1 047 Tauplitz.jpg
Hromada písmenek a obrázků, jejichž účelem je nikoli odradit, ale potěšit kamarády, rodinu, hledače i náhodné surfaře. A taky jako prevence proti Alzheimerovi...

Portugalsko 2008 - první část - vnitrozemí

PORTUGALSKO 2008 - sever

Portugalsko je daleko. Tak daleko, že mě nikdy nenapadlo o něm přemýšlet. Nebyl jsem ani ve Španělsku, tak co bych hledal ještě o kus dál? Vlastně ani o této zemi nic pořádnýho nevím - jako první obepluli Afriku, objevili Brazílii, hrají fotbal, vyrábí špunty do flašek a chlastají portské, do Algarve se jezdí rekreovat exprezident Havel....znalosti opravdu nic moc. Ale z kapesního průvodce vypadlo poměrně hodně zajímavých tipů, u nichž by stálo za to přesvědčit se na vlastní oči. Proč si tam uprostřed babího léta nezajet...? Neplánované akce bývají nejzajímavější a tak jsem v polovině října nastoupil v Ruzyni do letadla a zamířil směr Lisabon.

<p>Z Prahy do Lisabonu jsou to necelé tři hodiny. Samozřejmě, že letadlem. Zpáteční letenka za pětapůltisíce korun s papáním, bumbáním a spinkáním na palubě neměla chybu. Všechna místa nebyla obsazena a kdo si chtěl udělat pohodlí, udělal si ho. </p>
<p>V Lisabonu vyzvednout zavazadla, auto z půjčovny a hurá na sever. Dočasným útočištěm se stal dům poblíž městečka <em>Coja </em>cca 300 km severně od Lisabonu. Pár desítek kilometrů na východ a jsme v nejvyšším pohoří Portugalska - <em>Serra da Estrella</em>. Nejvyšší vrchol <em>Torre</em> nedosahuje výšky ani 2000m, ale mraky ten den byly ještě níže. Hory jsou protkány mnoha kilometry zajímavě se kroutících silnic a silniček s poměrně slušným asfaltem. Přistihl jsem se, že se za volantem nakláním a levou i pravou stranu.....duchem jsem to jel na motorce<img alt="" src="/fckeditor/editor/smiley/msn/6.gif" /></p>

Z Prahy do Lisabonu jsou to necelé tři hodiny. Samozřejmě, že letadlem. Zpáteční letenka za pětapůltisíce korun s papáním, bumbáním a spinkáním na palubě neměla chybu. Všechna místa nebyla obsazena a kdo si chtěl udělat pohodlí, udělal si ho.


V Lisabonu vyzvednout zavazadla, auto z půjčovny a hurá na sever. Dočasným útočištěm se stal dům poblíž městečka Coja cca 300 km severně od Lisabonu. Pár desítek kilometrů na východ a jsme v nejvyšším pohoří Portugalska - Serra da Estrella. Nejvyšší vrchol Torre nedosahuje výšky ani 2000m, ale mraky ten den byly ještě níže. Hory jsou protkány mnoha kilometry zajímavě se kroutících silnic a silniček s poměrně slušným asfaltem. Přistihl jsem se, že se za volantem nakláním a levou i pravou stranu.....duchem jsem to jel na motorce

<p>V <em>Serra Estrela</em> se v zimě lyžuje.&nbsp; U vesnice <em>Maitegas</em> byl dokonce k vidění i umělý lyžařský svah s lanovkou.&nbsp; A já myslel, že portugalci sníh ani neznají. Mě to na lyže nelákalo a tak jsme z vrcholu pohoří do <em>Maitegas</em> sjeli po nekonečných asfaltových serpentinách. Autem!<img alt="" src="/fckeditor/editor/smiley/msn/6.gif" /><img alt="" src="/fckeditor/editor/smiley/msn/6.gif" /></p>

V Serra Estrela se v zimě lyžuje.  U vesnice Maitegas byl dokonce k vidění i umělý lyžařský svah s lanovkou.  A já myslel, že portugalci sníh ani neznají. Mě to na lyže nelákalo a tak jsme z vrcholu pohoří do Maitegas sjeli po nekonečných asfaltových serpentinách. Autem!

<p>Horské cestičky byly úžasné a být na motorce, určitě bych prošmejdil celé pohoří. Jenže autem to není ono a tak program vypadal jinak. Portugalsko je země bezpočtu starých hradů a první z nich na nás čekal&nbsp; na východní straně Estrely, v <em>Belmonte</em>. Hrad tyčící se nad městem byl postaven z pravidelných šutrů a vypadal zachovale. Bohužel bylo něco kolem jedné hodiny a začínala odpolední siesta. Jsme na jihu a musíme si zvykat. No nic, dovnitř se nedostaneme, tak aspon prošmejdíme okolní město.</p>

Horské cestičky byly úžasné a být na motorce, určitě bych prošmejdil celé pohoří. Jenže autem to není ono a tak program vypadal jinak. Portugalsko je země bezpočtu starých hradů a první z nich na nás čekal  na východní straně Estrely, v Belmonte. Hrad tyčící se nad městem byl postaven z pravidelných šutrů a vypadal zachovale. Bohužel bylo něco kolem jedné hodiny a začínala odpolední siesta. Jsme na jihu a musíme si zvykat. No nic, dovnitř se nedostaneme, tak aspon prošmejdíme okolní město.

Belmonte je něco mezi velkou vesnicí a městečkem, nad kterým se tyčí starý hrad ze 13.století,&nbsp;který byl opravený až v polsedních letech.&nbsp;Na náměstí před hradem se stojí <em>Ogreja de Sao Tiago</em> - antický chrám zasvěcený <em>Cabralově</em> rodině.
Belmonte je něco mezi velkou vesnicí a městečkem, nad kterým se tyčí starý hrad ze 13.století, který byl opravený až v polsedních letech. Na náměstí před hradem se stojí Ogreja de Sao Tiago - antický chrám zasvěcený Cabralově rodině.
Pro Portugalce je <em>Belmonte</em> známé především tím, že se zde narodil <em>Pedro Alvares Cabral</em> (1467-1520), objevitel Brazílie (1500). Jeho hrobka byla převezena do <em>Santarému</em>, kde je dodnes.
Pro Portugalce je Belmonte známé především tím, že se zde narodil Pedro Alvares Cabral (1467-1520), objevitel Brazílie (1500). Jeho hrobka byla převezena do Santarému, kde je dodnes.
Toulání se po starém městě byl požitek. Během odpolední siesty město spalo a turistická sezóna už skončila. Opravená židovská čtvrť pod jižními hradbami skýtala nejedno překvapení. Třeba ve formě této kamenné valchy.
Toulání se po starém městě byl požitek. Během odpolední siesty město spalo a turistická sezóna už skončila. Opravená židovská čtvrť pod jižními hradbami skýtala nejedno překvapení. Třeba ve formě této kamenné valchy.
Domečky v židovské čtvrti nejsou muzejním exponátem, tady se pořád bydlí. Centrem je <em>Museu Judaico</em> a nová moderní židovská synagoga. Původní synagoga byla zničena ve 13. století s příchodem inkvizice. Židé utíkali ze země nebo museli přecházet na křesťanskou víru. Židovství bylo potíráno až do revoluce v roce 1974, která s sebou přinesla i svobodu vyznání.
Domečky v židovské čtvrti nejsou muzejním exponátem, tady se pořád bydlí. Centrem je Museu Judaico a nová moderní židovská synagoga. Původní synagoga byla zničena ve 13. století s příchodem inkvizice. Židé utíkali ze země nebo museli přecházet na křesťanskou víru. Židovství bylo potíráno až do revoluce v roce 1974, která s sebou přinesla i svobodu vyznání.
Téměř na každém domě v židovské čtvrti najdete malý obrázek s církevním motivem, malovaný na obkladačkách <em>azulejos. </em>Tento si rodina zřejmě přivezla z <em>Fatimy</em>, jednoho z největších poutních míst v zemi. Nevím jakou technologií jsou tyto dlaždice vyráběny, ale i po stovkách let vypadají pořád stejně.
Téměř na každém domě v židovské čtvrti najdete malý obrázek s církevním motivem, malovaný na obkladačkách azulejos. Tento si rodina zřejmě přivezla z Fatimy, jednoho z největších poutních míst v zemi. Nevím jakou technologií jsou tyto dlaždice vyráběny, ale i po stovkách let vypadají pořád stejně.
Po překročení silnice IP2 jsme pokračovali směrem na váchod oblastí <em>Beira Baixa</em>.. Je to krajina zvlněných skalnatých kopců, olivových hájů a všudypřítomného dobytka, která se táhne až ke španělským hranicím. Lze tady najít spousty nádherných starých vesniček i opevněných měst. Asi po 20i kilometrech od Belmonte jsme vystoupali k městu <em>SORTELHA</em>.
Po překročení silnice IP2 jsme pokračovali směrem na váchod oblastí Beira Baixa.. Je to krajina zvlněných skalnatých kopců, olivových hájů a všudypřítomného dobytka, která se táhne až ke španělským hranicím. Lze tady najít spousty nádherných starých vesniček i opevněných měst. Asi po 20i kilometrech od Belmonte jsme vystoupali k městu SORTELHA.
<p>Kamennou hradní bránou jsme vstoupili do starého města. Cedule s nípisem <em>Castelo</em> dávaly tušit, že se jedná o hrad s mohutným opevněním. Uvnitř hradeb se nachází spleť křivolakých uliček s kamenným dlážděním a s nizkými kamennými domky s červenými střechami. Zvuky z otevřených oken spolu s dětskými hlasy dávají najevo, že i tady se stále žije.</p>

Kamennou hradní bránou jsme vstoupili do starého města. Cedule s nípisem Castelo dávaly tušit, že se jedná o hrad s mohutným opevněním. Uvnitř hradeb se nachází spleť křivolakých uliček s kamenným dlážděním a s nizkými kamennými domky s červenými střechami. Zvuky z otevřených oken spolu s dětskými hlasy dávají najevo, že i tady se stále žije.

<p>Občas bylo před některými domky&nbsp; vidět zaparkované auto, ale kromě pár turistů a černě oděných babek pletoucích košíky z nějaké neznámé trávy, jsme tady byli opět sami. Šplhali jsme po hradbách jako kamzíci a kochali se překrásnými výhledy do okolní krajiny a na město samotné.</p>

Občas bylo před některými domky  vidět zaparkované auto, ale kromě pár turistů a černě oděných babek pletoucích košíky z nějaké neznámé trávy, jsme tady byli opět sami. Šplhali jsme po hradbách jako kamzíci a kochali se překrásnými výhledy do okolní krajiny a na město samotné.

Prokličkovalijsme snad všemi uličkami města. Po hrubých schodech jsme několikrát vystoupali na hradby a zase sešli dolů. Nevšiml jsem si jedinného domu, který by byl postaven z něčeho jiného, než je kámen. Neskutečné, působivé a věčné. Mám pocit, že Sortelha takto vypadá už několik stovek let. Snad jen ta auta se časem mění...
Prokličkovalijsme snad všemi uličkami města. Po hrubých schodech jsme několikrát vystoupali na hradby a zase sešli dolů. Nevšiml jsem si jedinného domu, který by byl postaven z něčeho jiného, než je kámen. Neskutečné, působivé a věčné. Mám pocit, že Sortelha takto vypadá už několik stovek let. Snad jen ta auta se časem mění...
Kámen, dřevo, dřeviny = nádhera!

Kámen, dřevo, dřeviny = nádhera!

Jedinným zpestřením, které Sortelha zažívá, jsou býčí zápasy, konající se každé 2-3 roky vždy 15. srpna, podle toho, jestli město zrovna má dostatek peněz. A když prachy nejsou, nevadí. Slavnosti festa se konají i bez býků...


 

<em>Beira Baixa</em> je opravdu zajímavý kraj. Škoda, že času nebylo více. Vybrat si, na co se podíváme, bylo opravdu těžké. <em>Sabugal, Penamacor, Reserva Natural da Serra da Macata, Castelo Branco </em>nebo antická <em>Idanha-a-Velha</em>? Nakonec do vyhrálo prastaré <em>MONSANTO</em>, které o sobě tvrdí, že je nejstarobylejší osadou v Portugalsku a pyšní se titulem "nejportugalštější vesnice" v zemi
Beira Baixa je opravdu zajímavý kraj. Škoda, že času nebylo více. Vybrat si, na co se podíváme, bylo opravdu těžké. Sabugal, Penamacor, Reserva Natural da Serra da Macata, Castelo Branco nebo antická Idanha-a-Velha? Nakonec do vyhrálo prastaré MONSANTO, které o sobě tvrdí, že je nejstarobylejší osadou v Portugalsku a pyšní se titulem "nejportugalštější vesnice" v zemi
Casa de Uma Só Telha - "dům s jedinnou střešní taškou"

Casa de Uma Só Telha - "dům s jedinnou střešní taškou"

Křivolakými uzoučkými uličkami jsme vystoupali k hradu nad vesnicí. Cestou jsme míjeli kaple a kostelíky, kašny a nejrůznější obydlí přilepená na skále. Některá byla opuštěná, většina však obydlená. Místní ženy nabízejí na uličkách marafonas, což jsou hadrové panenky vytvarované na dřevěném kříži. Já se ale čarodějnic, proti nimž byly panenky používány, nebojím a s úsměvem jsem nabídky domorodkyň odmítal.
Z hradeb ve výšce 700m je celá vesnice jako na dlani. Domy s červenými střechami jsou nalepeny k žulovým odkryvům a zdi a střechy jsou tvarovány z obrovských šedých balvanů. Všude spousta trávy, révy, břečťanů a květin. A pak už jen ticho a klid. Každých deset metrů chůze uličkami mezi šutry je zajímavých a převýšení náročné. Desítky zastávek a pohledů, spousty fotek. Žádní lidé, jen vítr a slunce...nádhera...
Z hradeb ve výšce 700m je celá vesnice jako na dlani. Domy s červenými střechami jsou nalepeny k žulovým odkryvům a zdi a střechy jsou tvarovány z obrovských šedých balvanů. Všude spousta trávy, révy, břečťanů a květin. A pak už jen ticho a klid. Každých deset metrů chůze uličkami mezi šutry je zajímavých a převýšení náročné. Desítky zastávek a pohledů, spousty fotek. Žádní lidé, jen vítr a slunce...nádhera...
Co to asi je?

Co to asi je?

Počátky Monsanta sahají až do starší doby kamenné. Doba se změnila, ale kameny zůstaly. Vystřídali se tady Římané, Visigóti i Arabové. Ve 12. století město dobyli templářští rytíři a vybudovali hrad, pod níž jsou zbytky románské kaple. Místo je opředeno spousty bájí a pověr. Třeba oslavy v prvním květnovou neděli uctívají památku středověkého obléhání hradu, kdy vyhladovělí obránci vyhodili z hradeb své poslední tele. Obléhatelé usoudili, že na hradě se mají dobře a jídla mají dostatek a od dalšího obléhání upustili.

Conímbriga

Conímbriga

Návrat z Beira Baixa byl trochu kopmlikovaný. "Zajímavě" značené cesty a praktická nemožnost domluvit se s domorodci, kteří mluví opravdu jen portugalsky, nás přivedly domů až pozdě v noci. Konec cesty, kdy mapa neplatila, patníky a směrové cedule neexistovaly, jsem absolvoval pouze na základě intuice a zkusmo. Ale našli jsme to!


Je druhý den ráno a do hor dnes nejedeme. Vyrazili jsme na západ do Conímbrigy. Je to nejvýznamější portugalské město z římského období (2.-5. stol.), kdy byla Conímbriga důležitým městem mezi Lisabonem (Olisipo) a Bragou(Bracara Augusta). Díky tomu, že při prvních nájezdech barbarů římští obyvatelé utekli a město se prakticky nepřestavovalo, dochovalo se dodnes v relativně zachovalém stavu.

Dominantou historického areálu je mohutná zeď, okolo které se nachází většina nálezů.&nbsp;U domů s mimořádně zachovalými mozaikovými podlahami jsem&nbsp; přemýšlel o tom, jak dlouho by taková práce trvala dnešním dlaždičům.&nbsp; Mozaiky byly poskládány do nejrůznějších výjevů a některé jsou zakryty, aby lépe odolávaly nepříznivému působení dnešního prostředí.
Dominantou historického areálu je mohutná zeď, okolo které se nachází většina nálezů. U domů s mimořádně zachovalými mozaikovými podlahami jsem  přemýšlel o tom, jak dlouho by taková práce trvala dnešním dlaždičům.  Mozaiky byly poskládány do nejrůznějších výjevů a některé jsou zakryty, aby lépe odolávaly nepříznivému působení dnešního prostředí.
Mozaikové podlahy tvořily poměrně velké plochy a práce na takovém díly musela být opravdu mravenčí.
Mozaikové podlahy tvořily poměrně velké plochy a práce na takovém díly musela být opravdu mravenčí.
Součástí expozice je třeba "Dům vodotrysků", kde zaujmou zrekonstruované fontánky , fungující uprostřed zelených zahrad, nebo komplex lázeňských místností s důmyslným ohřívacím systémem. V zadní části areálu byla obnovena část originálních veřejných budov jako např. veřejné lázně nad strmým útesem nebo fórum, zahrnující tržiště, obchody a chrám. Pokud je návštěvník pozorný a má dobrou představivost, musí žasnout nad tím, o jak obrovské stavby se jednalo.
Součástí expozice je třeba "Dům vodotrysků", kde zaujmou zrekonstruované fontánky , fungující uprostřed zelených zahrad, nebo komplex lázeňských místností s důmyslným ohřívacím systémem. V zadní části areálu byla obnovena část originálních veřejných budov jako např. veřejné lázně nad strmým útesem nebo fórum, zahrnující tržiště, obchody a chrám. Pokud je návštěvník pozorný a má dobrou představivost, musí žasnout nad tím, o jak obrovské stavby se jednalo.
Kdo představivostí nedisponuje má šanci vidět celé fórum na modelu umístěném v <em>Museu Monografíco de Conímbriga</em>, stojícího naproti vstupu do archeologického areálu. Pečlivě roztříděná expozice zahrňuje nálezy, které jsou tematicky rozděleny podle jednotlivých řemesel i každodenního života.
Kdo představivostí nedisponuje má šanci vidět celé fórum na modelu umístěném v Museu Monografíco de Conímbriga, stojícího naproti vstupu do archeologického areálu. Pečlivě roztříděná expozice zahrňuje nálezy, které jsou tematicky rozděleny podle jednotlivých řemesel i každodenního života.
<p>Z <em>Conímbrigy</em> jsme zamířili na sever kolem hlavního města této oblasti - <em>Coimbry.</em>&nbsp; Společně s <em>Lisabonem, Portem a Guimares</em> tvoří hlavní města portugalské historie a kdysi bylo i hlavním městem Portugalska. Proslulá universita z roku 1290 byla ještě před sto lety jedinou universitou v zemi a v jejím areálu se nachází většina památek města. Bohužel samotná velikost města, horko a nedostatek času nás přinutil <em>Coimbru</em> minout a zamířit do prastarého lesoparku <em>Bucaco</em> 30 km na severovýchodě.</p>
<p>Uprostřed nejuctívanějšího portugalského lesa založili v benediktinští mniši v 6.století poustevnu a od té doby zůstala celá oblast v církevní péči. Pod papežovou hrozbou exkomunikace z církce za ničení starých stromů a se zákazem vstupu žen do lesa měli mniši dostatek klidu na zvelebování lesa. Les je obehnán vysokými hradbami ukrývajícími přes 700 druhů, včetně nejstarších mexických cedrů a je velmi příjemným místem pro výlety a odpočinek.</p>

Z Conímbrigy jsme zamířili na sever kolem hlavního města této oblasti - Coimbry.  Společně s Lisabonem, Portem a Guimares tvoří hlavní města portugalské historie a kdysi bylo i hlavním městem Portugalska. Proslulá universita z roku 1290 byla ještě před sto lety jedinou universitou v zemi a v jejím areálu se nachází většina památek města. Bohužel samotná velikost města, horko a nedostatek času nás přinutil Coimbru minout a zamířit do prastarého lesoparku Bucaco 30 km na severovýchodě.


Uprostřed nejuctívanějšího portugalského lesa založili v benediktinští mniši v 6.století poustevnu a od té doby zůstala celá oblast v církevní péči. Pod papežovou hrozbou exkomunikace z církce za ničení starých stromů a se zákazem vstupu žen do lesa měli mniši dostatek klidu na zvelebování lesa. Les je obehnán vysokými hradbami ukrývajícími přes 700 druhů, včetně nejstarších mexických cedrů a je velmi příjemným místem pro výlety a odpočinek.

Palácio do Bucaco

Palácio do Bucaco

Uprostřed lesoparku stojí královský letohrádek. Byl postaven na místě bývalého karmelitánského kláštera a dokončen v roce 1907. Jako letní sídlo portugalských panovníků ale sloužil pouhé tři roky, do vyhlášení portugalska republikou. Stavbu nelze zařadit do žádného stavebního slohu, je to napodobenina manuelské architektury, pompézní dílo ve stylu bavorských králů. Nicméně obklopen parky a zahradami je kýčovitě krásný ze všech stran.
<p>Detaily na fasádě i v interieru zámku jsou skutečně velmi působivé.</p>

Detaily na fasádě i v interieru zámku jsou skutečně velmi působivé.

V současnosti slouží zámek jako pětihvězdičkový hotel. Uvnitř si stejně jako venku připadáte jako v jiříkově vidění. Obrovské prostory, výzdoba, štuky...pěkný... jen ten livrej nás neodhadl jako hotelové hosty a tak jsme vycouvali.
V současnosti slouží zámek jako pětihvězdičkový hotel. Uvnitř si stejně jako venku připadáte jako v jiříkově vidění. Obrovské prostory, výzdoba, štuky...pěkný... jen ten livrej nás neodhadl jako hotelové hosty a tak jsme vycouvali.
PT 157.jpg
Při procházce parkem si návštěvníci mohou odpočinout na mnoha místech, třeba na takovéto kamenné sedací soupravě (možno zakoupit v IKEA Brno). O víkendech bývá tato oblast údajně přeplněna piknikujícími portugalci. Několik takových skupinek jsme viděli, ale je po sezóně a volného prostoru bylo hodně. Po parku se dá pohybovat po značených cestičkách vedoucích ke Kapraďovému údolí (Vale dos Fetos), jezírku či vodní kaskádě Fonte Fria&nbsp;a nebo také zcela neomezeně po neznačených cestičkách do odlehlých koutů lesa.
Při procházce parkem si návštěvníci mohou odpočinout na mnoha místech, třeba na takovéto kamenné sedací soupravě (možno zakoupit v IKEA Brno). O víkendech bývá tato oblast údajně přeplněna piknikujícími portugalci. Několik takových skupinek jsme viděli, ale je po sezóně a volného prostoru bylo hodně. Po parku se dá pohybovat po značených cestičkách vedoucích ke Kapraďovému údolí (Vale dos Fetos), jezírku či vodní kaskádě Fonte Fria a nebo také zcela neomezeně po neznačených cestičkách do odlehlých koutů lesa.
Pár desítek metrů za <em>Portes da Rainha</em>, jednou z bran v hradbách parku se nachází <em>Museu Militar.</em> Byl jsem na vojně a s nasazením života jsem bránil vlast a proto mě tato expozice zajímala. Vstup za jedno euro, no nekupte to!
Pár desítek metrů za Portes da Rainha, jednou z bran v hradbách parku se nachází Museu Militar. Byl jsem na vojně a s nasazením života jsem bránil vlast a proto mě tato expozice zajímala. Vstup za jedno euro, no nekupte to!
V roce 1810 u lesa Bucaco proběhla bitva,&nbsp;kdy Napoleon utrpěl první výraznou porážku na iberijském poloostrově, kterou mu uštědřili portugalci ve spojení s angličany vedenými vévodou Velingtonem. V museu jsou shromážděny uniformy jednotlivých bojujících stran a vojenských specializací, zbraně, mapy, obrazy a bojové výjevy, včetně nádhernému velkému modelu bojiště - modeláři by se tady vyřádili...
V roce 1810 u lesa Bucaco proběhla bitva, kdy Napoleon utrpěl první výraznou porážku na iberijském poloostrově, kterou mu uštědřili portugalci ve spojení s angličany vedenými vévodou Velingtonem. V museu jsou shromážděny uniformy jednotlivých bojujících stran a vojenských specializací, zbraně, mapy, obrazy a bojové výjevy, včetně nádhernému velkému modelu bojiště - modeláři by se tady vyřádili...
Asi 500m nad muzeem stojí vysoký štíhlý obelisk uctívající památku této bitvy. je na nejvyšším místě a tak by mělo být vidět široko daleko. Díky stromům ale vidět nebylo. Naštěstí cestou tam i zpět jsme měli možnost zastavit se na několika místech a kochat se výhledy do okolní krajiny.
Asi 500m nad muzeem stojí vysoký štíhlý obelisk uctívající památku této bitvy. je na nejvyšším místě a tak by mělo být vidět široko daleko. Díky stromům ale vidět nebylo. Naštěstí cestou tam i zpět jsme měli možnost zastavit se na několika místech a kochat se výhledy do okolní krajiny.
Další den a další výlet. Tentokrát na sever. Stále se pohybujeme v poměrně chudém kraji Beira Alta, kde je půda poseta valouny nejrůznějších velikostí a zakořenit zde mají problém i jinak velmi odolné brambory. Ve středověku se tady díky židovským komunitám dařilo poměrně dobře, ale s příchodem mořeplaveb a zaoceánských objevů se život přesouval směrem k pobřeží a tato oblast upadala. TO na obrázku není důkazem výše výše uvedených řádků, spíše to svědčí o tom, jaké nervy si portugalci dělají s každodenními starostmi jako je třeba provedení elektroinstalace podle nejpřísnějších norem. To by nezrevidoval ani Hlaváč!!!
Další den a další výlet. Tentokrát na sever. Stále se pohybujeme v poměrně chudém kraji Beira Alta, kde je půda poseta valouny nejrůznějších velikostí a zakořenit zde mají problém i jinak velmi odolné brambory. Ve středověku se tady díky židovským komunitám dařilo poměrně dobře, ale s příchodem mořeplaveb a zaoceánských objevů se život přesouval směrem k pobřeží a tato oblast upadala. TO na obrázku není důkazem výše výše uvedených řádků, spíše to svědčí o tom, jaké nervy si portugalci dělají s každodenními starostmi jako je třeba provedení elektroinstalace podle nejpřísnějších norem. To by nezrevidoval ani Hlaváč!!!
Nejen elektrika může být zajímavá. K vidění byla spousta zajímavých technických detailů jako třeba napojení okapů a dešťových svodů. A bylo toho mnohem více...
Nejen elektrika může být zajímavá. K vidění byla spousta zajímavých technických detailů jako třeba napojení okapů a dešťových svodů. A bylo toho mnohem více...
Trancoso

Trancoso

Asi 40 km severně od Guardy leží TRANCOSO. Průvodce říkal o dočasně uzavřeném hradu z důvodů rekonstrukce...a nekecal. Obešli jsme to celé a bránu jsme nenašli. Jen zedníky pohybující se na lešení nahoře na hradbách. Hrad je viditelný už z dálky, vypadá pěkně a tak prostě nešlo to nezkusit.
<p>Stará část města leží uvnitř mohutných hradeb, kde na nás ve úzkých dlážděných uličkách a malých náměstíčkách dýchla historická středověká atmosféra. A jako všude jinde - kámen, šutr,balvan...</p>

Stará část města leží uvnitř mohutných hradeb, kde na nás ve úzkých dlážděných uličkách a malých náměstíčkách dýchla historická středověká atmosféra. A jako všude jinde - kámen, šutr,balvan...

<p>Míjeli jsme obrovské kaštany, sochu&nbsp;básníka Goncala Bandarry,&nbsp;kostely i zrestaurovaný pranýř. Židovská komunita je patrna i ze starých domů. Prakticky každý dům má dva vchody - první široký sloužil pro obchod, druhým úzkým se šlo do patra, kde rodina bydlela. Rodiny, které inkvizice obrátila na křesťanskou víru, mají nad kamenným schodištěm vytesány neforemné kříže.</p>

Míjeli jsme obrovské kaštany, sochu básníka Goncala Bandarry, kostely i zrestaurovaný pranýř. Židovská komunita je patrna i ze starých domů. Prakticky každý dům má dva vchody - první široký sloužil pro obchod, druhým úzkým se šlo do patra, kde rodina bydlela. Rodiny, které inkvizice obrátila na křesťanskou víru, mají nad kamenným schodištěm vytesány neforemné kříže.

Z parkoviště jsme přes velkou odstavnou plochu došli kolem moderní sportovní haly k městskému parku a potom zpátky k hlavní bráně v městském opevnění <em>Portas ďel Rei</em>, na které je vyznačen znak města <em>Trancoso</em>.
Z parkoviště jsme přes velkou odstavnou plochu došli kolem moderní sportovní haly k městskému parku a potom zpátky k hlavní bráně v městském opevnění Portas ďel Rei, na které je vyznačen znak města Trancoso.
Z <em>Trancosa</em> jsme pokračovali na sever, kde dalším cílem bylo <em>Penedono</em>. Cestou jsme minuli turistické informační tabule upozorňující na megalitické hrobky a více než 5000 let staré hrobky. Těchto útvarů je v tomto kraji zřejmě více a tak jsme to riskli a odbočili na prašnou polní cestu, která nás dovedla k cca 4 metry vysokému menhiru a několika "údajně" obětním místům. To nám stačilo :-) a k&nbsp;hlavní megalitické hrobce u vesnice <em>ANTAS</em>, k níž se jede 4 km neznačenou polní cestou s odbočkou na neoznačeném místě a s následnou několikasetmetrovou turistikou, jsme se&nbsp; nehnali. jen jsme se dočetli, že hrobky jsou budované technikou překrývaných kamenů, přičemž horní šutry už chybí...No ještě, že jsme se na to vykvákli:-). Stonehenge si prohlédneme na webu.:-))
Z Trancosa jsme pokračovali na sever, kde dalším cílem bylo Penedono. Cestou jsme minuli turistické informační tabule upozorňující na megalitické hrobky a více než 5000 let staré hrobky. Těchto útvarů je v tomto kraji zřejmě více a tak jsme to riskli a odbočili na prašnou polní cestu, která nás dovedla k cca 4 metry vysokému menhiru a několika "údajně" obětním místům. To nám stačilo :-) a k hlavní megalitické hrobce u vesnice ANTAS, k níž se jede 4 km neznačenou polní cestou s odbočkou na neoznačeném místě a s následnou několikasetmetrovou turistikou, jsme se  nehnali. jen jsme se dočetli, že hrobky jsou budované technikou překrývaných kamenů, přičemž horní šutry už chybí...No ještě, že jsme se na to vykvákli:-). Stonehenge si prohlédneme na webu.:-))
Castelo Roqueiro

Castelo Roqueiro

PENEDONO. Průvodce hovořil o fantastickém hradu na skále viditelném už zdaleka. Přijeli jsme až do městečka, málem si ukroutili hlavy, ale viděli jsme kulový. Průvodce zapomněl dodat, že hrad je vidět při příjezdu ze severu. Hmm... Roquero znamená skála a hrad dokonale splývá se žulovým masivem. Není nikterak veliký, obdélníkový půdorys se dá obejít během minuty, ale výhled je z něj pěkný.
Kraj <em>Beira Alta</em> je drsný a jedna z mála plodin, která se tady ve velké míře pěstuje, jsou jedlé kaštany. Projížděli jsme kolem nekonečných alejí a kaštanových sadů a nedalo mi to, abych u jedné nezastavil a kaštana si nevyfotil.
Kraj Beira Alta je drsný a jedna z mála plodin, která se tady ve velké míře pěstuje, jsou jedlé kaštany. Projížděli jsme kolem nekonečných alejí a kaštanových sadů a nedalo mi to, abych u jedné nezastavil a kaštana si nevyfotil.
A když už jsem vyfotil strom, musím blejsknout i plod. Zdejší jedlé kaštany jsou slušné kousky. Vypadají jako ježci a minimálně stejně tak i píchají. Ale jakmile dozrají, pichlavá slupka puká a plody ve větru padají k zemi, kde je sběrači seberou a předávají k další distribuci. Nebylo města ani vesnice, kde bychom na ulici nepotkali pouličního prodejce s vozíčkem, na kterém kaštany pekl a prodával kolejdoucím. Pro místní je to zřejmě pochotka, protože lidí s papírovými kornouty jsme potkávali všude dost. Mě to moc nenadchlo, řízek je lepší...
A když už jsem vyfotil strom, musím blejsknout i plod. Zdejší jedlé kaštany jsou slušné kousky. Vypadají jako ježci a minimálně stejně tak i píchají. Ale jakmile dozrají, pichlavá slupka puká a plody ve větru padají k zemi, kde je sběrači seberou a předávají k další distribuci. Nebylo města ani vesnice, kde bychom na ulici nepotkali pouličního prodejce s vozíčkem, na kterém kaštany pekl a prodával kolejdoucím. Pro místní je to zřejmě pochotka, protože lidí s papírovými kornouty jsme potkávali všude dost. Mě to moc nenadchlo, řízek je lepší...
A jsme o kousek dál a zastavujeme, abychom si ulevili. Čumím na další strom a zjišťuju, že je to mandlovník. To teda čumím, já myslel, že mandle rostou v marketech v sáčcích jako pražené, solené nebo uzené...
A jsme o kousek dál a zastavujeme, abychom si ulevili. Čumím na další strom a zjišťuju, že je to mandlovník. To teda čumím, já myslel, že mandle rostou v marketech v sáčcích jako pražené, solené nebo uzené...
...ale oni fakt rostou na stromech. Tady je důkaz! Údajně jaro, kdy mandloně kvetou, je v této oblasti nejkrásnějším obdobím v roce.
...ale oni fakt rostou na stromech. Tady je důkaz! Údajně jaro, kdy mandloně kvetou, je v této oblasti nejkrásnějším obdobím v roce.
Opustili jsme oblast <em>Beiras</em> a dorazili ke břehům řeky <em>Douro</em>. Jsme v království vinic a vína. Douro je jedna z největších portugalských řek a do Atlantiku se vlévá v <em>Portu</em>. <em>Portské</em> je asi to nejznámější, aspoň pro nás laiky, ale pěstuje se zde bezpočet druhů uznávaných vín. Cedule na svazích uprostřed vinic už z dálky upozorňují na jednotlivé vyhlášené značky. Silnice nás z vrcholů kopců přivedla k řece a je v tomto úseku opravdu silnicí vyhlídkovou. Po druhé straně řeky pak vede vyhlídková železnice a taky řeka je využívána k vyhlídkovým plavbám spojeným s návštěvou místních vinařství...
Opustili jsme oblast Beiras a dorazili ke břehům řeky Douro. Jsme v království vinic a vína. Douro je jedna z největších portugalských řek a do Atlantiku se vlévá v Portu. Portské je asi to nejznámější, aspoň pro nás laiky, ale pěstuje se zde bezpočet druhů uznávaných vín. Cedule na svazích uprostřed vinic už z dálky upozorňují na jednotlivé vyhlášené značky. Silnice nás z vrcholů kopců přivedla k řece a je v tomto úseku opravdu silnicí vyhlídkovou. Po druhé straně řeky pak vede vyhlídková železnice a taky řeka je využívána k vyhlídkovým plavbám spojeným s návštěvou místních vinařství...
<p>Tak a jdeme se podívat, jestli nám v těch vinicích něco nechali. I kdyby náhodou ne, v podzimním slunci vinice hrály všemi barvami a nevěděli jsme, kam se podívat dříve...</p>

Tak a jdeme se podívat, jestli nám v těch vinicích něco nechali. I kdyby náhodou ne, v podzimním slunci vinice hrály všemi barvami a nevěděli jsme, kam se podívat dříve...

Kdyby tady nebyl, asi bych neuhodl, co je na fotce:-). Samozřejmě jsou to vinice. V kraji je spousta kopců,&nbsp;na nichž&nbsp;se budují nové vinice a toto je jedna z nich. Strmé svahy padající do řeky jsou terasovitě upravovány, aby nenasytní vinaři měli co chlemtat...
Kdyby tady nebyl, asi bych neuhodl, co je na fotce:-). Samozřejmě jsou to vinice. V kraji je spousta kopců, na nichž se budují nové vinice a toto je jedna z nich. Strmé svahy padající do řeky jsou terasovitě upravovány, aby nenasytní vinaři měli co chlemtat...
<p>Našli, moji rádcové, našli. Není v lidských silách dokonale obrat všechny keře. Zůstanou malé střapce, jejichž hledání by bylo ztrátou času a taky sem tam velký, který zůstal ukrytý. Tady jsme si pochutnávali na bílém a přes cestu na nás čekalo červené víno. Mít u sebe flašu rumu, bylo by to skoro jako portské...</p>

Našli, moji rádcové, našli. Není v lidských silách dokonale obrat všechny keře. Zůstanou malé střapce, jejichž hledání by bylo ztrátou času a taky sem tam velký, který zůstal ukrytý. Tady jsme si pochutnávali na bílém a přes cestu na nás čekalo červené víno. Mít u sebe flašu rumu, bylo by to skoro jako portské...

...a pro změnu vinice. Fakt to vypadalo dobře!
...a pro změnu vinice. Fakt to vypadalo dobře!
<p>Douro jsme opustili v <em>Peso de Régua</em>, prvního oficiálního centra vinařeské oblasti <em>Douro</em>. Podle průvodce ..."nejde o kdovíjak pěkné místo (dominantou je závratně vysoký dálniční most), ale na širokém říčním toku kotví malebné a bohatě zdobené čluny <em>barcos rabelos...</em>". Viděli jsme jen most (asi jako u Velkého Meziříčí) a čluny už taky zřejmě odpluly neznámo kam...</p>

Douro jsme opustili v Peso de Régua, prvního oficiálního centra vinařeské oblasti Douro. Podle průvodce ..."nejde o kdovíjak pěkné místo (dominantou je závratně vysoký dálniční most), ale na širokém říčním toku kotví malebné a bohatě zdobené čluny barcos rabelos...". Viděli jsme jen most (asi jako u Velkého Meziříčí) a čluny už taky zřejmě odpluly neznámo kam...

V Portugalsku nejsou jen výstavní města, vesnice, památky, ulice.&nbsp;Je třeba dívat se kolem sebe a pak se naskytnou i takové výhledy. Nutno připomenout, že Portugalsko je jednou z nejchudších zemí EU a i ti nejchudší potřebují někde bydlet.&nbsp;
V Portugalsku nejsou jen výstavní města, vesnice, památky, ulice. Je třeba dívat se kolem sebe a pak se naskytnou i takové výhledy. Nutno připomenout, že Portugalsko je jednou z nejchudších zemí EU a i ti nejchudší potřebují někde bydlet. 
<p>Asi 20 km na jih leží město <em>LAMEGO</em>. Zaparkovali jsme na prvním příhodném místě v centru města a první pohled nemohl být krásnější...<img alt="" src="/fckeditor/editor/smiley/msn/14.gif" /></p>

Asi 20 km na jih leží město LAMEGO. Zaparkovali jsme na prvním příhodném místě v centru města a první pohled nemohl být krásnější...

Do Lamega nás přilákala jedna z nejvelkolepějších barokních staveb v Evropě - svatyně <em>Nossa senhora dos Reméidos.</em> Tyčí se uprostřed města, kde navazuje na hlavní třídu lemovanou (jak jinak) kaštany. Schodiště má 611 schodů (které jsem samozřejmě počítal a čtyřikrát jsem se vracel, protože jsem zapomněl, kolik to je...), které ti nejzanícenější věřící absolvují po kolenou. Já, křtěný, přijímaný, biřmovaný a hlavně hříchuprostý, jsem to vyšel normálním způsobem...
Do Lamega nás přilákala jedna z nejvelkolepějších barokních staveb v Evropě - svatyně Nossa senhora dos Reméidos. Tyčí se uprostřed města, kde navazuje na hlavní třídu lemovanou (jak jinak) kaštany. Schodiště má 611 schodů (které jsem samozřejmě počítal a čtyřikrát jsem se vracel, protože jsem zapomněl, kolik to je...), které ti nejzanícenější věřící absolvují po kolenou. Já, křtěný, přijímaný, biřmovaný a hlavně hříchuprostý, jsem to vyšel normálním způsobem...
Cestou nahoru po barokním schodišti zdobeném tisíci nesmysly (jak je dnešní staviteství jednoduché...) zaujmou modré <em>azulejos</em> s biblickými motivy, alegorické fontány a sochy. Schodiště pochází z 18. století a jeho vzorem bylo schodiště chrámu Bom Jesus města Bragy.
Cestou nahoru po barokním schodišti zdobeném tisíci nesmysly (jak je dnešní staviteství jednoduché...) zaujmou modré azulejos s biblickými motivy, alegorické fontány a sochy. Schodiště pochází z 18. století a jeho vzorem bylo schodiště chrámu Bom Jesus města Bragy.
Z každé terasy pod chrámem je neopakovatelný výhled na chrám samotný i na město, které se ocitá níž a níž.
Z každé terasy pod chrámem je neopakovatelný výhled na chrám samotný i na město, které se ocitá níž a níž.
Nejen samotná stavba svatyně dokáže zaujmout. Za pozornost stály třeba dva staré kaštany na vrcholu kopce. Nevelká zelená koruna stromu posazená na mohutném určitě několikasetletém kmeni působila opravdu bizarně.
Nejen samotná stavba svatyně dokáže zaujmout. Za pozornost stály třeba dva staré kaštany na vrcholu kopce. Nevelká zelená koruna stromu posazená na mohutném určitě několikasetletém kmeni působila opravdu bizarně.
<p>Svatyně <em>Nossa Senhora dos Reméidos</em> je celoročně v obležení turistů a cílem věřících. Samotný chrám není nijak veliký a obejít se dá během několika minut, přičemž ze všech stran vypadá nádherně.</p>

Svatyně Nossa Senhora dos Reméidos je celoročně v obležení turistů a cílem věřících. Samotný chrám není nijak veliký a obejít se dá během několika minut, přičemž ze všech stran vypadá nádherně.

Chrám je ve srovnání s jinými kostely hodně barevný a jeho vnitřní dominantou je nádherný oltář. Ostatně krásných oltářů jsme během pobytu viděli více než za několik let doma. Stojí za to nespěchat, zastavit se a kochat se mistrně provedenými detaily vnitřní výzdoby chrámu a neustále se divit, jak je možné, že v minulosti dokázali vytvořit něco tak úžasného, přestože neměli techniku a vybavení naší současné doby a hlavně neměli stavební úřady, památkářské úřady, hygienické úřady, úřady životního protředí, dopravní úřady, úřady....úřady...
Chrám je ve srovnání s jinými kostely hodně barevný a jeho vnitřní dominantou je nádherný oltář. Ostatně krásných oltářů jsme během pobytu viděli více než za několik let doma. Stojí za to nespěchat, zastavit se a kochat se mistrně provedenými detaily vnitřní výzdoby chrámu a neustále se divit, jak je možné, že v minulosti dokázali vytvořit něco tak úžasného, přestože neměli techniku a vybavení naší současné doby a hlavně neměli stavební úřady, památkářské úřady, hygienické úřady, úřady životního protředí, dopravní úřady, úřady....úřady...
Okno kostela. Proč ne! Ale já bych navrhoval sedmikomorový plast s povrchovou úpravou korkového dubu zasklený izolačním dvojsklem! Prdlačky - TROJSKLEM!!!
Okno kostela. Proč ne! Ale já bych navrhoval sedmikomorový plast s povrchovou úpravou korkového dubu zasklený izolačním dvojsklem! Prdlačky - TROJSKLEM!!!
<p>Na zpáteční cestě dolů do města jsme to vzali přes <em>Parque dos Reméidos</em>, zalesněný park obklopující&nbsp; barokní schodiště. Je to jedna z variant cesty pro ty, kteří nespěchají nebo místo rodinných výletů a pikniků. Posedět se dá na moderních dřevěných či plastových lavičkách, ale také pod vysokými stromy na mechem obrostlém kamenném odpočívadle</p>

Na zpáteční cestě dolů do města jsme to vzali přes Parque dos Reméidos, zalesněný park obklopující  barokní schodiště. Je to jedna z variant cesty pro ty, kteří nespěchají nebo místo rodinných výletů a pikniků. Posedět se dá na moderních dřevěných či plastových lavičkách, ale také pod vysokými stromy na mechem obrostlém kamenném odpočívadle

<p>Dominantou městského centra je katedrála <em>Sé,</em> postavená v renesančním slohu.</p>

Dominantou městského centra je katedrála Sé, postavená v renesančním slohu.

Při vstupu do katedrály určitě zaujme sochami bohatě zdobené průčelí. Uvnitř&nbsp;je samozřejmě možné se pomodlit, ale také dozvědět spoustu zajímavostí. Třeba jakým způsobem se taková stavba budovala a kolik vrstev bylo třeba, abychom mohli obdivovat nádherně barevné reliéfní omítky (perlinka je jednodušší, o fous...)
Při vstupu do katedrály určitě zaujme sochami bohatě zdobené průčelí. Uvnitř je samozřejmě možné se pomodlit, ale také dozvědět spoustu zajímavostí. Třeba jakým způsobem se taková stavba budovala a kolik vrstev bylo třeba, abychom mohli obdivovat nádherně barevné reliéfní omítky (perlinka je jednodušší, o fous...)
A další oltář, pravděpodobně je to hlavní oltář ze <em>Sé.</em>
A další oltář, pravděpodobně je to hlavní oltář ze Sé.
<p>Bylo na čase rozloučit se s vnitrozemím a zamířit k moři. Aby to nebyl zběsilý úprk na jih, zpestřili jsme si to zastávkou v <em>Batalha.</em> Místní klášter <em>Mosteiro de Santa Maria da Vitória</em> (UNESCO) je něco, co by byl hřích nevidět. Fotky napovídaly, že&nbsp;je velký, ale on je obrovský.</p>

Bylo na čase rozloučit se s vnitrozemím a zamířit k moři. Aby to nebyl zběsilý úprk na jih, zpestřili jsme si to zastávkou v Batalha. Místní klášter Mosteiro de Santa Maria da Vitória (UNESCO) je něco, co by byl hřích nevidět. Fotky napovídaly, že je velký, ale on je obrovský.

<p>Jeden z mnoha vchodů do tzv. Bitevního opatství, které bylo postaveno na památku bitvy z r.1385, kterou se Portugalci osvobodili od španělské nadvlády. Chrám je vlastně odměna Panně Marii za pomoc v nerovné bitvě proti Španělům, kterou Portugalci jako zázrakem nakonec vyhráli. Nejlepší architekti té doby pak byli přizváni, aby se spolupodíleli na stavbě tohoto velkolepého chrámu.</p>

Jeden z mnoha vchodů do tzv. Bitevního opatství, které bylo postaveno na památku bitvy z r.1385, kterou se Portugalci osvobodili od španělské nadvlády. Chrám je vlastně odměna Panně Marii za pomoc v nerovné bitvě proti Španělům, kterou Portugalci jako zázrakem nakonec vyhráli. Nejlepší architekti té doby pak byli přizváni, aby se spolupodíleli na stavbě tohoto velkolepého chrámu.

"Většina budov opatství byla postavena v letech 1388-1434 ve stylu francouzské gotiky&nbsp;a později přestavěna s přidáním unikátních manuelských prvků v 15. a 16. století. Ozdobné věžičky, parapety, okna, podpěrné pilíře a průčelí jsou štědře obdařené dovednými ornamenty". Tolik turistický průvodce...
"Většina budov opatství byla postavena v letech 1388-1434 ve stylu francouzské gotiky a později přestavěna s přidáním unikátních manuelských prvků v 15. a 16. století. Ozdobné věžičky, parapety, okna, podpěrné pilíře a průčelí jsou štědře obdařené dovednými ornamenty". Tolik turistický průvodce...
My tomu dnes říkáme špalety. Upevní se deska, naháže se omítka, může se přidat i plastový roh, pak se to přetáhne fajnovou, zalíčí a vymaluje a hotovo. Tady to trvalo pravděpodovně trochu déle.
My tomu dnes říkáme špalety. Upevní se deska, naháže se omítka, může se přidat i plastový roh, pak se to přetáhne fajnovou, zalíčí a vymaluje a hotovo. Tady to trvalo pravděpodovně trochu déle.
"Vnitřek medově zbarvených budov opatství nese prvky anglického purpendikulárního slohu. Prudce stoupající chrámová loď a kapitulní shromaždiště připomínají katedrály v anglickém Winchestru a Yorku"....opět cituji průvodce, ale stejně těm výrazům nerozumím...
"Vnitřek medově zbarvených budov opatství nese prvky anglického purpendikulárního slohu. Prudce stoupající chrámová loď a kapitulní shromaždiště připomínají katedrály v anglickém Winchestru a Yorku"....opět cituji průvodce, ale stejně těm výrazům nerozumím...
Uvnitř <em>Capely do Fundador</em> (Kaple otců zakladatelů) se pod osmibokou lucernou nachází společná hrobka, v níž leží portugalský panovník Don Joao I. a jeho anglická manželka Philipaa Lancasterská a vzájemně se drží za ruce. Toto spojení potvrzuje spojení Portugalska a Anglie z roku 1373 ve společném postupu proti Španělsku. Výsledkem bylo již zmíněné vítězství a dále pak tzv. "windsorská dohoda", která dala vzniknou trvalému přátelství a spojenectví&nbsp; a stala se tak nejdéle trvajícím mezinárodním paktem moderní doby.
Uvnitř Capely do Fundador (Kaple otců zakladatelů) se pod osmibokou lucernou nachází společná hrobka, v níž leží portugalský panovník Don Joao I. a jeho anglická manželka Philipaa Lancasterská a vzájemně se drží za ruce. Toto spojení potvrzuje spojení Portugalska a Anglie z roku 1373 ve společném postupu proti Španělsku. Výsledkem bylo již zmíněné vítězství a dále pak tzv. "windsorská dohoda", která dala vzniknou trvalému přátelství a spojenectví  a stala se tak nejdéle trvajícím mezinárodním paktem moderní doby.
Batalha je zajímavá nejen architektonicky, ale i souvislostmi, díky kterým byla vybudována. Komplex celého opatství je opravdu obrovský a jeho podrobná návštěva zabere několi hodin. Vstupné není nijak momořádně vysoké (4 Eura) a jako program na jednodenní výlet spojený například s návštěvou pár desítek kilometrů vzdálené poutní Fatimy lze určitě jen doporučit. Určitě co nejdříve, protože památkáři straší tím, že klášter spadne. Údajně za to může silný provoz na frekventované hlavní silnici N1 z Lisabonu do Coimbry, která vede těsně vedle kláštera a dále nepříznivé podnebí, které společně s kyselými dešti nahlodává vápenec co by hlavní stavební prvek kláštera. Tak nevím...
Batalha je zajímavá nejen architektonicky, ale i souvislostmi, díky kterým byla vybudována. Komplex celého opatství je opravdu obrovský a jeho podrobná návštěva zabere několi hodin. Vstupné není nijak momořádně vysoké (4 Eura) a jako program na jednodenní výlet spojený například s návštěvou pár desítek kilometrů vzdálené poutní Fatimy lze určitě jen doporučit. Určitě co nejdříve, protože památkáři straší tím, že klášter spadne. Údajně za to může silný provoz na frekventované hlavní silnici N1 z Lisabonu do Coimbry, která vede těsně vedle kláštera a dále nepříznivé podnebí, které společně s kyselými dešti nahlodává vápenec co by hlavní stavební prvek kláštera. Tak nevím...
<p>Hlad je sviňa a dobrot na stáncím bylo neurekom. Jen vybrat tu správnou...</p>

Hlad je sviňa a dobrot na stáncím bylo neurekom. Jen vybrat tu správnou...

<p>Budoucnost Portugalska. Ale ony o tom ještě nevědí, protože jsou&nbsp;teprve ve školce. Jen mám pocit, že si to ty učitelky nějak usnadňují... :-)</p>
<p>A teď už opravdu opouštíme střed Portugalska a pokračujeme v cestě k jihu. Po dálnici míjíme Lisabon a míříme k středomořskému Algarve, které má více jak 300 slunečných dnů v roce. Tak to jsem na to zvědav...</p>

Budoucnost Portugalska. Ale ony o tom ještě nevědí, protože jsou teprve ve školce. Jen mám pocit, že si to ty učitelky nějak usnadňují... :-)


A teď už opravdu opouštíme střed Portugalska a pokračujeme v cestě k jihu. Po dálnici míjíme Lisabon a míříme k středomořskému Algarve, které má více jak 300 slunečných dnů v roce. Tak to jsem na to zvědav...

18.02.2013 21:55:20
motopospa
Sněhové zprávy

Sněhové zprávy

Co Vás zaujalo?

Motorky a cestování (3819 | 26%)
Hory a lyže (3698 | 25%)
Vodní radovánky (3591 | 25%)
Od všeckého kósek (3525 | 24%)
Jména osob figurujících na těchto webových stránkách jsou pravdivá. Každá osoba může mít více jmen, názvů, přezdívek, ale vždy se jedná o stále stejného jedince. Počet dětí, rodinný stav a hmotné statky každého jedince nemusí odpovídat současnému stavu. Pokud jsem někoho napadl a urazil či jinak poškodil na těle, duši nebo majetku, tímto se mu omlouvám, ale stejně bych to udělal znovu a rád.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one