1 047 Tauplitz.jpg
Hromada písmenek a obrázků, jejichž účelem je nikoli odradit, ale potěšit kamarády, rodinu, hledače i náhodné surfaře. A taky jako prevence proti Alzheimerovi...

Portugalsko 2008 - třetí část -Lisabon

Portugalsko - Lisabon

Z Algarve do Lisabonu je to asi 250km. po krásné a kvalitní dálnici A2 s mírným provozem (nesrovnávat s naší D1, protože se to srovat nedá!!!). To znamená, že za dvě hodiny a kousek jsme v Lisabonu. Teda pokud tam opravdu tak pospícháme...

Ale to nebyl náš případ. Když jsem si přečetl spoustu zajímavých údajů o městě plném nezapomenutelných památek zapsaných na seznamu UNESCO, městě protkaným maurskými uličkami, obklopeným středověkými hradbami s dominantním římským chrámem v centru, městě, které davy turistů ještě nestačily významně poznamenat, opustili jsem dálnici A2 po cca 70 kilometrech a zamířili jsme do <em>ÉVORY.</em>
Ale to nebyl náš případ. Když jsem si přečetl spoustu zajímavých údajů o městě plném nezapomenutelných památek zapsaných na seznamu UNESCO, městě protkaným maurskými uličkami, obklopeným středověkými hradbami s dominantním římským chrámem v centru, městě, které davy turistů ještě nestačily významně poznamenat, opustili jsem dálnici A2 po cca 70 kilometrech a zamířili jsme do ÉVORY.
<em>Evora</em> není nikterak velká. Dnes má asi 50000 obyvatel, což je sotva polovina středověkého osídlení. Je největší atrakcí regionu <em>Alentejo</em>, typicky zemědělského kraje, kde dominují plantáže korkovníků a olivovníků. kterým nevadí vysoké teploty a nedostatek vláhy. Název <em>Alentejo</em> vznikl z výrazu "além do Tejo", což v překladu znamená "za řekou Tejo". Jakoby tím chtěli naznačit hranice mezi bohatým Lisabonem a touto jednou z nejchudších oblastí Evropy.
Evora není nikterak velká. Dnes má asi 50000 obyvatel, což je sotva polovina středověkého osídlení. Je největší atrakcí regionu Alentejo, typicky zemědělského kraje, kde dominují plantáže korkovníků a olivovníků. kterým nevadí vysoké teploty a nedostatek vláhy. Název Alentejo vznikl z výrazu "além do Tejo", což v překladu znamená "za řekou Tejo". Jakoby tím chtěli naznačit hranice mezi bohatým Lisabonem a touto jednou z nejchudších oblastí Evropy.
<em>"Nós ossos que aqui estamos pelosvossos esperamos"(My, kosti zde uložené, na vaše kosti čekáme). </em>Tento nápis nás přivítal u vchodu do Kaple kostí (<em>Capela dos Ossos), </em>kde jsme si za jedno Euro (možná dvě) mohli prohlédnout jednu z nejbizarnějších památek. Kaple přiléhá ke kostelu <em>Igreja de Sao Francisco,</em> stojícím na východním okraji náměstí <em>Praca 1 de Maio.</em> Až na místě samotném jsem smysl výše uvedého pochopil...
"Nós ossos que aqui estamos pelosvossos esperamos"(My, kosti zde uložené, na vaše kosti čekáme). Tento nápis nás přivítal u vchodu do Kaple kostí (Capela dos Ossos), kde jsme si za jedno Euro (možná dvě) mohli prohlédnout jednu z nejbizarnějších památek. Kaple přiléhá ke kostelu Igreja de Sao Francisco, stojícím na východním okraji náměstí Praca 1 de Maio. Až na místě samotném jsem smysl výše uvedého pochopil...
V 16. století dostali františkánští mniši nápad shromáždit&nbsp; ostatky mnichů, které se v té době nacházely na více než&nbsp;čtyřiceti&nbsp;klášterních hřbitoech, na jednom posvěceném místě, které nezabere tolik potřebného prostoru. Výsledkem je tato kaple, pomník lidské smrtelnosti, jehož zdi a pilíře jsou postaveny z kostí více než pětitisíc mnichů. Pohled na sloupy sestavené z kostí a obratlů, zdobené lebkami, je mrazivý, atmosféra v kapli Více než pietní, ale představit si něco takového bych určitě nedovedl. To se prostě musí vidět...
V 16. století dostali františkánští mniši nápad shromáždit  ostatky mnichů, které se v té době nacházely na více než čtyřiceti klášterních hřbitoech, na jednom posvěceném místě, které nezabere tolik potřebného prostoru. Výsledkem je tato kaple, pomník lidské smrtelnosti, jehož zdi a pilíře jsou postaveny z kostí více než pětitisíc mnichů. Pohled na sloupy sestavené z kostí a obratlů, zdobené lebkami, je mrazivý, atmosféra v kapli Více než pietní, ale představit si něco takového bych určitě nedovedl. To se prostě musí vidět...
Centrum Evory tvoří neuvěřitelná Spleť maurských uliček, ukrytých za hradbami, na kterých není znát jejich skutečné stáří. Vlastně všechny zdejší památky, které jsme navštívili či míjeli, jsou ve velmi dobré stavu a přitahují spousty turistů, o čemž svědčilo i hustě zaplněné parkoviště před jednou z hradních bran. Město není velké a organizovaná prohlídka s průvodcem, při které&nbsp;málokdo odolá koupi&nbsp;suvenýru (třeba z korkového dubu),&nbsp;netrvá více jak dvě hodiny.
Centrum Evory tvoří neuvěřitelná Spleť maurských uliček, ukrytých za hradbami, na kterých není znát jejich skutečné stáří. Vlastně všechny zdejší památky, které jsme navštívili či míjeli, jsou ve velmi dobré stavu a přitahují spousty turistů, o čemž svědčilo i hustě zaplněné parkoviště před jednou z hradních bran. Město není velké a organizovaná prohlídka s průvodcem, při které málokdo odolá koupi suvenýru (třeba z korkového dubu), netrvá více jak dvě hodiny.
Většina památek pochází ze 14.-16. století, kdy pod vládou rodu Avisů zažilo město největší rozvoj. Velké množství renesančních a manuelinských budov, noblesních paláců, jednímž z nich je třeba jezuitská universita, je jedním z důvodů, proč jsme zde na konci turistické sezony potkávali toik turistů.
Většina památek pochází ze 14.-16. století, kdy pod vládou rodu Avisů zažilo město největší rozvoj. Velké množství renesančních a manuelinských budov, noblesních paláců, jednímž z nich je třeba jezuitská universita, je jedním z důvodů, proč jsme zde na konci turistické sezony potkávali toik turistů.
Katedála <em>Sé </em>(jak jinak) z roku 1186 je jednou z dominant Évory. Masivní románské věže později doplněné gotickými oblouky zdůrazňují mohutnost a důležitost, která katedrále ve středověku náležela. Interiér, jak píše průvodce, je&nbsp; pěkný, krásný, zajímavý...a kdoví jaký ještě, ale nám se 3 Eura dávat nechtělo...
Katedála (jak jinak) z roku 1186 je jednou z dominant Évory. Masivní románské věže později doplněné gotickými oblouky zdůrazňují mohutnost a důležitost, která katedrále ve středověku náležela. Interiér, jak píše průvodce, je  pěkný, krásný, zajímavý...a kdoví jaký ještě, ale nám se 3 Eura dávat nechtělo...
...a tak jsem jen nakoukli dovnitř, abychom zjistil, že bez zaplacení se tam opravdu nedostanem, vyfotili něco málo z interieru (tma jak v řiti a fotky nic moc), přidali aspoň fotku bohatě zdobeného vstupního průčelí a pokračovali vzhůru do kopce...
...a tak jsem jen nakoukli dovnitř, abychom zjistil, že bez zaplacení se tam opravdu nedostanem, vyfotili něco málo z interieru (tma jak v řiti a fotky nic moc), přidali aspoň fotku bohatě zdobeného vstupního průčelí a pokračovali vzhůru do kopce...
...na jehož vrcholu stojí <em>Templo Romano, </em>nejlépe zachovalý románský chrám v Portugalsku. Z druhého století našeho letopočtu dnes zůstala plošina, ze které vyrůstá 14 žulových sloupů s korinstkými hlavami. Chrám byl zasvěcen bohyni Dianě nebo Jupiterovi (přesně se to prý neví), ale ve středověku si s tím stejně moc hlavu nelámali. Vlastně lámali, protože chrám používali nejdříve jako inkviziční popraviště a pozděi jako jatka. Hlavu jsme si s tím nelámali ani my, protože tady tak neskutečně fučelo, že jsme se snažili co nejrychleji zmizet v úzkých uličkách. Zbytek prohlídky jsme vzali sprintem a těšili se, až si v autě zatopíme. Tolik Évora.
...na jehož vrcholu stojí Templo Romano, nejlépe zachovalý románský chrám v Portugalsku. Z druhého století našeho letopočtu dnes zůstala plošina, ze které vyrůstá 14 žulových sloupů s korinstkými hlavami. Chrám byl zasvěcen bohyni Dianě nebo Jupiterovi (přesně se to prý neví), ale ve středověku si s tím stejně moc hlavu nelámali. Vlastně lámali, protože chrám používali nejdříve jako inkviziční popraviště a pozděi jako jatka. Hlavu jsme si s tím nelámali ani my, protože tady tak neskutečně fučelo, že jsme se snažili co nejrychleji zmizet v úzkých uličkách. Zbytek prohlídky jsme vzali sprintem a těšili se, až si v autě zatopíme. Tolik Évora.
Z Évory jsme zamířili přímo do Lisabonu. Ubytovali jsme se v městském kempu (slušně zařízené dřevěné chatky s koupelnou, kuchyní i televizí) a vyrazili na průzkum města. Vlastně spíše okolí. Zastavili jsme v Sintře, ale kvůli silnému větru a popadaným stromům jsme se dostali jen k bráně <em>Palácio de Pena, </em>portugalskou snahou o napodobení staveb Ludvíka Bavorského (Neuschwanstein). Čas nás tlačil a tak posledním cílem tohoto dne bylo pobřeží Atlantiku. Bez mapy a jen podle zapadajícího slunce jsme mířili stále na západ a podařlo se nám trefit jednu z velkých a pěkných pláží <em>Praia Grande. </em>Oceán dorážel na pobřeží velkými vlnami, vítr byl čím dál méně snesitelnější a tak se náš pobyt mimo automobil zkracoval na co nejkratší dobu, víceméně jen na fotografování (třeba tohoto hotelového komplexu na Velké pláži)...
Z Évory jsme zamířili přímo do Lisabonu. Ubytovali jsme se v městském kempu (slušně zařízené dřevěné chatky s koupelnou, kuchyní i televizí) a vyrazili na průzkum města. Vlastně spíše okolí. Zastavili jsme v Sintře, ale kvůli silnému větru a popadaným stromům jsme se dostali jen k bráně Palácio de Pena, portugalskou snahou o napodobení staveb Ludvíka Bavorského (Neuschwanstein). Čas nás tlačil a tak posledním cílem tohoto dne bylo pobřeží Atlantiku. Bez mapy a jen podle zapadajícího slunce jsme mířili stále na západ a podařlo se nám trefit jednu z velkých a pěkných pláží Praia Grande. Oceán dorážel na pobřeží velkými vlnami, vítr byl čím dál méně snesitelnější a tak se náš pobyt mimo automobil zkracoval na co nejkratší dobu, víceméně jen na fotografování (třeba tohoto hotelového komplexu na Velké pláži)...
Osamělý maják, mohutné vlny dorážející na strmé útesy, domeček se suvenýry a parkoviště. To je <em>Cabo da Roca, </em>oficiálně schválený nejzápadnější bod kontinentální Evropy. To mě ani ve snu nenapadlo, že v jednom roce zvládnu nejsever a nejzápad. Stalo se a teď rychle zpátky do Lisabonu.
Osamělý maják, mohutné vlny dorážející na strmé útesy, domeček se suvenýry a parkoviště. To je Cabo da Roca, oficiálně schválený nejzápadnější bod kontinentální Evropy. To mě ani ve snu nenapadlo, že v jednom roce zvládnu nejsever a nejzápad. Stalo se a teď rychle zpátky do Lisabonu.
<p>Aby se neřeklo, že kecám, tak tady je to napsaný černý na bílým. Vlastně tmavým na šutru. <em>Cabo da Roca</em>.</p>

Aby se neřeklo, že kecám, tak tady je to napsaný černý na bílým. Vlastně tmavým na šutru. Cabo da Roca.

<p><em>Cataplana. </em>Jedna z variant typického portugalského jídla. Podává se v měděném hrnci, ve kterém se i vaří, a skládá se z brambor, rybího masa, mušlí, oliv, zeleniny, omáčky... Údajně nešlo obědnat jen jednu porci a toto je várka pro dvě osoby. Bylo to dobrý, ale bylo toho moc. Ale my nejsme žádní zbabělci a nevzdali jsme se... (...nebaštili jsme v Lisabonu, ale v Sagres).</p>

Cataplana. Jedna z variant typického portugalského jídla. Podává se v měděném hrnci, ve kterém se i vaří, a skládá se z brambor, rybího masa, mušlí, oliv, zeleniny, omáčky... Údajně nešlo obědnat jen jednu porci a toto je várka pro dvě osoby. Bylo to dobrý, ale bylo toho moc. Ale my nejsme žádní zbabělci a nevzdali jsme se... (...nebaštili jsme v Lisabonu, ale v Sagres).

Ráno v kempu v městském parku Monsanto bylo časné. Do odletu nám zbýval jeden den a v Lisabonu je toho k vidění tolik, že se to za jeden a kus dne stejně nedá zvládnout. S mapou v ruce jsme se pěšky vydali&nbsp; na jih. Začínal nádherný slunečný den a než studovat jízdní řády a trasy jednotlivých linek, byla orientace podle slunce tím nesnadnějším způsobem. Naším cílem byl <em>Belém. </em>Orientaci v terénu nám usnadnila přístavní věž <em>Torre de Belém, </em>viditelná už z dálky.
Ráno v kempu v městském parku Monsanto bylo časné. Do odletu nám zbýval jeden den a v Lisabonu je toho k vidění tolik, že se to za jeden a kus dne stejně nedá zvládnout. S mapou v ruce jsme se pěšky vydali  na jih. Začínal nádherný slunečný den a než studovat jízdní řády a trasy jednotlivých linek, byla orientace podle slunce tím nesnadnějším způsobem. Naším cílem byl Belém. Orientaci v terénu nám usnadnila přístavní věž Torre de Belém, viditelná už z dálky.
<em>Torre de Belém</em> byla postavena v letech 1515-20 v čistě manuelském stylu, aby chránila vjezd do Lisabonského přístavu. Stála uprostřed řeky Tejo, ale zemětřesení v roce 1755 změnilo tok řeky tak, že se věž ze dne na den ocitla na jeho severním okraji. I dnes je ze tří stran omývaná mořem (nebo řekou Tejo, kdo ví, kde je hranice...?). Jako jediná manuelská stavba v Portugalsku se ubránila pozdějším přestavbám a dnes je jedinečným úkazem tohoto výstředního stylu. My jsme se dovnitř nedostali, bylo příliš brzo a kastelán pravděpodobně ještě spal.
Torre de Belém byla postavena v letech 1515-20 v čistě manuelském stylu, aby chránila vjezd do Lisabonského přístavu. Stála uprostřed řeky Tejo, ale zemětřesení v roce 1755 změnilo tok řeky tak, že se věž ze dne na den ocitla na jeho severním okraji. I dnes je ze tří stran omývaná mořem (nebo řekou Tejo, kdo ví, kde je hranice...?). Jako jediná manuelská stavba v Portugalsku se ubránila pozdějším přestavbám a dnes je jedinečným úkazem tohoto výstředního stylu. My jsme se dovnitř nedostali, bylo příliš brzo a kastelán pravděpodobně ještě spal.
Věž údajně neoplývá nijak mimořádným interiérem a navštěvovaná je pro krásný výhled z vrcholu věže na řeku Tejo. Ale i z pobřežní hráze jsou zajímavé výhledy, třeba na rybáře, zkoušejícího své štěstí pod patou věže s věžemi přístavních jeřábů na druhé straně řeky.
Věž údajně neoplývá nijak mimořádným interiérem a navštěvovaná je pro krásný výhled z vrcholu věže na řeku Tejo. Ale i z pobřežní hráze jsou zajímavé výhledy, třeba na rybáře, zkoušejícího své štěstí pod patou věže s věžemi přístavních jeřábů na druhé straně řeky.
<p>Asi 500m východně od belémské věže stojí monumentální <em>Památník objevitelů (Padrao dos Descobrimentos). </em>Je to hranatá, odhadem 30-40 metrů vysoká betonová budova ve tvaru karavely, na jejíž přídi je seřazen výkvět portugalských národních hrdinů. Památník byl postaven v roce 1960 při příležitosti 500. výročí úmrtí portugalského objevitele Jindřicha Mořeplavce. Uvnitř památníku je muzeum zaměřené na dějiny města, ale není určeno těm, kteří tu straší v sedm hodin ráno!</p>

Asi 500m východně od belémské věže stojí monumentální Památník objevitelů (Padrao dos Descobrimentos). Je to hranatá, odhadem 30-40 metrů vysoká betonová budova ve tvaru karavely, na jejíž přídi je seřazen výkvět portugalských národních hrdinů. Památník byl postaven v roce 1960 při příležitosti 500. výročí úmrtí portugalského objevitele Jindřicha Mořeplavce. Uvnitř památníku je muzeum zaměřené na dějiny města, ale není určeno těm, kteří tu straší v sedm hodin ráno!

Další z památníků je věnován přeletu Atlantiku z Portugalska do Brazílie. Kdy a kdo to letěl, to už jsem zapomněl, ale hrozně mě to mrzí...:-))
Další z památníků je věnován přeletu Atlantiku z Portugalska do Brazílie. Kdy a kdo to letěl, to už jsem zapomněl, ale hrozně mě to mrzí...:-))
<em>Mosteiro dos Jerónimos. </em>Nádherný klášter původně stojící na břehu řeky je další ukázkou nádherné architektury. Stavěl se 50 let a dokončen byl v roce 1551. Dnes je součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Po zemětřesení moře ustoupilo a dnes klášter od moře odděluje velký park.
Mosteiro dos Jerónimos. Nádherný klášter původně stojící na břehu řeky je další ukázkou nádherné architektury. Stavěl se 50 let a dokončen byl v roce 1551. Dnes je součástí světového kulturního dědictví UNESCO. Po zemětřesení moře ustoupilo a dnes klášter od moře odděluje velký park.
Klášter <em>Mosteiro dos Jerónimos </em>patří mezi největší stavby evropské gotiky. Manuelský sloh spojuje tento sloh s vnitřní výzdobou, která ale patří do renesance. Jak praví znalci, spojením těchto dvou architektonických stylů&nbsp; je úžasné a jedinečné a dokážou o tom hodiny vyprávět a dokazovat na příkladech při prohlídce kláštera. Uvnitř kláštera, přímo za jeho hlavní branou, leží kamenné náhrobky objevitele <em>Vasco da Gamy a Luíse de Camoese,</em> básníka a kronikáře objevitelských plaveb.
Klášter Mosteiro dos Jerónimos patří mezi největší stavby evropské gotiky. Manuelský sloh spojuje tento sloh s vnitřní výzdobou, která ale patří do renesance. Jak praví znalci, spojením těchto dvou architektonických stylů  je úžasné a jedinečné a dokážou o tom hodiny vyprávět a dokazovat na příkladech při prohlídce kláštera. Uvnitř kláštera, přímo za jeho hlavní branou, leží kamenné náhrobky objevitele Vasco da Gamy a Luíse de Camoese, básníka a kronikáře objevitelských plaveb.
V parku před klášterem je na kašnách a dalších vodních stavbách umístěno několik desítek kamenných erbů. Nevím a ani jsem se nepátral po tom, co který z nich znamená, ale pravděpodobně se jedná o zobrazení starých portugalských rodových znaků. Zajímavé je to, že stejné erby jsou v parku i na dalších místech...
V parku před klášterem je na kašnách a dalších vodních stavbách umístěno několik desítek kamenných erbů. Nevím a ani jsem se nepátral po tom, co který z nich znamená, ale pravděpodobně se jedná o zobrazení starých portugalských rodových znaků. Zajímavé je to, že stejné erby jsou v parku i na dalších místech...
...jako třeba tyhle keříky, vysázené do tvaru erbů. Nádherná práce, ale tady bych zahradníka dělat nechtěl. A nebo by mi nesměli dávat do rukou sekačku nebo křoviňák...:-))
...jako třeba tyhle keříky, vysázené do tvaru erbů. Nádherná práce, ale tady bych zahradníka dělat nechtěl. A nebo by mi nesměli dávat do rukou sekačku nebo křoviňák...:-))
Hlavní vstupní portál kláštera <em>Mosteiro dos Jerónimos </em>navrhl a nechal vybudovat španělský stavitel <em>Joao de Castilho.</em> Tvoří jej komplex téměř posvátných postav soustředěných okolo Jindřicha Mořeplavce, který stojí na piedestalu nad obloukem. Nezávidím stavitelům ani restauratérům, ale je to fakt nádhera.
Hlavní vstupní portál kláštera Mosteiro dos Jerónimos navrhl a nechal vybudovat španělský stavitel Joao de Castilho. Tvoří jej komplex téměř posvátných postav soustředěných okolo Jindřicha Mořeplavce, který stojí na piedestalu nad obloukem. Nezávidím stavitelům ani restauratérům, ale je to fakt nádhera.
Být v Belému a nenechat si ujít návštěvu <em>Antiga&nbsp; Confeitaria de Belém, </em>jedné z nejstarších a dosud fungujících kaváren v Portugalsku, to prostě nejde. Je ráno a mám pocit, že na ulici, po které právě jdeme není nic jiného než kavárničky, bufety, bistra, stylově zařízené nebo taky jen jako součást nějakého obchůdku. Ve všech se to hemží lidičkami, kteří sedí u stolků, popíjejí ranní espresso, laté nebo čaj a ukusují vynikající čerstvé pečivo. Ale údajně nic se nevyrovný lahodným ovocným koláčkům z listového těsta přelitých vanilkovým krémem, které se v <em>Antiga Confeitaria de Belém</em> vyrábějí a prodávají více než sto let.
Být v Belému a nenechat si ujít návštěvu Antiga  Confeitaria de Belém, jedné z nejstarších a dosud fungujících kaváren v Portugalsku, to prostě nejde. Je ráno a mám pocit, že na ulici, po které právě jdeme není nic jiného než kavárničky, bufety, bistra, stylově zařízené nebo taky jen jako součást nějakého obchůdku. Ve všech se to hemží lidičkami, kteří sedí u stolků, popíjejí ranní espresso, laté nebo čaj a ukusují vynikající čerstvé pečivo. Ale údajně nic se nevyrovný lahodným ovocným koláčkům z listového těsta přelitých vanilkovým krémem, které se v Antiga Confeitaria de Belém vyrábějí a prodávají více než sto let.
Ve městě je spousta kostelů a kaplí zasvěcených nejrůznějším svatým. Většina z nich je pečlivě udržovaná a většina z nich nemá pro neznalého turistu nijaký zásadní význam. Na modré obloze jsou prostě jen pěkné.
Ve městě je spousta kostelů a kaplí zasvěcených nejrůznějším svatým. Většina z nich je pečlivě udržovaná a většina z nich nemá pro neznalého turistu nijaký zásadní význam. Na modré obloze jsou prostě jen pěkné.
Zašli jsme i na hřbitov. Důvodem nebyly jen hajzlíky, které jsou na každém správném hřbitově běžné, ale prostá zvědavost. Zdejší hřbitov nebyl jen louka plná hrobů, ale spíše malé městečko z miniaturních domečků o velikosti 3-5 metrů čtverečních. Za prosklenými dveřmi, na kterých visely zažloutlé a zešedlé záclonky byly vidět rakve. Že domečky jsou hrobky jsem pochopil, jen nevím, co bylo v těch truhlách. Že by nebožtíci? Nebo jsou pochováni do země nebo spáleni, ale k čemu potom ty rakve. Inu jiný kraj, jiní lidé. A tady zřejmě i jiní mrtví... Pořád je se čemu divit.
Zašli jsme i na hřbitov. Důvodem nebyly jen hajzlíky, které jsou na každém správném hřbitově běžné, ale prostá zvědavost. Zdejší hřbitov nebyl jen louka plná hrobů, ale spíše malé městečko z miniaturních domečků o velikosti 3-5 metrů čtverečních. Za prosklenými dveřmi, na kterých visely zažloutlé a zešedlé záclonky byly vidět rakve. Že domečky jsou hrobky jsem pochopil, jen nevím, co bylo v těch truhlách. Že by nebožtíci? Nebo jsou pochováni do země nebo spáleni, ale k čemu potom ty rakve. Inu jiný kraj, jiní lidé. A tady zřejmě i jiní mrtví... Pořád je se čemu divit.
<p>Opustili jsme kemp, odvezli zavazadla do úschovny na letišti, vrátili půjčenýho Renaulta a autobusem se vydali pokračovat v poznávání Lisabonu. Vystoupili jsme u sochy Makrýze Pombala a zamířili nahoru do parku <em>Parque Eduardo VII.</em> Na lavičce před <em>Pavilhao dos Desportos, </em>pavilonu ozdobeného dlaždicemi s objevitelskými motivy, jsme studovali mapy a rozhodovali se, co ještě stihneme. Je toho moc a času málo:-(</p>

Opustili jsme kemp, odvezli zavazadla do úschovny na letišti, vrátili půjčenýho Renaulta a autobusem se vydali pokračovat v poznávání Lisabonu. Vystoupili jsme u sochy Makrýze Pombala a zamířili nahoru do parku Parque Eduardo VII. Na lavičce před Pavilhao dos Desportos, pavilonu ozdobeného dlaždicemi s objevitelskými motivy, jsme studovali mapy a rozhodovali se, co ještě stihneme. Je toho moc a času málo:-(

Pohled z hlavního městského parku dolů&nbsp;k soše markýze Pombala.
Pohled z hlavního městského parku dolů k soše markýze Pombala.
Kruhový objezd okolo pomníku Markýze de Pombala. Tady je i jedna ze stanic lisabonského metra. Pombal byl člověkem, který se zasloužil o znovuvybudování Lisabonu po ničivém zemětřesení v roce 1755.
Kruhový objezd okolo pomníku Markýze de Pombala. Tady je i jedna ze stanic lisabonského metra. Pombal byl člověkem, který se zasloužil o znovuvybudování Lisabonu po ničivém zemětřesení v roce 1755.
<p>Doprava v Lisabonu je rychlá a snadná. Celodenní jízdenka stála 5 Euro a platila na všechno - autobusy, tramvaje, trolejbusy, metro, trajekty i výtahy. Zajímavostí je nutnost jejího označení při nastoupení do každého dopravního prostředku, který použijete. Turista navyklý pražskému, brněnskému nebo vídeňskému pořádku zastrčí jízdenku do peněženky a myslí si, že má vystaráno a pouze revizor při kontrole jej donutí lístek znovu vytáhnout. Omyl, protože i řidič tramvaje kontroluje, zda-li jste si při nástupu jízdenku označili a pokud ne, okamžitě vás na to upozorní. Stejně je nutno jízdenku značit při každém vstupu do metra. Se svými čtyřmi trasami představuje lisabonské Metro zvané <em>Metropolitano, </em>nejrychlejší způsob dopravy k odlehlejším památkám jako jsou Oceanarium, Gulbelkianovo muzeum nebo zoologická zahrada.</p>

Doprava v Lisabonu je rychlá a snadná. Celodenní jízdenka stála 5 Euro a platila na všechno - autobusy, tramvaje, trolejbusy, metro, trajekty i výtahy. Zajímavostí je nutnost jejího označení při nastoupení do každého dopravního prostředku, který použijete. Turista navyklý pražskému, brněnskému nebo vídeňskému pořádku zastrčí jízdenku do peněženky a myslí si, že má vystaráno a pouze revizor při kontrole jej donutí lístek znovu vytáhnout. Omyl, protože i řidič tramvaje kontroluje, zda-li jste si při nástupu jízdenku označili a pokud ne, okamžitě vás na to upozorní. Stejně je nutno jízdenku značit při každém vstupu do metra. Se svými čtyřmi trasami představuje lisabonské Metro zvané Metropolitano, nejrychlejší způsob dopravy k odlehlejším památkám jako jsou Oceanarium, Gulbelkianovo muzeum nebo zoologická zahrada.

<p><em>Praca do Comercio </em>leží na břehu čtvrti <em>Baixa. </em>Náměstí čtvercového půdorysu&nbsp; je obklopeno klasickými budovami a je vrcholem Pombalový projektů. Dříve tady stával královský palác, z něhož po zemětřesení zbyla poze část schodiště vystupujícího z řeky. Právě probíhala rekonstrukce celé pobřežní části a tak nebylo možné smočit nohu v řece Tejo. Ironií osudu tohoto místa pro portugalské panovníky byla poprava krále Carlose I. a jeho syna v roce 1908. O dva roky později bylo Portugalsko prohlášeno republikou.</p>

Praca do Comercio leží na břehu čtvrti Baixa. Náměstí čtvercového půdorysu  je obklopeno klasickými budovami a je vrcholem Pombalový projektů. Dříve tady stával královský palác, z něhož po zemětřesení zbyla poze část schodiště vystupujícího z řeky. Právě probíhala rekonstrukce celé pobřežní části a tak nebylo možné smočit nohu v řece Tejo. Ironií osudu tohoto místa pro portugalské panovníky byla poprava krále Carlose I. a jeho syna v roce 1908. O dva roky později bylo Portugalsko prohlášeno republikou.

<p>Japonci s cvakajícími fotoaparáty jsou všude. Byli i tady, ale kromě fotografování blbnuli na vozítkách z místní půjčovny. A měli z toho obrovskou radost:-))</p>

Japonci s cvakajícími fotoaparáty jsou všude. Byli i tady, ale kromě fotografování blbnuli na vozítkách z místní půjčovny. A měli z toho obrovskou radost:-))

Uprostřed náměstí stojí extravagantní socha <em>Doma José, </em>panovníka, za jehož vlády postihlo zemi ničivé zemětřesení a následná obnova pod vedení markýze Pombala.
Uprostřed náměstí stojí extravagantní socha Doma José, panovníka, za jehož vlády postihlo zemi ničivé zemětřesení a následná obnova pod vedení markýze Pombala.
Srdcem Lisabonu je čtvrť <em>Baixa. </em>Byla kompletně přestavěna&nbsp; podle Pombalových plánů a tvoří ji široké třídy rovné jako pravítko, do nichž ústí pavoúhlé uličky nesoucí dodnes jméno podle řemesel, která se tu v minulosti provozovala. Teď už řemesla zmizela a nahradily je stovky obchodů s luxusním oblečením, značkových prodejem se šperky, zlatem, nábytkem, obuví..prostě vším, co se rádo prezentuje v centru města. Samozřejmostí jsou i pouliční hudebníci a umělci, kteří vás občas dokáží přinutit k zastavení.
Srdcem Lisabonu je čtvrť Baixa. Byla kompletně přestavěna  podle Pombalových plánů a tvoří ji široké třídy rovné jako pravítko, do nichž ústí pavoúhlé uličky nesoucí dodnes jméno podle řemesel, která se tu v minulosti provozovala. Teď už řemesla zmizela a nahradily je stovky obchodů s luxusním oblečením, značkových prodejem se šperky, zlatem, nábytkem, obuví..prostě vším, co se rádo prezentuje v centru města. Samozřejmostí jsou i pouliční hudebníci a umělci, kteří vás občas dokáží přinutit k zastavení.
Čtvrtí Baixa projíždí několik tramvajových linek <em>(electricos).</em> Nejvytíženější je linka č.28 s nejzajímavějšími úseky přes Alafamu a Baixu&nbsp; k zahradám Estrela. Tramvaje bývají plné, ale cestovat se dá i na venkovních schůdcích. Nikdo vás nezprdne, ale je to na vlastní nebezpečí. Lisabonské tramvajové dráhy nabízejí pět linek s největší stoupáním na světě.
Čtvrtí Baixa projíždí několik tramvajových linek (electricos). Nejvytíženější je linka č.28 s nejzajímavějšími úseky přes Alafamu a Baixu  k zahradám Estrela. Tramvaje bývají plné, ale cestovat se dá i na venkovních schůdcích. Nikdo vás nezprdne, ale je to na vlastní nebezpečí. Lisabonské tramvajové dráhy nabízejí pět linek s největší stoupáním na světě.
<p><em>Sao Vincente de Fora</em> je kostel ze 16.století&nbsp;ve čtvrti <em>Alafama</em> je místem, kde jsou uloženy ostatky téměř všech portugalských králů. V těchto místech prý ležel základní tábor <em>Afonsa Henriquese,</em> obléhatele, který v roce 1147 spolu s početnými křižáckými vojsky dobyl lisabonský hrad a ukončil tak maurské období.</p>

Sao Vincente de Fora je kostel ze 16.století ve čtvrti Alafama je místem, kde jsou uloženy ostatky téměř všech portugalských králů. V těchto místech prý ležel základní tábor Afonsa Henriquese, obléhatele, který v roce 1147 spolu s početnými křižáckými vojsky dobyl lisabonský hrad a ukončil tak maurské období.

<em>Alafama </em>je nejstarší lisabonská čtvrť, která se vyhnula ničivému zemětřesení. Domy zde postavené pocházejí z křesťanského období, ale spletité tvary a šířky uliček nezapřou maurský styl. Je prakticky nemožné vytýčit si podle mapy nějakou trasu a držet se jí. Uličkami se proplétáte spíše intuitivně a snažíte se aspoň držet směr, kterým míříte. Naštěstí se to&nbsp; podaří, ale vzdálenosti, které při tom urazíte se vždy různí.
Alafama je nejstarší lisabonská čtvrť, která se vyhnula ničivému zemětřesení. Domy zde postavené pocházejí z křesťanského období, ale spletité tvary a šířky uliček nezapřou maurský styl. Je prakticky nemožné vytýčit si podle mapy nějakou trasu a držet se jí. Uličkami se proplétáte spíše intuitivně a snažíte se aspoň držet směr, kterým míříte. Naštěstí se to  podaří, ale vzdálenosti, které při tom urazíte se vždy různí.
Alafama leží na skalním masivu. Některé její části jsou tak příkré, že by to bez schodišť nešlo.
Alafama leží na skalním masivu. Některé její části jsou tak příkré, že by to bez schodišť nešlo.
Do hradu <em>Castelo de Sao Jorge</em> jsme kvůli pokročilému času už nedostali. Obešli jsme ho podél hradeb a tu a tam měli možnost skrz mříže nahlédnout dovnitř. Nebylo to to pravé ořechové a tak jsme nechali hrad hradem a zamířili z kopce dolů. Náhodou jsme se ocitli u lisabonské katedrály <em>Sé. </em>Byla založena v roce 1150 na památku dobytí města z rukou Maurů. Připomíná spíše pevnost&nbsp; v románském slohu a stojí na místě, kde dříve stávala maurská mešita.
Do hradu Castelo de Sao Jorge jsme kvůli pokročilému času už nedostali. Obešli jsme ho podél hradeb a tu a tam měli možnost skrz mříže nahlédnout dovnitř. Nebylo to to pravé ořechové a tak jsme nechali hrad hradem a zamířili z kopce dolů. Náhodou jsme se ocitli u lisabonské katedrály Sé. Byla založena v roce 1150 na památku dobytí města z rukou Maurů. Připomíná spíše pevnost  v románském slohu a stojí na místě, kde dříve stávala maurská mešita.
Ani z kopce to nejde samo a nohy už začaly pociťovat nachozené kilometry po lisabonské dlažbě. Tak jsme si znovu mohli vychutnat jízdu starobylou tramvají s dřevěným interierem.
Ani z kopce to nejde samo a nohy už začaly pociťovat nachozené kilometry po lisabonské dlažbě. Tak jsme si znovu mohli vychutnat jízdu starobylou tramvají s dřevěným interierem.
<em>Elevato de Santa Justa. </em>Tímto grandiozním pouličním výtahem se dostanete ze čtvrti Baixa do čtvrti <em>Bairro Alto (Horní město). </em>V této oblasti se nachází většina&nbsp; nejlepších restaurací, barů a klubů <em>fado </em>a to je důvod, proč to tady žije především večer a v noci..
Elevato de Santa Justa. Tímto grandiozním pouličním výtahem se dostanete ze čtvrti Baixa do čtvrti Bairro Alto (Horní město). V této oblasti se nachází většina  nejlepších restaurací, barů a klubů fado a to je důvod, proč to tady žije především večer a v noci..
Na&nbsp;vrcholu věže <em>Elevatoru de Santa Justa</em> to sice pořádně foukalo, ale nabídla se nám spousta krásných výhledů na noční město. Třeba na náměstí <em>Praca Rossio </em>na severní straně čtvrti <em>Baixa.</em>
Na vrcholu věže Elevatoru de Santa Justa to sice pořádně foukalo, ale nabídla se nám spousta krásných výhledů na noční město. Třeba na náměstí Praca Rossio na severní straně čtvrti Baixa.
Budova nádraží <em>Rossio</em>, odkud odjíždějí vlaky do Sintry, ani zdaleka nepřipomíná nádražní budovu. Tedy určitě ne tak, jak ji znám z českých krajů.
Budova nádraží Rossio, odkud odjíždějí vlaky do Sintry, ani zdaleka nepřipomíná nádražní budovu. Tedy určitě ne tak, jak ji znám z českých krajů.
Ne, že bychom se chystali nastoupit do některého z vlaků odjíždějících z Rossia. Důvod byl jeden - zvědavost. Stejně jako dobře vypadala budova nádraží zvenku, vypadala dobře i uvnitř. Moderní technika splynula s historickým kabátem a večerní nasvícení přidalo příjemnou atmosféru. Ne, to určitě není Praha hlavní nádraží...:-((
Ne, že bychom se chystali nastoupit do některého z vlaků odjíždějících z Rossia. Důvod byl jeden - zvědavost. Stejně jako dobře vypadala budova nádraží zvenku, vypadala dobře i uvnitř. Moderní technika splynula s historickým kabátem a večerní nasvícení přidalo příjemnou atmosféru. Ne, to určitě není Praha hlavní nádraží...:-((
Divadlo <em>Teatro Nacional de Donna Maria II</em> stojí naproti nádraží <em>Rossio</em> na místě, kde dříve stával inkviziční palác. Dnes se tady hrají komedie, dříve se tu odehrávaly tragédie. Tady se věšelo a upalovalo na hranici. Na vrcholu hlavního pilíře&nbsp;je umístěna&nbsp;socha&nbsp; <em>Doma Pedra IV</em>. Po něm se celé náměstí jmenuje, ale všichni mu stejně říkají <em>Rossio</em>.
Divadlo Teatro Nacional de Donna Maria II stojí naproti nádraží Rossio na místě, kde dříve stával inkviziční palác. Dnes se tady hrají komedie, dříve se tu odehrávaly tragédie. Tady se věšelo a upalovalo na hranici. Na vrcholu hlavního pilíře je umístěna socha  Doma Pedra IV. Po něm se celé náměstí jmenuje, ale všichni mu stejně říkají Rossio.
<p>Šněrovali jsme to nočním městem křížem krážem, ale únava byla čím dál silnější. Dopřáli jsme si večeři s typicky portugalským jídlem <em>bacalhau (sušená treska upravená na mnoho způsobů)</em>, na které nas nalákal jeden z desítek náhončích restauratérů v uličkách <em>Baixy</em>. Po troše odpočinku jsme se ocitli znovu na náměstí <em>Comércio</em> a jedna z posledních fotek patřila velkolepému oblouku <em>Arco da Rua Augusta</em>, zdobeném sochami historických postav, s&nbsp;jejichž jmény&nbsp;jsme se během uplynulých 13 dnů potkávali po celém Portugalsku ( Vasco de Gama, Pombal...).&nbsp; A pak už jen noční autobus a cesta na letiště.</p>
<p>Uteklo to nějak moc rychle. Viděl jsem toho strašně moc, ale mám pocit, že ještě více jsem toho neviděl. Asi nikdy mě žádná země nepřekvapila tak, jako právě Portugalsko. Většině evropských zemí dokážu přiřadit výraz, který k ní bezpochyby patří, např.: Norsko - fjordy, Finsko - jezera, Švédsko - švédky :-)), Francie - víno, Rakousko - Alpy atd. U Portugalska jsem takový výraz neznal a teď už ho znám - zajímavé, různorodé, vyzývavé, krásné, hory, moře, historie.... Že to není jeden výraz, ale hned sedm?&nbsp;&nbsp;&nbsp; </p>
<p>Takové prostěPortugalsko je.<img alt="" src="/fckeditor/editor/smiley/msn/22.gif" /></p>

Šněrovali jsme to nočním městem křížem krážem, ale únava byla čím dál silnější. Dopřáli jsme si večeři s typicky portugalským jídlem bacalhau (sušená treska upravená na mnoho způsobů), na které nas nalákal jeden z desítek náhončích restauratérů v uličkách Baixy. Po troše odpočinku jsme se ocitli znovu na náměstí Comércio a jedna z posledních fotek patřila velkolepému oblouku Arco da Rua Augusta, zdobeném sochami historických postav, s jejichž jmény jsme se během uplynulých 13 dnů potkávali po celém Portugalsku ( Vasco de Gama, Pombal...).  A pak už jen noční autobus a cesta na letiště.


Uteklo to nějak moc rychle. Viděl jsem toho strašně moc, ale mám pocit, že ještě více jsem toho neviděl. Asi nikdy mě žádná země nepřekvapila tak, jako právě Portugalsko. Většině evropských zemí dokážu přiřadit výraz, který k ní bezpochyby patří, např.: Norsko - fjordy, Finsko - jezera, Švédsko - švédky :-)), Francie - víno, Rakousko - Alpy atd. U Portugalska jsem takový výraz neznal a teď už ho znám - zajímavé, různorodé, vyzývavé, krásné, hory, moře, historie.... Že to není jeden výraz, ale hned sedm?   


Takové prostěPortugalsko je.

08.11.2008 13:13:13
motopospa
Sněhové zprávy

Sněhové zprávy

Co Vás zaujalo?

Motorky a cestování (3819 | 26%)
Hory a lyže (3698 | 25%)
Vodní radovánky (3591 | 25%)
Od všeckého kósek (3525 | 24%)
Jména osob figurujících na těchto webových stránkách jsou pravdivá. Každá osoba může mít více jmen, názvů, přezdívek, ale vždy se jedná o stále stejného jedince. Počet dětí, rodinný stav a hmotné statky každého jedince nemusí odpovídat současnému stavu. Pokud jsem někoho napadl a urazil či jinak poškodil na těle, duši nebo majetku, tímto se mu omlouvám, ale stejně bych to udělal znovu a rád.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one