1 047 Tauplitz.jpg
Hromada písmenek a obrázků, jejichž účelem je nikoli odradit, ale potěšit kamarády, rodinu, hledače i náhodné surfaře. A taky jako prevence proti Alzheimerovi...

Chorvatsko 2011

CHORVATSKO 2011

Uprostřed prázdnin do Chorvatska? Toho jsem se vždycky bál. Není nad poloprázdné pláže před sezónou a po ní. Ale zkusit se má všechno.

Tak nějak to vypadá v polovině prázdnin na pláži Slanica v chorvatském Murteru. Ale to jsem ještě nevěděl, protože jsme sedli ráno na Stroma a vyrazili směr Bratislava. Cesta dobrá, kromě deště,který vydržel asi 40 km. Zvládli jsme to bez pláštěnek a mířili k rakouským hranicím. Starým přechodem Petržalka - Berg jsme pokračovali dolů k Neusiedlersee.
Tak nějak to vypadá v polovině prázdnin na pláži Slanica v chorvatském Murteru. Ale to jsem ještě nevěděl, protože jsme sedli ráno na Stroma a vyrazili směr Bratislava. Cesta dobrá, kromě deště,který vydržel asi 40 km. Zvládli jsme to bez pláštěnek a mířili k rakouským hranicím. Starým přechodem Petržalka - Berg jsme pokračovali dolů k Neusiedlersee.
Tradiční zastávka v Podesdorfu na kafíčko a protáhnout nohy. Po kontrole jezera a ujištění  se, že je stále stejné a dnes navíc schované v mlze pokračujeme dál na Sárvár směrem k Balatonu.
Tradiční zastávka v Podesdorfu na kafíčko a protáhnout nohy. Po kontrole jezera a ujištění  se, že je stále stejné a dnes navíc schované v mlze pokračujeme dál na Sárvár směrem k Balatonu.
Cílem dne nebyl Balaton, ale Hévíz. Počasí se opět pokazilo a tentokrát došlo i na nepromoky. Moje třetí návštěva největšího termálního jezera v Evropě a zase jsem se těšil. Koupání ve více než čtyřhektarovém termálním jezeře s největší hloubkou 28m a teplotou kolem třiceti stupňů je stále mimořádným zážitkem. Plavání mezi lekníny v žádném aquaparku nenabídnou a tady i v hlavní sezónu je navíc místa habaděj. Nocleh zajistil nádherný kemp přímo u jezera, ale tentokrát jsme nespali pod šérovníkem jako před třemi lety, ale dali jsme přednost pokojíčku nad umývárnami, kde nepršelo a hlavně se přes noc podařilo usušit naše mokré věcičky.
Cílem dne nebyl Balaton, ale Hévíz. Počasí se opět pokazilo a tentokrát došlo i na nepromoky. Moje třetí návštěva největšího termálního jezera v Evropě a zase jsem se těšil. Koupání ve více než čtyřhektarovém termálním jezeře s největší hloubkou 28m a teplotou kolem třiceti stupňů je stále mimořádným zážitkem. Plavání mezi lekníny v žádném aquaparku nenabídnou a tady i v hlavní sezónu je navíc místa habaděj. Nocleh zajistil nádherný kemp přímo u jezera, ale tentokrát jsme nespali pod šérovníkem jako před třemi lety, ale dali jsme přednost pokojíčku nad umývárnami, kde nepršelo a hlavně se přes noc podařilo usušit naše mokré věcičky.
<p>Večer po koupání jsme šli procházkou parkem okolo jezera a pak městskými uličkami, které nás dovedly až k bistru s kačenou se zelím a pivem. Pěkné to bylo :-). Cestou ještě zmrzlinku a dobrou noc.</p>
<p>První noc byla za dvacet éček na hlavu a protože v ceně byla i snídaně, dal jsem si co hrdlo ráčí. Zřejmě jsme byli jedinní, kdo měl toto ráno snídani placenou a tak jsme vklidu využili ochoty a pohostinnosti místní kuchařky a naskládali do sebe většinu z dobrot, který nabízela. Ale všechno to sežrat opravdu nešlo.</p>

Večer po koupání jsme šli procházkou parkem okolo jezera a pak městskými uličkami, které nás dovedly až k bistru s kačenou se zelím a pivem. Pěkné to bylo :-). Cestou ještě zmrzlinku a dobrou noc.


První noc byla za dvacet éček na hlavu a protože v ceně byla i snídaně, dal jsem si co hrdlo ráčí. Zřejmě jsme byli jedinní, kdo měl toto ráno snídani placenou a tak jsme vklidu využili ochoty a pohostinnosti místní kuchařky a naskládali do sebe většinu z dobrot, který nabízela. Ale všechno to sežrat opravdu nešlo.

Po snídani jsme zamířili dál na jih. Mapa mi včera zmokla a z písmenek a barviček zůstal pestrobarevný flek, takže nezbývalo než jet odhadem. Slunko zůstalo zatím za mraky a určování světových stran podle lišejníků mě nelákalo.Ale s dobrým odhadem to jede samo a po hodině jsme projeli městem Nagykanisza, ignorovali maďarský dálniční poplatky a po dálnici přejeli do Chorvatska. Tady se už nic ignorovat nedá a přes několit mýtných bran jsme u Karlovacu sjeli na starou cestu směrem na Ptuj a Plitvice.
Po snídani jsme zamířili dál na jih. Mapa mi včera zmokla a z písmenek a barviček zůstal pestrobarevný flek, takže nezbývalo než jet odhadem. Slunko zůstalo zatím za mraky a určování světových stran podle lišejníků mě nelákalo.Ale s dobrým odhadem to jede samo a po hodině jsme projeli městem Nagykanisza, ignorovali maďarský dálniční poplatky a po dálnici přejeli do Chorvatska. Tady se už nic ignorovat nedá a přes několit mýtných bran jsme u Karlovacu sjeli na starou cestu směrem na Ptuj a Plitvice.
Bylo něco po třetí hodině, když jsme do areálu Plitvických jezer vlezli a už tu nebyla ani noha. Teda skoro ani noha. K velkýmu vodopádu vedl tento štrůdl a stejný vedl zpátky.
Bylo něco po třetí hodině, když jsme do areálu Plitvických jezer vlezli a už tu nebyla ani noha. Teda skoro ani noha. K velkýmu vodopádu vedl tento štrůdl a stejný vedl zpátky.
Kachny. Kachny.. Kachny...
Kachny. Kachny.. Kachny...
Ani nevím jak se to stalo, ale podařilo se mi bliknout velký vodopád bez pózujících japončíků. Lidí tady bylo sice hodně, ale s končícím dnem se to lepšilo. Strávili jsme tady necelé čtyři hodiny, něco nachodili, svezli se lodí i vláčkem. Za 300 Kč na hlavu tu v současné době mají v provozu jen dva nejkratší okruhy. Ty dva dlouhý celodenní treky se sice absolvovat dají, ale jsou zrušeny lodní trasy i jízdy vláčku, které by těm co už nevládzou určite pomohly. I tak zůstávají Plitvice stále velkým chorvatským tahákem.
Ani nevím jak se to stalo, ale podařilo se mi bliknout velký vodopád bez pózujících japončíků. Lidí tady bylo sice hodně, ale s končícím dnem se to lepšilo. Strávili jsme tady necelé čtyři hodiny, něco nachodili, svezli se lodí i vláčkem. Za 300 Kč na hlavu tu v současné době mají v provozu jen dva nejkratší okruhy. Ty dva dlouhý celodenní treky se sice absolvovat dají, ale jsou zrušeny lodní trasy i jízdy vláčku, které by těm co už nevládzou určite pomohly. I tak zůstávají Plitvice stále velkým chorvatským tahákem.
<p>Cílem druhého dne bylo moře. Čas utíkal a tak už jsme se nikde nezdržovali, vychutnali si zatáčky na staré silnici z Plitvic na jih a po dálnici upalovaji stále níž. Když už se slunce schovávalo za obzor, opustili jsme dálnici a dorazili na Murter. První pokus o nocleh byl na pláži Kosirina, kterou si pamatuju jako malebnou plážičku určenou především naturistům. Teď je z toho nekontrolovaný masakr s jední hajzlíkem a s právem silnějšího. rychle odtud pryč a hned přes cestu se nabízel další menší kemp. Po deváté hodině už bez recepce a tak jsme našli plácek, postavili stan, neodmítli bochumákem nabízené čevapčiči a travaricu na uvítanou, okoupali se ve sprchách s teplou vodou a šli na jedno Karlovačko. Dobře se po něm usínalo.</p>
<p>Ráno po zběžné hygieně zamkli a zakódovali stan a jen tak nalehko odmotorkovali do Murteru. Slanicu jsme prošli a váleli se skoro celý den na druhé straně vesnice. Přiměřeně lidí, pohoda, klídek...</p>

Cílem druhého dne bylo moře. Čas utíkal a tak už jsme se nikde nezdržovali, vychutnali si zatáčky na staré silnici z Plitvic na jih a po dálnici upalovaji stále níž. Když už se slunce schovávalo za obzor, opustili jsme dálnici a dorazili na Murter. První pokus o nocleh byl na pláži Kosirina, kterou si pamatuju jako malebnou plážičku určenou především naturistům. Teď je z toho nekontrolovaný masakr s jední hajzlíkem a s právem silnějšího. rychle odtud pryč a hned přes cestu se nabízel další menší kemp. Po deváté hodině už bez recepce a tak jsme našli plácek, postavili stan, neodmítli bochumákem nabízené čevapčiči a travaricu na uvítanou, okoupali se ve sprchách s teplou vodou a šli na jedno Karlovačko. Dobře se po něm usínalo.


Ráno po zběžné hygieně zamkli a zakódovali stan a jen tak nalehko odmotorkovali do Murteru. Slanicu jsme prošli a váleli se skoro celý den na druhé straně vesnice. Přiměřeně lidí, pohoda, klídek...

V sezónu je tady opravdu husto. Při procházce jakýmkoli kempem jsem si v hlavě vybavoval nocování v Norsku, Albánii či Rumunsku, kde jsem si vybral jakýkoli plácek a byl na něm sám. Jenže tady jsme ve středomoří, kde zelené pažity s měkkým mech pod korunami stromů prostě nejsou. Tady se dá spát jen na místech k tomu určených, ale nejdříve se takové místo musí najít. Prostě týden na jednom místě si představit nedovedu.
V sezónu je tady opravdu husto. Při procházce jakýmkoli kempem jsem si v hlavě vybavoval nocování v Norsku, Albánii či Rumunsku, kde jsem si vybral jakýkoli plácek a byl na něm sám. Jenže tady jsme ve středomoří, kde zelené pažity s měkkým mech pod korunami stromů prostě nejsou. Tady se dá spát jen na místech k tomu určených, ale nejdříve se takové místo musí najít. Prostě týden na jednom místě si představit nedovedu.
Začíná další den, máme za sebou druhou noc ve stejným kempu, popíjíme ranní kapučíno mj. levnější než u nás na benzince, tlačíme croissantek, sledujeme ranní hrvatský frmol a čekáme v přístavu na naši loď.
Začíná další den, máme za sebou druhou noc ve stejným kempu, popíjíme ranní kapučíno mj. levnější než u nás na benzince, tlačíme croissantek, sledujeme ranní hrvatský frmol a čekáme v přístavu na naši loď.
Croatia 110a.jpg
<p>To není ta naše! Už jsme naloděni a čekáme až kapitán zavelí a pojedeme na celodenní výlet&nbsp; na Kornati.</p>

To není ta naše! Už jsme naloděni a čekáme až kapitán zavelí a pojedeme na celodenní výlet  na Kornati.

Jedeme a jedeme a jedeme. Že bych z toho sedl na prdel, to se říct nedá. Plavba lodí po moři je několikanásobně nudnější než jízda autem po dálnici, kde vidíte jen svodidla vedle sebe. Tady sice svodidla nejsou, ale zase&nbsp;je tu jen samá voda. Fakt. Nekecám. A sem tam v dálce nějaký šutr... Jo sem tam se to zhoupne na lvnách a když je toho houpání moc, mají aspoň rybičky co žrát, protože spousta suchozemců to v sobě prostě neudrží...
Jedeme a jedeme a jedeme. Že bych z toho sedl na prdel, to se říct nedá. Plavba lodí po moři je několikanásobně nudnější než jízda autem po dálnici, kde vidíte jen svodidla vedle sebe. Tady sice svodidla nejsou, ale zase je tu jen samá voda. Fakt. Nekecám. A sem tam v dálce nějaký šutr... Jo sem tam se to zhoupne na lvnách a když je toho houpání moc, mají aspoň rybičky co žrát, protože spousta suchozemců to v sobě prostě neudrží...
Ale my středoevropský krysy se necháváme lákat na podobné výlety a pomáháme hrvatské ekonomice. Na druhou stranu ležet na dece pod sosnou nebo na palubě kocábky - je to jednou. S aktivní dovolenou to nemá co dělat, je to jen o válení, chlastu a žrádle...
Ale my středoevropský krysy se necháváme lákat na podobné výlety a pomáháme hrvatské ekonomice. Na druhou stranu ležet na dece pod sosnou nebo na palubě kocábky - je to jednou. S aktivní dovolenou to nemá co dělat, je to jen o válení, chlastu a žrádle...
Croatia 130a.jpg
Croatia 140a.jpg
Croatia 145a.jpg
Croatia 149a.jpg
<p>A když už byla řeč o tom žrádle, dostali jsme grilovaný makrely a flašu vína. My jsme seděli na zadní palubě a protože jsme byli sami, vypili a snědli jsme toho trochu více. Za ty prachy, no nekupte to. Všichni už byli z lodi pryč, kolem nás se uklízelo&nbsp; a my jsme stále ještě hodovali. Přece se to nevyhodí...</p>

A když už byla řeč o tom žrádle, dostali jsme grilovaný makrely a flašu vína. My jsme seděli na zadní palubě a protože jsme byli sami, vypili a snědli jsme toho trochu více. Za ty prachy, no nekupte to. Všichni už byli z lodi pryč, kolem nás se uklízelo  a my jsme stále ještě hodovali. Přece se to nevyhodí...

<p>Aby to nevypadalo, že jenom remcám, musím uznat, že Kornati jsou krásný. Ale to není vidět z lodi. Musí se zakotvit a vylézt na některý z nejbližších kopečků, který se šplhají něco přes 100 metrů. Z kopce to vypadá fakt moc hezky...</p>

Aby to nevypadalo, že jenom remcám, musím uznat, že Kornati jsou krásný. Ale to není vidět z lodi. Musí se zakotvit a vylézt na některý z nejbližších kopečků, který se šplhají něco přes 100 metrů. Z kopce to vypadá fakt moc hezky...

Tak ještě pár pohledů a fotek a rychle na pláž a do vody. Nebo tady chcípneme!
Tak ještě pár pohledů a fotek a rychle na pláž a do vody. Nebo tady chcípneme!
Už odplouvá loď Jim Bean... Tak nějak se to zpívalo, ne? Naše se jmenuje jinak a&nbsp;za chvíli nás poveze zpátky do přístavu...
Už odplouvá loď Jim Bean... Tak nějak se to zpívalo, ne? Naše se jmenuje jinak a za chvíli nás poveze zpátky do přístavu...
Jedno malé zpestření při návratu byl vodní zorbing. Tady máte jistotu, že se nikam neodkoulíte a nezabijete se o strom. Jen se mlátíte jak magor a ostatní na vás čumí a blbě se tlemí...
Jedno malé zpestření při návratu byl vodní zorbing. Tady máte jistotu, že se nikam neodkoulíte a nezabijete se o strom. Jen se mlátíte jak magor a ostatní na vás čumí a blbě se tlemí...
Čtvrtý den ráno jsme srovnali účet, sbalili stan a vydali podél pobřeží na sever. Snídani jsme tentokrát dalo v kavárně marketu Plodine v&nbsp; Biogradu na moru. Plodine jsou moderní markety se spoustou zboží a hlavně s teplými jídly. Nakonec se to stalo naší nejčastější stravovací zastávkou, když jsme si u teplého pultu vybrali něco z mořských potvor nebo z prasečí cjhorvatské kuchyně. K tomu velký výběr nápojů, pečiva a všeho ostatního. Nejdůležitější byla ovšem možnost sednout v kavárně před marketem, dát si kapučíno a vklidu jako člověk pojíst.
Čtvrtý den ráno jsme srovnali účet, sbalili stan a vydali podél pobřeží na sever. Snídani jsme tentokrát dalo v kavárně marketu Plodine v  Biogradu na moru. Plodine jsou moderní markety se spoustou zboží a hlavně s teplými jídly. Nakonec se to stalo naší nejčastější stravovací zastávkou, když jsme si u teplého pultu vybrali něco z mořských potvor nebo z prasečí cjhorvatské kuchyně. K tomu velký výběr nápojů, pečiva a všeho ostatního. Nejdůležitější byla ovšem možnost sednout v kavárně před marketem, dát si kapučíno a vklidu jako člověk pojíst.
Prosmýkli jsme se kolem Zadaru a rozhodovali se jestli zajedeme na Pag. Nakonec jsme tuto možnost zavrhli, podjeli dálnici a zastavili u starýho maslenickýho mostu.
Prosmýkli jsme se kolem Zadaru a rozhodovali se jestli zajedeme na Pag. Nakonec jsme tuto možnost zavrhli, podjeli dálnici a zastavili u starýho maslenickýho mostu.
Díky dálnici je tady pusto prázdno. Občas projede auto s hrvatskou značkou nebo cizinec mířící na dálnici, aby mohl upalovat k domovu, ale jinak je tu klid. Výhled na nový most uršitě stojí za zastávku a podhled na motorové čluny v hlubině pod mostem taktéž.
Díky dálnici je tady pusto prázdno. Občas projede auto s hrvatskou značkou nebo cizinec mířící na dálnici, aby mohl upalovat k domovu, ale jinak je tu klid. Výhled na nový most uršitě stojí za zastávku a podhled na motorové čluny v hlubině pod mostem taktéž.
Croatia 228a.jpg
<p>Po E65 jsme kopírovali pobřeží a někde v polovině cesty mezi Starigradem a Senj přežili u vody odpolední horko. Tato oblast není nijak navštěvovaná,&nbsp;Velebity tu padají prudce do vody a najít přístup k moři není jednoduché. Když už je, tak je obsazen a pokud chcete trošku soukromí, nezbývá než hledat dál. Ale kdo hledá, najde. Malá zátoka s zakotvenými bárkami s výhledem na Pag se stala naším útočištěm.</p>
<p>Cesta nahoru k Rijece je motorkářskou lahůdkou. Jedna zatáčka&nbsp; za druhou, kvalitní asfalt, výhled na Pag, Rab a nakonec i Krk a hlavně minimální provoz. Pro autoturisty, jejichž hlavním cílem je být za 10 hodin u moře a&nbsp; za dalších 10 hodin doma je to tady zapovězená oblast jejímž zeměpisným o pocitovým vrcholem je Crikvenická riviera. Opět čisté a dobře vybavené kempy, krásné moře a večerní promenády.&nbsp; Je to zvláštní, ale čechů jsme v této oblasti opravdu moc neviděli. </p>

Po E65 jsme kopírovali pobřeží a někde v polovině cesty mezi Starigradem a Senj přežili u vody odpolední horko. Tato oblast není nijak navštěvovaná, Velebity tu padají prudce do vody a najít přístup k moři není jednoduché. Když už je, tak je obsazen a pokud chcete trošku soukromí, nezbývá než hledat dál. Ale kdo hledá, najde. Malá zátoka s zakotvenými bárkami s výhledem na Pag se stala naším útočištěm.


Cesta nahoru k Rijece je motorkářskou lahůdkou. Jedna zatáčka  za druhou, kvalitní asfalt, výhled na Pag, Rab a nakonec i Krk a hlavně minimální provoz. Pro autoturisty, jejichž hlavním cílem je být za 10 hodin u moře a  za dalších 10 hodin doma je to tady zapovězená oblast jejímž zeměpisným o pocitovým vrcholem je Crikvenická riviera. Opět čisté a dobře vybavené kempy, krásné moře a večerní promenády.  Je to zvláštní, ale čechů jsme v této oblasti opravdu moc neviděli.

<p>Útočištěm pro další noc se stal autokemp v lázeňském vesnici Selce mezi Novi Vinodolskim a Crikvenicí. Z kempu jsme se museli odhlásit do 12 hodin a tak jsme dopoledne využili koupáním a opalováním. Fakt moc pěkná oblest..</p>
<p>Odpoledne jsme vyrazili směr Rijeka, kde jsme si dali pozdní oběd a zamířili podél Kvarnerské riviéry na Istrii. Projeli jsme nekonečnou Opatii a znovu a znovu si užívali poloprázné cesty. Kvarner je něco úplně jiného než Dalmacie a míst, kde se dá skočit do moře je daleko méně. Jiná je i vegetace a místo šedých šutrů tu převládá zelená barva. Ale moře zůstává stále stejně krásné.</p>
<p>Co je podstatně jiné jsou ceny. Noc&nbsp; v Gradacu patřila k těm nejdražším a kemp, v němž jsme nocovali k těm nejnarvanějším. I to byl důvod, proč jsme časně ráno zmizeli a pokračovali dál na jihozápad.</p>

Útočištěm pro další noc se stal autokemp v lázeňském vesnici Selce mezi Novi Vinodolskim a Crikvenicí. Z kempu jsme se museli odhlásit do 12 hodin a tak jsme dopoledne využili koupáním a opalováním. Fakt moc pěkná oblest..


Odpoledne jsme vyrazili směr Rijeka, kde jsme si dali pozdní oběd a zamířili podél Kvarnerské riviéry na Istrii. Projeli jsme nekonečnou Opatii a znovu a znovu si užívali poloprázné cesty. Kvarner je něco úplně jiného než Dalmacie a míst, kde se dá skočit do moře je daleko méně. Jiná je i vegetace a místo šedých šutrů tu převládá zelená barva. Ale moře zůstává stále stejně krásné.


Co je podstatně jiné jsou ceny. Noc  v Gradacu patřila k těm nejdražším a kemp, v němž jsme nocovali k těm nejnarvanějším. I to byl důvod, proč jsme časně ráno zmizeli a pokračovali dál na jihozápad.

Pula. Koloseum. Uličky starého města, Tržnice. Tady není co dodat, sem by si měl aspoň jednou zajet každý.
Pula. Koloseum. Uličky starého města, Tržnice. Tady není co dodat, sem by si měl aspoň jednou zajet každý.
Pule patřilo dopoledne a oběd, Rovinji odpolední koupání a večer. Jsme v centru západní Istrie a Rovinj patří k tomu nejhezčímu. Stejně jako ve všech ostatních místech v této oblasti to tady je hodně cítit římskou říší a milovníci historie si tu přijdou na své.&nbsp;Stoletími sešlapané kamenné dlažby, úzoučké uličky, mraky hospůdek, obchůdků a kavárniček, romantika na každém kroku.
Pule patřilo dopoledne a oběd, Rovinji odpolední koupání a večer. Jsme v centru západní Istrie a Rovinj patří k tomu nejhezčímu. Stejně jako ve všech ostatních místech v této oblasti to tady je hodně cítit římskou říší a milovníci historie si tu přijdou na své. Stoletími sešlapané kamenné dlažby, úzoučké uličky, mraky hospůdek, obchůdků a kavárniček, romantika na každém kroku.
<p>V noční Rovinji jsme strávili asi nejdelší večer. Hodně jsme toho nachodili a podvědomě si tak užívali poslední večer v Chorvatsku. Bylo to jiné Chorvatsko než obvykle. Samozřejmě, že opět to vyhrálo moře, ale díky motorce jsme se opět dostali do míst, o nichž jsme neměli ani tušení a viděli spoustu krásného a zajímavého.</p>
<p>Ráno jsme se sbalili a napříč Istrií zamířili k Rijece. Tady sice nemají dálnici, ale jen obyčejnou dvouproudovku, nicméně na mýtné brány tady nezapomněli. Řidiči aut platí, motorky NE. Ale ani ti platící nenadávají, protože představa trmácení se po staré klikaté cestě už nepatří do dnešní doby. Pod pohořím Učko silnice mizí v tunelu, aby vyjela na druhé straně hory mezo Lovranem a Opatií. Já se ale v tunelu bojím a tak jsme si užili nekonečných liduprázdných serpentin na vrchol Učka a zase dolů. Motorkářský orgasmus...</p>

V noční Rovinji jsme strávili asi nejdelší večer. Hodně jsme toho nachodili a podvědomě si tak užívali poslední večer v Chorvatsku. Bylo to jiné Chorvatsko než obvykle. Samozřejmě, že opět to vyhrálo moře, ale díky motorce jsme se opět dostali do míst, o nichž jsme neměli ani tušení a viděli spoustu krásného a zajímavého.


Ráno jsme se sbalili a napříč Istrií zamířili k Rijece. Tady sice nemají dálnici, ale jen obyčejnou dvouproudovku, nicméně na mýtné brány tady nezapomněli. Řidiči aut platí, motorky NE. Ale ani ti platící nenadávají, protože představa trmácení se po staré klikaté cestě už nepatří do dnešní doby. Pod pohořím Učko silnice mizí v tunelu, aby vyjela na druhé straně hory mezo Lovranem a Opatií. Já se ale v tunelu bojím a tak jsme si užili nekonečných liduprázdných serpentin na vrchol Učka a zase dolů. Motorkářský orgasmus...

Krátké svezení po dálnici s ranní kávou na benzince nás přivedlo na slovinské hranice. Vhod přišla poměrně podrobná mapa západní části Slovinska, protože už předem bylo rozhodnuto vyhnout se hlavním tahům a dálnicím obzvláště. Jak zpívají Kabáti - Na sever!
Krátké svezení po dálnici s ranní kávou na benzince nás přivedlo na slovinské hranice. Vhod přišla poměrně podrobná mapa západní části Slovinska, protože už předem bylo rozhodnuto vyhnout se hlavním tahům a dálnicím obzvláště. Jak zpívají Kabáti - Na sever!
<p>Jede traktor, je to Zetor, jede do hor, orat brambor... jedna ze zastávek uprostřed&nbsp; slovinských hor. Přes ilyrskou Bystricu, Logatec a Idriju míříme&nbsp; k Triglavu a zkracujeme si to přes Bukovo (z 102 na 403). V Podbrdu míjíme tunel, který vede vlaky až do Bohinjské Bystrice a serpentýnama v Bohinjském sedle s lanovkama, ale bez sněhu, míříme tamtéž.</p>

Jede traktor, je to Zetor, jede do hor, orat brambor... jedna ze zastávek uprostřed  slovinských hor. Přes ilyrskou Bystricu, Logatec a Idriju míříme  k Triglavu a zkracujeme si to přes Bukovo (z 102 na 403). V Podbrdu míjíme tunel, který vede vlaky až do Bohinjské Bystrice a serpentýnama v Bohinjském sedle s lanovkama, ale bez sněhu, míříme tamtéž.

<p>Uzounkými klikatými cestičkami, po kterých snad ani nikdo nejezdí jsme přejeli sedmero hor a sedmero řek a kde se vzalo, tu se vzalo - Bohinjské jezero. Nádherná voda s tyrkysovými okraji, zelené lesy s bílými skalami a modrou oblohou. Něco jako Bled, ale bez lidí.</p>

Uzounkými klikatými cestičkami, po kterých snad ani nikdo nejezdí jsme přejeli sedmero hor a sedmero řek a kde se vzalo, tu se vzalo - Bohinjské jezero. Nádherná voda s tyrkysovými okraji, zelené lesy s bílými skalami a modrou oblohou. Něco jako Bled, ale bez lidí.

Zaparkovali jsme pod kozou a hodinku se váleli a koupali. Relax jak prase...
Zaparkovali jsme pod kozou a hodinku se váleli a koupali. Relax jak prase...
Tak se fotí Japonci. Dvacet šikmookých se seřadí pod kamzíkem, ověší slovinskou průvodkyni svými foťáčky a ona už pak jen bere jeden po druhým a&nbsp;bliká a bliká a bliká... Praktické, chytré a hlavně rychlé. Ani ne za dvacet minut to měla všechno vyfocený (nám se to povedlo za 20 sekunt viz předchozí foto)
Tak se fotí Japonci. Dvacet šikmookých se seřadí pod kamzíkem, ověší slovinskou průvodkyni svými foťáčky a ona už pak jen bere jeden po druhým a bliká a bliká a bliká... Praktické, chytré a hlavně rychlé. Ani ne za dvacet minut to měla všechno vyfocený (nám se to povedlo za 20 sekunt viz předchozí foto)
Lenošení skončilo. Zaparkovaná motorka čeká na parkovišti a my šlapeme v motohadrech 20 minut furt do kopce k vodopádu Slavica.. Je napájený z Triglavských jezer a i když jsme uprostřed léta, vody má dost. Tak rychle pár fotek a ještě rychleji dolů. Během pár minut se zatáhlo a začíná poprchávat.
Lenošení skončilo. Zaparkovaná motorka čeká na parkovišti a my šlapeme v motohadrech 20 minut furt do kopce k vodopádu Slavica.. Je napájený z Triglavských jezer a i když jsme uprostřed léta, vody má dost. Tak rychle pár fotek a ještě rychleji dolů. Během pár minut se zatáhlo a začíná poprchávat.
... a tento obrázek sem vůbec nepatří, protože pochází z tržnice v chorvatské Pule. Jen tak jsme očumovali a koupili si kilo vína, který jsem sežral. To bude asi ten hlavní důvod, proč to nesmažu nebo chronologicky nezařadím. Prostě motorkářská logika - nic neplánujeme, jedeme kam nás to doveze...
... a tento obrázek sem vůbec nepatří, protože pochází z tržnice v chorvatské Pule. Jen tak jsme očumovali a koupili si kilo vína, který jsem sežral. To bude asi ten hlavní důvod, proč to nesmažu nebo chronologicky nezařadím. Prostě motorkářská logika - nic neplánujeme, jedeme kam nás to doveze...
<p>Z deště byla nakonec jen párkapková přeháňka a po 30 kilometrech jsme u Bledu. Večeříme slovinský speciality v restauračce na břehu jezera a po zjištění ceny za nocleh (80 Euro) zvedáme zadky a končíme v kempu Lesce cca 5 km pod Bledem. Bydlíme za 10 Euro a kemp patří k tomu nejlepšímu bydlení z naší cesty. Pravý opak mořského pobřeží, všude spousta místa, stín vysokých borovic a jen šumění Sávy Dolinky, která kemp obtéká velikým meandrem. Kemp má i vlastní jezero s přírodním dnem a vodou stejně úžasnou jako ve všech zdejších řekách. Procházíme se večer, končíme na pivu v hospůdce a ráno si to dáváme ještě jednou.</p>
<p>Balíme věci a jedeme zpátky na Bled. Objíždíme celé jezero, lezeme na kopec k hradu a užíváme su nádherného dne.</p>

Z deště byla nakonec jen párkapková přeháňka a po 30 kilometrech jsme u Bledu. Večeříme slovinský speciality v restauračce na břehu jezera a po zjištění ceny za nocleh (80 Euro) zvedáme zadky a končíme v kempu Lesce cca 5 km pod Bledem. Bydlíme za 10 Euro a kemp patří k tomu nejlepšímu bydlení z naší cesty. Pravý opak mořského pobřeží, všude spousta místa, stín vysokých borovic a jen šumění Sávy Dolinky, která kemp obtéká velikým meandrem. Kemp má i vlastní jezero s přírodním dnem a vodou stejně úžasnou jako ve všech zdejších řekách. Procházíme se večer, končíme na pivu v hospůdce a ráno si to dáváme ještě jednou.


Balíme věci a jedeme zpátky na Bled. Objíždíme celé jezero, lezeme na kopec k hradu a užíváme su nádherného dne.

Croatia 318a.jpg
Bled je nádherný ze všech stran a slovinci si toho jsou vědomi. Já taky a proto tady nejsem poprvé ( a zřejmě ani naposled).
Bled je nádherný ze všech stran a slovinci si toho jsou vědomi. Já taky a proto tady nejsem poprvé ( a zřejmě ani naposled).
Opět se vyhýbáme dálnici, ve slovinském Tržiči bereme plnou nádrž aditivovanýho naturalu za cenu lepší než doma a stoupáme ke hranicím s Osteraichem. Před tunelem v Loiblpassu fotíme a já vzpomínám na roky minulé a na hodiny nedobrovolně ztrávené na rakouské celnici na druhé straně tunelu. Důvodem tenkrát bylo několikanásobné překročení povolené rychlosti v tunelu, což teď už nedělám. A hlavně celnice zmizely...
Opět se vyhýbáme dálnici, ve slovinském Tržiči bereme plnou nádrž aditivovanýho naturalu za cenu lepší než doma a stoupáme ke hranicím s Osteraichem. Před tunelem v Loiblpassu fotíme a já vzpomínám na roky minulé a na hodiny nedobrovolně ztrávené na rakouské celnici na druhé straně tunelu. Důvodem tenkrát bylo několikanásobné překročení povolené rychlosti v tunelu, což teď už nedělám. A hlavně celnice zmizely...
I v Rakousku je třeba občas zastvavit&nbsp;a protáhnout údy. To ještě nevíme, že máme před sebou stovky kilometrů. Vlastně to víme, ale jen já tuším, že se domů nedostaneme nejkratší cestou. Vodopád u sjezdu ze slovinské hranice (ale s těma nepálskýma šátkama mě fakt serou!!!)
I v Rakousku je třeba občas zastvavit a protáhnout údy. To ještě nevíme, že máme před sebou stovky kilometrů. Vlastně to víme, ale jen já tuším, že se domů nedostaneme nejkratší cestou. Vodopád u sjezdu ze slovinské hranice (ale s těma nepálskýma šátkama mě fakt serou!!!)
U Klagenfurtu se motáme po dálnicích (samozřejmě že bez známky) a hledáme cestu na Feldkirchen. Myslím, že jsme se trochu zamotali, ale není tomu tak. Jedeme správně na Murau, ale odbočujeme z hlavnícesty č.95 na méně hlavní devadesát trojku. Jsme v krajině zelených luk, krav a farmářů, kde na padesáti kilometrech míjíme je n hospodářské budovy a zemědělskou techniku. To vše bez jedinné hospody!!!
U Klagenfurtu se motáme po dálnicích (samozřejmě že bez známky) a hledáme cestu na Feldkirchen. Myslím, že jsme se trochu zamotali, ale není tomu tak. Jedeme správně na Murau, ale odbočujeme z hlavnícesty č.95 na méně hlavní devadesát trojku. Jsme v krajině zelených luk, krav a farmářů, kde na padesáti kilometrech míjíme je n hospodářské budovy a zemědělskou techniku. To vše bez jedinné hospody!!!
Croatia 337a.jpg
...by mě zajímalo, proč v Rakousku vždycky fotím krávy?
...by mě zajímalo, proč v Rakousku vždycky fotím krávy?
Solkpass je jedním z průsmyků, kde jsem se ještě nedostal. Buď bylo ještě brzo a cesta byla zavřená kvůli sněhu nebo jsem se odněkud vracel a nechtělo se mi sem zajíždět. Nic mimořádnýho, průsmyk jako kterýkoli jiný . Pěkná cesta a moře zatáček. Takže vlastně paráda:-)
Solkpass je jedním z průsmyků, kde jsem se ještě nedostal. Buď bylo ještě brzo a cesta byla zavřená kvůli sněhu nebo jsem se odněkud vracel a nechtělo se mi sem zajíždět. Nic mimořádnýho, průsmyk jako kterýkoli jiný . Pěkná cesta a moře zatáček. Takže vlastně paráda:-)
Croatia 343a.jpg
Že by motorkářům v Rakousku začínaly zlé časy? Když jedu pár kiláků za debilem s vybrakovanými výfuky, dokážu tento postoj (viz cedule) pochopit.
Že by motorkářům v Rakousku začínaly zlé časy? Když jedu pár kiláků za debilem s vybrakovanými výfuky, dokážu tento postoj (viz cedule) pochopit.
<p>Kolem Salzy a dál téměř opuštěnými nádhernými rakouskými silničkami s perfektním povrchem. Sice jsme jen pár desítek kilometrů od Vídně,ale je to pohádka pro motorku a řidiče (horší je to po &nbsp;600 km pro spolujezdce). Tady už ani důležité vědět, kde se člověk zrovna nachází. Důležité je držet směr a tím byl v našem případě Tulln, Hollabrun a hranice. </p>
<p>&nbsp;Deset dní nám počasí přálo a až u Rohlenky jsme vjeli do bouřky, která se nás držela až domů. Slušná porce kilometrů (800), ale spíše dlouhý den a náročný program nás utahal natolik, že jsme pozdě v noci rezignovali na nepromoky s tím, že se usušíme až doma. </p>
<p>Objevili jsme zase kousek nepoznané Evropy, užili si nádhernýho počasí, snědli spoustu krajových dobrot a ujistili se, sedět doma na prdeli je to nejhorší, co se dá dělat.</p>

Kolem Salzy a dál téměř opuštěnými nádhernými rakouskými silničkami s perfektním povrchem. Sice jsme jen pár desítek kilometrů od Vídně,ale je to pohádka pro motorku a řidiče (horší je to po  600 km pro spolujezdce). Tady už ani důležité vědět, kde se člověk zrovna nachází. Důležité je držet směr a tím byl v našem případě Tulln, Hollabrun a hranice.


 Deset dní nám počasí přálo a až u Rohlenky jsme vjeli do bouřky, která se nás držela až domů. Slušná porce kilometrů (800), ale spíše dlouhý den a náročný program nás utahal natolik, že jsme pozdě v noci rezignovali na nepromoky s tím, že se usušíme až doma.


Objevili jsme zase kousek nepoznané Evropy, užili si nádhernýho počasí, snědli spoustu krajových dobrot a ujistili se, sedět doma na prdeli je to nejhorší, co se dá dělat.

31.08.2011 16:13:06
motopospa
Sněhové zprávy

Sněhové zprávy

Co Vás zaujalo?

Motorky a cestování (3819 | 26%)
Hory a lyže (3698 | 25%)
Vodní radovánky (3591 | 25%)
Od všeckého kósek (3525 | 24%)
Jména osob figurujících na těchto webových stránkách jsou pravdivá. Každá osoba může mít více jmen, názvů, přezdívek, ale vždy se jedná o stále stejného jedince. Počet dětí, rodinný stav a hmotné statky každého jedince nemusí odpovídat současnému stavu. Pokud jsem někoho napadl a urazil či jinak poškodil na těle, duši nebo majetku, tímto se mu omlouvám, ale stejně bych to udělal znovu a rád.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one