni odbočili do Livigna a do St.Moritz jsme už jeli téměř sami. Průjezd St.Moritz jsme zaznamenali jen díky nasvícenému městu a přejezd Malojapassu jsme si&nbsp;nevychutnali vůbec, protože už byla tma a polovina posádky podřimovala. Já jsem tady už jednou jel na motorce a něco málo v paměti mi ještě zůstalo. O to zábavnější bylo stoupání z Chiavenny (333 m.n.m) do Madessima (1550 m.n.m.). Silnička se kroutila v ostrých serpentinách, ve kterých si auta na úzké cestě dávala přednost, aby se vůbec dalo zatočit. Na namrzlém povrchu to&nbsp;neustále prokluzovalo a hlavou se honily myšlenky, jak to asi pojede dolů. V jakém stavu má Mirův pasat pneumatiky jsem se radši nezajímal, přece se nebudu rozčilovat hned na začátku dovolené.</p>

Na parkovišti nás čekalo asi 15 cm nového sněhu, což při představě kilometrů, které ještě máme před sebou nebylo nic příjemného. Po noční cestě a celodenním lyžování jsme byli utahaní, ale naštěstí ve Švýcarsku sněží vždy jen mimo silnice. Aspoň tak to tady vypadalo. Cesta byla upravená a posolená, většinou jen mokrá. V Zernezu všichni odbočili do Livigna a do St.Moritz jsme už jeli téměř sami. Průjezd St.Moritz jsme zaznamenali jen díky nasvícenému městu a přejezd Malojapassu jsme si nevychutnali vůbec, protože už byla tma a polovina posádky podřimovala. Já jsem tady už jednou jel na motorce a něco málo v paměti mi ještě zůstalo. O to zábavnější bylo stoupání z Chiavenny (333 m.n.m) do Madessima (1550 m.n.m.). Silnička se kroutila v ostrých serpentinách, ve kterých si auta na úzké cestě dávala přednost, aby se vůbec dalo zatočit. Na namrzlém povrchu to neustále prokluzovalo a hlavou se honily myšlenky, jak to asi pojede dolů. V jakém stavu má Mirův pasat pneumatiky jsem se radši nezajímal, přece se nebudu rozčilovat hned na začátku dovolené.

Ranní vstávání se nepodařilo nikdy dříve než o půl desáté. I to však stačilo k tomu, abychom byli na svahu mezi prvními. Na úvod jsme vyjeli až na vrchol střediska (Groppera 2948), odkud byl nádherný výhled na zasněženou krajinu. Tady se díváme na konec údolí Valchiavenna, na zamrzlé a sněhem zasypané jezero Spluga a někde v dálce tušíme stejnojnenný pass a přechod do Švýcarska (v zimě s cedulí CHIUSO)
Ranní vstávání se nepodařilo nikdy dříve než o půl desáté. I to však stačilo k tomu, abychom byli na svahu mezi prvními. Na úvod jsme vyjeli až na vrchol střediska (Groppera 2948), odkud byl nádherný výhled na zasněženou krajinu. Tady se díváme na konec údolí Valchiavenna, na zamrzlé a sněhem zasypané jezero Spluga a někde v dálce tušíme stejnojnenný pass a přechod do Švýcarska (v zimě s cedulí CHIUSO)
Tady asi italům trošku hráblo. původně jsme si mysleli, že se jedná o nějakýho svatýho. Ale svatí nemívají kolem hlavy hvězdičky. Dal jsem si tu práci a hlubokým sněhem se dobrodil až na místo činu, abych se přesvědčil o tom, jak se dají utrati dotace z EU a&nbsp;zblízka vyfotil sochu Paní Evropy....
Tady asi italům trošku hráblo. původně jsme si mysleli, že se jedná o nějakýho svatýho. Ale svatí nemívají kolem hlavy hvězdičky. Dal jsem si tu práci a hlubokým sněhem se dobrodil až na místo činu, abych se přesvědčil o tom, jak se dají utrati dotace z EU a zblízka vyfotil sochu Paní Evropy....
Z vrcholu Groppery vedou na jižní stranu střediska dvě sjezdovky, ale namalovat by se jich tady&nbsp;dalo mnohem více.&nbsp;Je to takový obrovský kotel volného terénu, kde sjezdovky a lanovka slouží víceméně jen pro orientaci. Jezdí se úplně všude, teda pokud umíte v hlubokým sněhu a baví vás to.&nbsp;Lyžaři se tady dali spočítat na prstech jedné ruky a jeden den tu blbli i dva střelci&nbsp;na křídlech. Ti samozřejmě po sjezdovkách nejezdili, ale užívali si nekonečného volného prostoru...
Z vrcholu Groppery vedou na jižní stranu střediska dvě sjezdovky, ale namalovat by se jich tady dalo mnohem více. Je to takový obrovský kotel volného terénu, kde sjezdovky a lanovka slouží víceméně jen pro orientaci. Jezdí se úplně všude, teda pokud umíte v hlubokým sněhu a baví vás to. Lyžaři se tady dali spočítat na prstech jedné ruky a jeden den tu blbli i dva střelci na křídlech. Ti samozřejmě po sjezdovkách nejezdili, ale užívali si nekonečného volného prostoru...
Madessimo je takový zapomenutý kousek Švýcarska na italské straně. Údolí Valchiavenna je zakousnuté do horských masivů padajících ke Svatému Mořici na východě a k Belinzoně na západě. Těžko přístupné a v horách ukryté vesničky žijí vlastním životem a obzvláště Madessimo vypadá jako malinký Zermat. Pěší zóna, luxusní obchůdky, hotely a restaurace. A pro nás dva konzumy se všehochutí.
Madessimo je takový zapomenutý kousek Švýcarska na italské straně. Údolí Valchiavenna je zakousnuté do horských masivů padajících ke Svatému Mořici na východě a k Belinzoně na západě. Těžko přístupné a v horách ukryté vesničky žijí vlastním životem a obzvláště Madessimo vypadá jako malinký Zermat. Pěší zóna, luxusní obchůdky, hotely a restaurace. A pro nás dva konzumy se všehochutí.
<p>Na svazích padajících k Lago di Lei bylo opravdu pusto. Textový průvodce hovořil o "jednom lyžaři na jednom kilometru sjezdovky" a musím konstatovat, že tady to neplatilo. Skoro jsem se tady bál :-)</p>

Na svazích padajících k Lago di Lei bylo opravdu pusto. Textový průvodce hovořil o "jednom lyžaři na jednom kilometru sjezdovky" a musím konstatovat, že tady to neplatilo. Skoro jsem se tady bál :-)

<p>Jedinná dvojsedačka naprosto postačuje a prakticky je nemožné ji zcela vytížit. Tolik lidí se nikdy nemůže dostat, protože výjezd je kapacitně limitovám starou visutou kabinovou lanovkou (asi jako na Lomnický štít) s kapacitou cca 30 lidí. Jede kažkou půlhodinu a to znamená, že za dvě hodiny se sem dostane něco kolem stovky lyžařů. Ale mezitím někteří zase odjedou dolů a proto to tady vypadá tak jak jsem vyfotil.</p>

Jedinná dvojsedačka naprosto postačuje a prakticky je nemožné ji zcela vytížit. Tolik lidí se nikdy nemůže dostat, protože výjezd je kapacitně limitovám starou visutou kabinovou lanovkou (asi jako na Lomnický štít) s kapacitou cca 30 lidí. Jede kažkou půlhodinu a to znamená, že za dvě hodiny se sem dostane něco kolem stovky lyžařů. Ale mezitím někteří zase odjedou dolů a proto to tady vypadá tak jak jsem vyfotil.

To je ona! . Ta to brzdí (a dobře dělá). Červená stařenka z Cima Sole na Gropperu. Dá se předpokládat, že ji v nejbližších letech nahradí nějakou vícesedačkou a využití jižní strany bude daleko větší. Tomu nasvědčuje i model střediska na stanici lanovky Laricci, kde už jsou zaneseny i nové sjezdovky a lanovky padající až k jezeru di Lei.&nbsp;K současným cca 50 kilometrům sjezdových tratí přibude dalších cca 20 a další hektary volného terénu. Asi si sem zase někdy zajedeme.
To je ona! . Ta to brzdí (a dobře dělá). Červená stařenka z Cima Sole na Gropperu. Dá se předpokládat, že ji v nejbližších letech nahradí nějakou vícesedačkou a využití jižní strany bude daleko větší. Tomu nasvědčuje i model střediska na stanici lanovky Laricci, kde už jsou zaneseny i nové sjezdovky a lanovky padající až k jezeru di Lei. K současným cca 50 kilometrům sjezdových tratí přibude dalších cca 20 a další hektary volného terénu. Asi si sem zase někdy zajedeme.
I tak to některé ráno vypadalo. Na horách azuro a údolí se topilo v mlze. Tam někde dole je Lago di Lei. Ale nutno dodat, že dnes tady byla celkem kosa a tak jsme se odpoledne přesunuli na severní stranu.
I tak to některé ráno vypadalo. Na horách azuro a údolí se topilo v mlze. Tam někde dole je Lago di Lei. Ale nutno dodat, že dnes tady byla celkem kosa a tak jsme se odpoledne přesunuli na severní stranu.
Pohled ze čtyřsedačky Arlecchino. Končila ve 2300 m.n.m. a i z ní je vidět spousta sněhu všude kolem. Dlužno podotknout, že se tady lyžuje převážně na přírodním sněhu. Nejnižší část areálu leží ve výšce 1600 metrů a tady samozřejmě technický sníh pomáhá k rozjetí provozu. I ve vyšších polohách jsou děla vidět, protože sněhu není nikdy dost. Každopádně orientace většiny sjezdovek na sever zaručuju dlouhou sezonu od začátku prosince až do dubna.
Pohled ze čtyřsedačky Arlecchino. Končila ve 2300 m.n.m. a i z ní je vidět spousta sněhu všude kolem. Dlužno podotknout, že se tady lyžuje převážně na přírodním sněhu. Nejnižší část areálu leží ve výšce 1600 metrů a tady samozřejmě technický sníh pomáhá k rozjetí provozu. I ve vyšších polohách jsou děla vidět, protože sněhu není nikdy dost. Každopádně orientace většiny sjezdovek na sever zaručuju dlouhou sezonu od začátku prosince až do dubna.
Opět pohled ze sedavky Laricci do údolí. Sníh, sníh, sníh...a žádní lidi!!!
Opět pohled ze sedavky Laricci do údolí. Sníh, sníh, sníh...a žádní lidi!!!
z 028a.jpg
z 031a.jpg
z 032a.jpg
Skoro by se řeklo, že je to nuda. Ale nebyla. Lyžovali jsme každý den minimálně 5 hodin plus krátké pauzy na kafe, pivo nebo polentu se žampiony či jehněčím ragů. Večer lehká nebo spíše středně těžká večeře v italském stylu a částečně z místních surovin a k tomu nějaký ten ryzlink, chardonay nebo rulanda.
Skoro by se řeklo, že je to nuda. Ale nebyla. Lyžovali jsme každý den minimálně 5 hodin plus krátké pauzy na kafe, pivo nebo polentu se žampiony či jehněčím ragů. Večer lehká nebo spíše středně těžká večeře v italském stylu a částečně z místních surovin a k tomu nějaký ten ryzlink, chardonay nebo rulanda.
A pak, že tu nejsou! Po někalika hodinách čekání se mi podařilo zachytit aspon jednoho snowborďáka. Nebo snowborďačku?:-)
A pak, že tu nejsou! Po někalika hodinách čekání se mi podařilo zachytit aspon jednoho snowborďáka. Nebo snowborďačku?:-)
<p>Fotek bylo moc, ale nakonec jsem zjistil, že jsou všechny stejný. Se sněhem a bez lidí. Už jsem projel desítky lyžařských areálů, ale tady mi to chvílemi rozum opravdu nebral. Proč tady nikdo není? Odpověď je jednoduchá - Dolomity jsou blíže a jsou známé. Proto tam taky všichni jezdí. My jsme museli ujet více než 1000 kilometrů a z toho posledních 200 km mimo dálnici místy až strašidelnými serpentýnami. Odměnou je středisko patřící k tomu nejlepšímu, ce lze v Itálii najít.</p>
<p>A to šopování a tankování v bezcelní zóně v Sammaunu už byl jen takový malý bonbónek na závěr...:-))</p>

Fotek bylo moc, ale nakonec jsem zjistil, že jsou všechny stejný. Se sněhem a bez lidí. Už jsem projel desítky lyžařských areálů, ale tady mi to chvílemi rozum opravdu nebral. Proč tady nikdo není? Odpověď je jednoduchá - Dolomity jsou blíže a jsou známé. Proto tam taky všichni jezdí. My jsme museli ujet více než 1000 kilometrů a z toho posledních 200 km mimo dálnici místy až strašidelnými serpentýnami. Odměnou je středisko patřící k tomu nejlepšímu, ce lze v Itálii najít.


A to šopování a tankování v bezcelní zóně v Sammaunu už byl jen takový malý bonbónek na závěr...:-))

08.01.2013 15:13:27
motopospa
Sněhové zprávy

Sněhové zprávy

Co Vás zaujalo?

Motorky a cestování (3820 | 26%)
Hory a lyže (3700 | 25%)
Vodní radovánky (3591 | 25%)
Od všeckého kósek (3526 | 24%)
Jména osob figurujících na těchto webových stránkách jsou pravdivá. Každá osoba může mít více jmen, názvů, přezdívek, ale vždy se jedná o stále stejného jedince. Počet dětí, rodinný stav a hmotné statky každého jedince nemusí odpovídat současnému stavu. Pokud jsem někoho napadl a urazil či jinak poškodil na těle, duši nebo majetku, tímto se mu omlouvám, ale stejně bych to udělal znovu a rád.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one