1 047 Tauplitz.jpg
Hromada písmenek a obrázků, jejichž účelem je nikoli odradit, ale potěšit kamarády, rodinu, hledače i náhodné surfaře. A taky jako prevence proti Alzheimerovi...

Dukelský průsmyk

 - obrázek

- obrázek

 

Dukelský průsmyk

Znenadání se objevil kousek volného víkendu a já chtěl někam vyrazit. Jen tak, bez báglů a bez přípravy. Namazal jsem řetěz, naleštil plexi na motorce i přilbě, zaklapl top s několika maličkostmi a v sobotu 18. srpna vyrazil ke slovenským hranicím.

     Východní Slovensko mě lákalo už delší dobu. Nikdy jsem tam nebyl a leželo mi v hlavě pár nezodpovězených otázek: Je to už tak trochu Ukrajina? Jsou to samí cikáni? Dá se s východňárem pokecat? Jaký tam jsou cesty?

    Vlastně jsem tam už jednou byl - někdy v patnácti na rodinné dovolené na Zemplínské šíravě. A pak ještě o dva roky později, kdy jsem se tam vydal na kole - Favoritu koupeným ve velké frontě za 1100 Kč. Tenkrát jsem tam opravdu dojel, ale zpáteční cesta pro mě skončila v Rožňavě, protože pršelo, pršelo a pršelo.

      Z Přerova, přes Hranice, Valmez a Rožnov jsem mířil do beskydských kopců. Makovem projíždím skoro pravidelně a tak jsem tentokrát za Horní Bečvou odbočil vlevo na Bílou a za Bílou doprava na Čadcu. Krásná cesta mezi lesem s modrým nebem mezi zelenými smrky se bude muset určitě brzo zopakovat. Na přechodu v Klokočově ani občanku nechtěli vidět, motorkáři prý ukazovat nemusí. Za to za přechodem jsem zastavil dobrovolně, abych se podíval na Lysou horu ze směru, odkud jsem ji ještě nikdy neviděl. Cesta na slovenské straně byla stejně dobrá  a já uháněl, co to dalo. Nepotkával jsem žádný auta ani motorky a myslím, že je to neprávem opomíjený kus krásného svezení a doporučuji vyzkoušet.

   Z Čadci jsem zamířil po nové cestě novým tunelem směrem na Žilinu. Lákalo mě odbočit na Oščadnicu, protože ji znám jen jako lyžař, ale času jsem neměl nazbyt a východ Slovenska byl hodně daleko. Odbočil jsem na Novou Bystricu v Kysuckých Beskydech, do míst, kde v zimě končí cesty a na Oravu se člověk dostane jen terénním vozem nebo obrovským obloukem přes Malou Fatru. Beskydy jsou prostě Beskydy a krásná je jejich moravská i slovenská verze. Ta druhá je téměř bez turistů, cyklistů, aut a podobných vymožeností. Zpestřením je muzeum kysucké dědiny a úvratová úzkorozchodná železnica mířící nahoru k Oravské Lesné. Já jsem projížděl úzkou asfaltovou cestou s množstvím zatáček a s občasným výhledem do údolí. V současnosti se buduje nová silnice, která spojí Kysuce s Oravou. Kdy to bude, nevím, ale vypadalo to skoro jako hotové.

   Krátká zastávka na hřebeni, kde Beskydy přecházejí v Oravskou Maguru, výhled na podezřele známý kopec (až po chvíli jsem si uvědomil, že je to Rozsutec), pár fotek a dolů kopcom. Další zastávka byla u informační tabule nad Zázrivou. Tak se mi to líbí. Jednotlivé kopce byly popsané a  člověk nemusí hledat v mapě co je co? Zajímavé místo, odkud je vidět 5 pohoří (viz foto) a dole v údolí Zázrivou. Tam jsem byl někdy v šesté třídě na putovním táboře a mám k tomuto místo stále pěkné vzpopmínky. Dokonce jsem našel plac, kde tábor kdysi stál... Ze Zázrivé na Párnicu a po hlavní cestě směrem Dolný Kubín. Před Kubínem odbočka doleva. Málem mě smetl nějaký kokot z Blavy  v mercedesu Vito - neví, co je 60 km/h v obci, neví co je bezpečná vzdálenost za vozidlem=motorkou a nevěnoval se řízení!!! Místo doleva jsem to na poslední chvíli strhl vpravo a zůstal stát na krajnici. Jinak bych byl přilepený na středové přerušované čáře. Blavák zmizel, já se otočil o 180 stupnů a odbočil na Beňovu Lehotu. Na Kubínkách jsem byl taky vždycky jen v zimě a tak jsem si tentokrát vyjel kolem Zahrádek až ke spodní stanici nové sedačkové lanovky a pak dál nahoru k chatě pod Kubínskou hoľou. Od horní stanice sedačky jsem vyfotil Velký Choč, chatu Trafo a vydal se úzkou lesní cestou, po které jezdí jen lesáci k Oravském Podzámku. Že se po této silničce opravdu nejezdí, jsem poznal až na jejím konci, kde mě čekala závora. V-Strom je přece enduro a tak to šlo vlevo vedle sloupku příkopem :-)). Mylně jsem se domníval, že jsem na cestě do Tvrdošína a klopil jednu zatáčku za druhou po krásné nové silnici. Sice se mi to nezdálo, ale cesta byla opravdu pěkná a za to svezení to stálo. V Hruštíně mi bylo jasné, že jedu do Polska a tak jsem to otočil, u Oravského zámku odbočil vlevo a namířil do Roháčů. Za zmínku z tohoto úseku cesty stojí atrakce za dědinou Podbiel, kde si někdo z místních opatřil obrněný transportér a je možné se za mírný poplatek nechat povozit v terénu. Určitě zajímavý počin a nejen na tomto příkladě je vidět, že se slováci snaží vytěžit z cestovního ruchu maximum. Podmínky pro to mají a tak jim to jen a jen schvaluji.

     Projel jsem Habovkou a Zubercem a protože vrcholky Roháčů nebyly díky mrakům vidět, pokračoval jsem dolů na Liptov. Opět pěkná cesta se spoustou zatáček a malým provozem mě přivedla k Liptovskej Mare a kolem Aqualandie v Trnovci do Lipt. Mikuláša. Už bylo po půl sedmé a abych se nezdržoval, po dálnici jsem mířil k Lipt. Hrádku, kde jsem odbočil na Podbanské. V Pribilině jsem zkontroloval, kolik teče v Belé vody. Na raft ani na kajak to mimo dobu hlavního jarního tání sněhu v Tatrách nebývá, za to květen stojí za to. Jarní sjezdy Belé jsou adrenalinovým zážitkem, který je třeba vyzkoušet. Zkusil jsem štěstí ubytovat se v kempu v Račkové dolině, ale bez stanu jsem neměl šanci. Horské hotely o kousek výše byly rovněž plné, není se co divit, turistická sezóna je v plném proudu. Jistota je hotel Permon v Podbanském. Sice je to dražší, ale za to s veškerým komfortem. Ale protože jsem ještě na poslední chvíli zastavil v Pribilině u hotelu Esperanto, Permon se nekonal. Ubytoval jsem se za 9,5 Euro!!! = dvoulůžkový pokoj s vlastní sociálkou a televizí. Sice nebylo dálkové ovládání a ani anténu jsem nenašel, ale za ty prachy? No nekupte to, když je to tak levný. Večeře v restauračce a spát. Ani mě nenapadlo, navštívit večerní diskotéku (co bych tam tak asi dělal?) a v deset jsem už spal spánkem spravedlivým.

     Ráne jsem díky své cestovní horečce dlouho v posteli nevydržel a v šest hodin mi servírka odemykala hotel a vypustila do volné přírody. Ranní jízda tatranskou magistrálou je zážitek. Provoz nulový, silnice kvalitní, výhledy na všechny strany nádherné. V-Stroma jsem nešetřil a naložil mu, co se dalo. Sem tam jsem zastavil, abych něco blejsknul, podíval se na mraky v údolí mezi Tatrami nebo nahoru na štíty nejvyšších slovenských hor a poměrně rychle jsem projel celou tatranskou kotlinou. Ve Staré Lubovni jsem natankoval, ale platební karta opět stávkovala a tak to bylo za Euro. Benzín slováci nemají vůbec levný, ale na vodu mi to jezdit ještě neumí. Další zastávku jsem si udělal v Bardějově. Prošel jsem historickou část města, podíval se do kostela (zrovna skončila svetá omša), na zvony před kostelem a udělal pár fotek náměstí zapsaného jako památku světového kulturního dědictví UNESCO. Do reality jsem se vrátil pařížským salátem s bagetou a ledovým čaj z Hypernovy. Kupodivu tady karta už fungovala. Posnídal jsem a zamířil k cíli cesty - k Dukelskému průsmyku.

    Cestou jsem se ještě zastavil ve Svidníku, podívat se na výstavu historické vojenské techniky. Na trávě u cesty tam stojí  několik, tanků, obrňáků a nejrůznějších děl, jedna kaťuša a jedno letadlo. Za zastávku to určitě stojí, protože kdo by čekal, že na Dukle toho budou mraky, byl by zklamán. Tam mají jen jeden tank T34 na podstavci a jinak nic. Pokud nepočítám památník s cintorínem, vyhlídkovou věž s průvodcem, který ještě válku snad i pamatuje. Z věže je výhled do průsmyku, kde se v roce 1944 urputně bojovalo. Všechny tyto objekty jsou součástí naučné stezky, která má doplnit mezery ve vzdělání podobným jedincům, jako jsem já. Ale hlavně je to delší procházka lesem po dlážděném chodníku případně po silnici a spíše pietní záležitost, nežli hurá atrakce. Je vidět, že památník je poplatný době, ve které byl vybudován. Svědčí o tom třeba i bysty sovětských generálů a důstojníků (samozřejmě, že češi se Svobodou a Sochorem tam jsou taky), ale i vyobrazení činností vojáků čs. jednotky na kované mříži památníku. Vedle jednotlivých míst, kde jednotka působila a bojovala, nechybí ani politická školení a podobné hovadiny. Ale je pravda, že teď se to kecá a těžko posuzuje. Realita za války byla úplně jiná a jsem rád, že jsem to o dvacet let minul...

      Opustil jsem Duklu a východoslovenskými cestičkami mířil stále na východ. Vyvrátil jsem tak první mýtus - cesty tam jsou dobré a kvalitní, sem tam záplatované, ale celkově jejich stav a složení odpovídá našemu průměru. Mýtus druhý padl taky - s východňáry se dá komunikovat, ale člověk už musí být ve střehu, aby chápal, vo co gou. Mýtus 3 - snědých obyvatel je tam tolik, jako všude jinde na Slovensku.

      Projel jsem Medzilaborce a cestou do Sniny jsem měl pocit, že všechny cesty nevedou do Říma, ale do Humenného.  I z mapy je patrno, že toto město je spádovou oblastí pro značnou část východního Slovenska od Zemplínské Šíravy až k polským hranicím. Já jsem Humenným zlákat nenechal a po krásné široké asfaltce mířil k ukrajinským hranicím. Ubľa je jedním přechodem a vyšné Nemecké druhým. Dojel jsem až ke slovenské celnici, zamával Ukrajině a věděl, že teď už pojedu jen a jen na západ. Přes Sobrance a Michalovce jsem líznul Košice a zakrojil se do zatáček směrem na Margecany. Tato část cesty přes Gelnicu, Mlynky, Dedinky, Vernár až do Popradu patří k tomu pěknějšímu, co se dá na Slovensku projet. Třebaže byla neděle odpoledne, tady nebyla ani noha. Krásná krajina Volovských vrchů, jižní části Slovenského Ráje a  východní části Nízkých Tater s dominantní Kráľovou Hoľou, Dobšinou, Palcmanskou Mašou s krásnou zelenomodrou hladinou...a k tomu jedna zatáčka za druhou...prostě balzám na motorkářovy nervy.

   Ve pěkné jednou končí a po pár netradičních předjížděcích manévrech na cestě z Popradu k začátku dálnice u Hybe, jsem proletěl dálničním úsekem kolem Mikuláše a před Ružomberkem se zařadil do nedělní nekonečné kolony. Tady jsem potkal všechny ty lidi a auta, kteří mi chyběli (nechyběli mi!!!) na cestách uplynulé dva dny. Tady to bývá ucpané pravidelně a asi jen dálnice to vyřeší. Buduje se stále a intenzivně a za pár let snad pojedeme na lyžovačku po dálnici z Bytče až do Tater.

    Znovu jsem se pochválil, že nemám boční kufry a jako štíhlá laň, vlastně kolouch...hmm, vzhledem k věku už asi taky ne, tak jelen (co ty parohy???)...no prostě jsem se usadil na střední čáře a postupně předjel celou několikakilometrovou kolonu. Zastavil jsem jen ve Vrútkách v H-D pubu na nějaký mexický žrací nesmysly a s nacpaným pupíkem mířil k Makovu. Pak jsem to vzal pro změnu na Velké Karlovice, Vsetín a přes Hostýnské vrchy až domů a před desátou večerní jsem zaparkoval na základně.

    Krátký, ale intenzivní a pěkný výlet to byl, jen co je pravda. Znovu jsem si ověřil, že nejenom v Alpách zaplesá srdce motorkáře. Slovensko je krásné a mám pocit, že pro mě čím dál krásnější. Stále  ještě skrývá spoustu neprobádaných oblastí a neprojetých silnic a to nemluvím o skrytém terénním potenciálui V-Stroma. Ten ujel první půlden 350 km, druhý den 850 km a řekl si v průměru o 4,33 litru na  100km. Pěkná práce. Od 13. dubna, kdy jsem se stal jeho majitelem, tachometr ukazuje necelých 14.000 km a na zadní gumě zbývá cca 2mm. Vydrží do garančky v 18000km?

    Závěr: Jeďte na Slovensko! Stojí to za to!!!

    Do viděnia!

31.01.2014 15:11:04
motopospa
Sněhové zprávy

Sněhové zprávy

Co Vás zaujalo?

Motorky a cestování (3819 | 26%)
Hory a lyže (3698 | 25%)
Vodní radovánky (3591 | 25%)
Od všeckého kósek (3525 | 24%)
Jména osob figurujících na těchto webových stránkách jsou pravdivá. Každá osoba může mít více jmen, názvů, přezdívek, ale vždy se jedná o stále stejného jedince. Počet dětí, rodinný stav a hmotné statky každého jedince nemusí odpovídat současnému stavu. Pokud jsem někoho napadl a urazil či jinak poškodil na těle, duši nebo majetku, tímto se mu omlouvám, ale stejně bych to udělal znovu a rád.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one