1 047 Tauplitz.jpg
Hromada písmenek a obrázků, jejichž účelem je nikoli odradit, ale potěšit kamarády, rodinu, hledače i náhodné surfaře. A taky jako prevence proti Alzheimerovi...

Albánie 2009

ALBÁNIE 2009

Oblast, kam se naši turisté nijak nehrnou. Proč taky? Válet se na pláži Jaderského moře se dá i mnohem blíž v Chorvatsku, případně o kousek dál v Černé Hoře. V obou případech vybaveni servisem cestovních kanceláří, případně doporučeními od známých či vlastními zkušenostmi z minulých let. Albánie je krokem do neznáma, kterého se většina z nás bojí. Je třeba překonat strach a ten krok udělat...

AL 215.jpg
<p>Natankovali jsme v Podgorici plné nádrže a zamířili k albánským hranicím. Kdo ví, jak to bude dál s benzínem, kde seženeme albánský peníze,&nbsp;jestli nás neokradou veksláci a zda-li vůbec narazíme na nějaký bankomat?! To jsou nejčastější obavy, které jsem vyčetl na netu z příspěvků a článků. Naštěstí jsem toho vyčetl víc a proto jsem žádného z výše uvedených problémů neobával.</p>
<p>Cesta k hraničnímu přechodu Hani i Hotit se zvedá do mírných kopečků, z kterých je vidět Škadarské jezero. Tvoří část hranice Černé Hory a Albánie a je jední z největší sladkovodních jezer v Evropě. Fauna, flóra, ptáčci zpěváčci...toto povídání&nbsp;si najděte někde jinde. Přečetl jsem toho dost a dost, ale ptakošpeh a rákosofil rozhodně nejsem. Prostě jsme to viděli. Hawk!&nbsp;</p>

Natankovali jsme v Podgorici plné nádrže a zamířili k albánským hranicím. Kdo ví, jak to bude dál s benzínem, kde seženeme albánský peníze, jestli nás neokradou veksláci a zda-li vůbec narazíme na nějaký bankomat?! To jsou nejčastější obavy, které jsem vyčetl na netu z příspěvků a článků. Naštěstí jsem toho vyčetl víc a proto jsem žádného z výše uvedených problémů neobával.


Cesta k hraničnímu přechodu Hani i Hotit se zvedá do mírných kopečků, z kterých je vidět Škadarské jezero. Tvoří část hranice Černé Hory a Albánie a je jední z největší sladkovodních jezer v Evropě. Fauna, flóra, ptáčci zpěváčci...toto povídání si najděte někde jinde. Přečetl jsem toho dost a dost, ale ptakošpeh a rákosofil rozhodně nejsem. Prostě jsme to viděli. Hawk! 

Během pár kilometrů bylo zřejmé, že opouštíme civilizovanější část Evropy. Krásná a široká silnice se rychle změnila ve špatně udržovanou okresku bez dopravního značení a směrových tabulí, které by nás vedly do Albánie. Skoro to vypadalo na nelegální překročení státní hranice. Naštěstí moc silnic naším směrem nevedlo a kolemjedoucí policajt nás ujistil o správnosti naší cesty.
Během pár kilometrů bylo zřejmé, že opouštíme civilizovanější část Evropy. Krásná a široká silnice se rychle změnila ve špatně udržovanou okresku bez dopravního značení a směrových tabulí, které by nás vedly do Albánie. Skoro to vypadalo na nelegální překročení státní hranice. Naštěstí moc silnic naším směrem nevedlo a kolemjedoucí policajt nás ujistil o správnosti naší cesty.
<p>Špatná cesta byla díky minimálnímu provoz dobře průjezdná s vyjímkou jednoho vyhýbání se kamionu.&nbsp;Kamioňák musel zařadit&nbsp; zpátečku a uklidit se do příkopy. Tady se vyhýbaly jen kamion a osobní auta. Jak by to vypadalo v případě dvou kamionu, nevím. Asi by toho troubení, gestikulace, couvání&nbsp;a nadávání bylo víc. &nbsp;Jedeme do země, která se v minulosti uzavřela před okolním světem a nepřítele viděla na kapitalistické i socialistické straně. Situace se pomalu mění, ale pocit izolace pořád trvá, což kvalita přístupové silnice&nbsp;a koleje vedoucí k hranici z obou stran, ale přez ni už nikoli, jen potvrzují.</p>

Špatná cesta byla díky minimálnímu provoz dobře průjezdná s vyjímkou jednoho vyhýbání se kamionu. Kamioňák musel zařadit  zpátečku a uklidit se do příkopy. Tady se vyhýbaly jen kamion a osobní auta. Jak by to vypadalo v případě dvou kamionu, nevím. Asi by toho troubení, gestikulace, couvání a nadávání bylo víc.  Jedeme do země, která se v minulosti uzavřela před okolním světem a nepřítele viděla na kapitalistické i socialistické straně. Situace se pomalu mění, ale pocit izolace pořád trvá, což kvalita přístupové silnice a koleje vedoucí k hranici z obou stran, ale přez ni už nikoli, jen potvrzují.

<p>Necelých dvacet kilometrů za hranicemi leží městečko <em>Koplik</em>. Cesta vede středem města a provoz se téměř zastavuje. Sousta stánků, krámků a obchůdků, zboží z velké části vystavené na ulicích, kde se motají spousty aut, skútrů a samozřejmě pěších. Nikdo nikam nespěchá, chlapi posedávají po hospůdkách, ženy nabízejí zboží. Zvědavě si okukují naše motorky zaparkované na kraji křižovatky, zatímco my se kamarádíme s prvním bankomatem na ulici. Mira a Erik vybírají každý 5000 Leků a na mě už v bankomatu nezbude nic. Nebo možná zbude, ale nedává. Žádní pouliční směnárníci, o nichž jsem toho tolik četl, nikde vidět nejsou a já bych do takového dobrodružství stejně ani nešel. Nevadí, zkusím, jak se v Albánii uchytím s Eurem.</p>
<p>V <em>Kopliku</em> otáčíme na sever a míříme do Prokletých hor. Správněji do <em>Bjeshket Nemuna,</em> jak se jim tady na albánské straně říká. Míjíme odbočku do <em>Vermoshe</em> s nově položeným asfaltem a já smutně pozoruju silnici zařezávající se do skály a stoupající vzhůru do hor. Všechno se stihnout nedá a s naším vozovým parkem určitě ne. My máme na mířeno do <em>Boge.</em></p>
<p>&nbsp;</p>
<p>&nbsp;</p>

Necelých dvacet kilometrů za hranicemi leží městečko Koplik. Cesta vede středem města a provoz se téměř zastavuje. Sousta stánků, krámků a obchůdků, zboží z velké části vystavené na ulicích, kde se motají spousty aut, skútrů a samozřejmě pěších. Nikdo nikam nespěchá, chlapi posedávají po hospůdkách, ženy nabízejí zboží. Zvědavě si okukují naše motorky zaparkované na kraji křižovatky, zatímco my se kamarádíme s prvním bankomatem na ulici. Mira a Erik vybírají každý 5000 Leků a na mě už v bankomatu nezbude nic. Nebo možná zbude, ale nedává. Žádní pouliční směnárníci, o nichž jsem toho tolik četl, nikde vidět nejsou a já bych do takového dobrodružství stejně ani nešel. Nevadí, zkusím, jak se v Albánii uchytím s Eurem.


V Kopliku otáčíme na sever a míříme do Prokletých hor. Správněji do Bjeshket Nemuna, jak se jim tady na albánské straně říká. Míjíme odbočku do Vermoshe s nově položeným asfaltem a já smutně pozoruju silnici zařezávající se do skály a stoupající vzhůru do hor. Všechno se stihnout nedá a s naším vozovým parkem určitě ne. My máme na mířeno do Boge.


 


 

K mému překvapení se naše silnice mění k lepšímu. Z Kopliku vede slušná asfaltka a ta po cca 40 kilometrech přechází v krásnou silnici s novým asfaltem, odtokovými žlaby a obrubníky...fakt čumím, kde se to tady na konci světa vzalo. Nikde ani noha, sem tam nějaké osamocené stavení, případně několik baráků, kterým se v žádném případě nedá říci vesnice. Lidi jsou schovaní a místo nich tady pobíhají ovce a osli. A my...
K mému překvapení se naše silnice mění k lepšímu. Z Kopliku vede slušná asfaltka a ta po cca 40 kilometrech přechází v krásnou silnici s novým asfaltem, odtokovými žlaby a obrubníky...fakt čumím, kde se to tady na konci světa vzalo. Nikde ani noha, sem tam nějaké osamocené stavení, případně několik baráků, kterým se v žádném případě nedá říci vesnice. Lidi jsou schovaní a místo nich tady pobíhají ovce a osli. A my...
Po zhruba 75 kilometrech silnice končí. Tmavý asfalt v okamžiku přešel v světle šedé šutry natolik velké, aby s nimi měly obě Hondy co dělat. Jsme Boge a před námi je stoupání do průsmyku, za kterým se skrývá Thethské údolí. Hondy se otáčejí, tento terén je pro ně nesjízdný. Já jsem odhodlán se do tajemné vesnice podívat. Dáváme si dvě hodiny, kdy na mě budou čekat v nějaké místní hospůdce, zatímco já se podívám do Theth a vrátím se zpátky. Mělo by to být 20 km tam a 20km zpět a to se přece dá za dvě hoďky stihnout, ne?
Po zhruba 75 kilometrech silnice končí. Tmavý asfalt v okamžiku přešel v světle šedé šutry natolik velké, aby s nimi měly obě Hondy co dělat. Jsme Boge a před námi je stoupání do průsmyku, za kterým se skrývá Thethské údolí. Hondy se otáčejí, tento terén je pro ně nesjízdný. Já jsem odhodlán se do tajemné vesnice podívat. Dáváme si dvě hodiny, kdy na mě budou čekat v nějaké místní hospůdce, zatímco já se podívám do Theth a vrátím se zpátky. Mělo by to být 20 km tam a 20km zpět a to se přece dá za dvě hoďky stihnout, ne?
Netušil jsem, kam se to vlastně vydávám. Cesta mě z Boge (1000m.n.m.) vedla do mírného stoupání a z velkých šutrů přecházela do jemného štěrku a naopak. Minul jsem&nbsp;tlupu žabožroutů z Francie s cca 10-i Landrovery. Asi odpočívali, bufetili a kuli pikle. A nadšeně mi mávali. Asi si říkali, co tady ten magor dělá? Cesta se najednou prudce zvedla a začala šplhat po úbočí kopce. Jedna serpentýna za druhou, pevná skála, sem tam šutr. Trochu to cvičilo pod zadkem a tak do stupaček a ve stoje už to šlo mnohem lépe. Občas jsem zastavil a kochal se pohledem do údolí. Nádhera. Po hodině jízdy jsem se dostal do průsmyku (1710 m.n.m.), kde jsem si pokecal s albánskou rodnkou ve starým Passatu. Jedu hodinu a mám za sebou polovinu cesty do Theth!&nbsp; V údolí pode mnou se objevily první Landrovery, ještě aby mě ti frantíci dohonili a předjeli. Nikdy!!! Sedám na motorku a pokračuju v cestě dolů do Theth. Přede mnou se otvírá nádherné údolí obklopené ze tří, vlastně téměř ze čtyř stran horami vysokými přes 2000 metrů. Tak to je ta nádhera!? Žasnu tak, že zapomínám zastavit a fotit. Lehký opar by fotkám asi stejně moc nepřidal a tak si to užívám...
Netušil jsem, kam se to vlastně vydávám. Cesta mě z Boge (1000m.n.m.) vedla do mírného stoupání a z velkých šutrů přecházela do jemného štěrku a naopak. Minul jsem tlupu žabožroutů z Francie s cca 10-i Landrovery. Asi odpočívali, bufetili a kuli pikle. A nadšeně mi mávali. Asi si říkali, co tady ten magor dělá? Cesta se najednou prudce zvedla a začala šplhat po úbočí kopce. Jedna serpentýna za druhou, pevná skála, sem tam šutr. Trochu to cvičilo pod zadkem a tak do stupaček a ve stoje už to šlo mnohem lépe. Občas jsem zastavil a kochal se pohledem do údolí. Nádhera. Po hodině jízdy jsem se dostal do průsmyku (1710 m.n.m.), kde jsem si pokecal s albánskou rodnkou ve starým Passatu. Jedu hodinu a mám za sebou polovinu cesty do Theth!  V údolí pode mnou se objevily první Landrovery, ještě aby mě ti frantíci dohonili a předjeli. Nikdy!!! Sedám na motorku a pokračuju v cestě dolů do Theth. Přede mnou se otvírá nádherné údolí obklopené ze tří, vlastně téměř ze čtyř stran horami vysokými přes 2000 metrů. Tak to je ta nádhera!? Žasnu tak, že zapomínám zastavit a fotit. Lehký opar by fotkám asi stejně moc nepřidal a tak si to užívám...
<p>Před vesnicí dojíždím dva cyklisty. Přemýšlím, kdo by to asi mohl být a&nbsp;nápis OLPRAN mě ujišťuje, že jsem si tipnul správně.&nbsp;Na kole nebo na motorce tady&nbsp;potkáte buď magora nebo Čecha. Nebo oboje v jednom. Zastavujeme a kecáme, dávají mi mrknout do své mapy, která je mnohem podrobnější než můj globus. Bavíme se spolu o zpáteční cestě. Albánci nahoře v průsmyku mi tvrdili, že žádná jiná cesta z Theth nevede a že se musím vrátit do Boge. Jenže limit dvou hodin už vypršel a proto kamarády v Boge smskou posílám pryč (cesta Boge-Theth je dlouhá 35 km a zabrala mi dvě hodiny jízdy).&nbsp; Čeští cyklisté mi na mapě ukazují pravděpodobnou trasu, kudy by se snad dalo z Theth vyjet, jenže ta ani na jejich mapě není zakreslena. Asi mě čeká malé dobrodružství...</p>

Před vesnicí dojíždím dva cyklisty. Přemýšlím, kdo by to asi mohl být a nápis OLPRAN mě ujišťuje, že jsem si tipnul správně. Na kole nebo na motorce tady potkáte buď magora nebo Čecha. Nebo oboje v jednom. Zastavujeme a kecáme, dávají mi mrknout do své mapy, která je mnohem podrobnější než můj globus. Bavíme se spolu o zpáteční cestě. Albánci nahoře v průsmyku mi tvrdili, že žádná jiná cesta z Theth nevede a že se musím vrátit do Boge. Jenže limit dvou hodin už vypršel a proto kamarády v Boge smskou posílám pryč (cesta Boge-Theth je dlouhá 35 km a zabrala mi dvě hodiny jízdy).  Čeští cyklisté mi na mapě ukazují pravděpodobnou trasu, kudy by se snad dalo z Theth vyjet, jenže ta ani na jejich mapě není zakreslena. Asi mě čeká malé dobrodružství...

<p>Cesta sice nebyla v žádné mapě značená, ale byla tam. Věděl jsem jen tolik, že se budu držet potoka a ten mě někam dovede. V zimě, kdy je cesta z Boge přes sedlo do Theth uzavřená se jezdí právě tudy.Theth leží uprostřed stejnojmenného národního parku a pravděpodobně je jedním z Top míst, kam vás každý průvodce po Albánii nasměruje. Nic moc tu není, pár baráků, kemp, kostelík. A kula - věž, kam se schovávali chlapi. To v případě, že někdo nějakým způsobem, třeba i nešťastným a neúmyslným,&nbsp;usmrtil&nbsp;chlapce či muže z druhé cizí rodiny.&nbsp;Tady platilo oko za oko a zub za zub a takový čin se dal odplatit jedině stejným způsobem. Všichni chlapi z provinivší se rodiny tedy nalezli do kuly, což je barák ve tvaru věže, která má tři podlaží a okna situovaná tak, aby bylo vidět ven na nepřítele, který se přišel pomstít. Ženy byly z krevní msty vyjmuty a tak se stávalo, že chlapi si vegetili na nejvyšším patře kuly a ženským jim posílaly nahoru jídlo, pití, oděvy, cédéčka a časopisy (to už trochu kecám...) do té doby, než&nbsp;se pomstychtivá rodina nezahojila odplatou nebo dokud ji to nepřešlo. Muži&nbsp;tak v obavě o svůj život raději odcházeli do měst,&nbsp;ale svůj osud si odnášeli s sebou. Krevní msta je dnes zakázaná, nicméně nevraživost mezi znepřátelenými stále se rozrůstajícími rodinnými klany zůstala.&nbsp;Ty&nbsp;dnes obsadily a rozdělily si některá předměstí Shkoderu a v nočních hodinách se doporučuje jedné skupině nevstupovat&nbsp;na území skupiny druhé.</p>
<p>V Theth se dá přespat v kempu nebo u někoho z domorodců, kteří si na to dávno zvykli a je to jeden ze způsobů jejich obživy. Pochopili, že se sem&nbsp;na konec světa&nbsp;vydává spousta dobrodruhů, kterým je třeba vyjít vstříc. A tak jim tady za patřičný obnos nabízí vše,&nbsp;co jim zpříjemní jejich krátký pobyt v Bohem zapomenuté místě. Mimochodem cestou z Boge do Theth jsem potkal dva maníky, kteří s nivelákem a latí něco vyměřovali. Pochopil jsem to tak, že nebude dlouho trvat a do Theth bude možné přijet po nové silnici. Asfaltové, samozřejmě. Takže konec romantiky, konec adrenalinu, turisté, stánky, hospody,suvenýry ... Ale možná se pletu...</p>

Cesta sice nebyla v žádné mapě značená, ale byla tam. Věděl jsem jen tolik, že se budu držet potoka a ten mě někam dovede. V zimě, kdy je cesta z Boge přes sedlo do Theth uzavřená se jezdí právě tudy.Theth leží uprostřed stejnojmenného národního parku a pravděpodobně je jedním z Top míst, kam vás každý průvodce po Albánii nasměruje. Nic moc tu není, pár baráků, kemp, kostelík. A kula - věž, kam se schovávali chlapi. To v případě, že někdo nějakým způsobem, třeba i nešťastným a neúmyslným, usmrtil chlapce či muže z druhé cizí rodiny. Tady platilo oko za oko a zub za zub a takový čin se dal odplatit jedině stejným způsobem. Všichni chlapi z provinivší se rodiny tedy nalezli do kuly, což je barák ve tvaru věže, která má tři podlaží a okna situovaná tak, aby bylo vidět ven na nepřítele, který se přišel pomstít. Ženy byly z krevní msty vyjmuty a tak se stávalo, že chlapi si vegetili na nejvyšším patře kuly a ženským jim posílaly nahoru jídlo, pití, oděvy, cédéčka a časopisy (to už trochu kecám...) do té doby, než se pomstychtivá rodina nezahojila odplatou nebo dokud ji to nepřešlo. Muži tak v obavě o svůj život raději odcházeli do měst, ale svůj osud si odnášeli s sebou. Krevní msta je dnes zakázaná, nicméně nevraživost mezi znepřátelenými stále se rozrůstajícími rodinnými klany zůstala. Ty dnes obsadily a rozdělily si některá předměstí Shkoderu a v nočních hodinách se doporučuje jedné skupině nevstupovat na území skupiny druhé.


V Theth se dá přespat v kempu nebo u někoho z domorodců, kteří si na to dávno zvykli a je to jeden ze způsobů jejich obživy. Pochopili, že se sem na konec světa vydává spousta dobrodruhů, kterým je třeba vyjít vstříc. A tak jim tady za patřičný obnos nabízí vše, co jim zpříjemní jejich krátký pobyt v Bohem zapomenuté místě. Mimochodem cestou z Boge do Theth jsem potkal dva maníky, kteří s nivelákem a latí něco vyměřovali. Pochopil jsem to tak, že nebude dlouho trvat a do Theth bude možné přijet po nové silnici. Asfaltové, samozřejmě. Takže konec romantiky, konec adrenalinu, turisté, stánky, hospody,suvenýry ... Ale možná se pletu...

Pokračoval jsem dál podél vody. Občas se na cestě objevil brod, jindy můstek. Domníval jsem se, že dojetu brzy do Shkoderu a možná tam budu ještě dříve, než Mirek s Erikem. Jen zhruba jsem odhadoval svoji polohu a netušil jsem kudy&nbsp; mě cesta ještě povede, kolik kilometrů mám před sebou a jak dlouho mi to bude trvat. Nepotkal jsem s vyjímkou jednoho starého Mercedesu ani nohu. Zpestřením bylo vyasfaltovaná náves vesnice <em>Lekaj</em>. Po hrubých šutrech vjedu do vesnice (pustoprázdno) a narazím na předpisový asfalt, abych ho po cca 200 metrech opustil a vratil se na ještě větší hnus, než ten, po kterým jsem přijel. Nechápu...
Pokračoval jsem dál podél vody. Občas se na cestě objevil brod, jindy můstek. Domníval jsem se, že dojetu brzy do Shkoderu a možná tam budu ještě dříve, než Mirek s Erikem. Jen zhruba jsem odhadoval svoji polohu a netušil jsem kudy  mě cesta ještě povede, kolik kilometrů mám před sebou a jak dlouho mi to bude trvat. Nepotkal jsem s vyjímkou jednoho starého Mercedesu ani nohu. Zpestřením bylo vyasfaltovaná náves vesnice Lekaj. Po hrubých šutrech vjedu do vesnice (pustoprázdno) a narazím na předpisový asfalt, abych ho po cca 200 metrech opustil a vratil se na ještě větší hnus, než ten, po kterým jsem přijel. Nechápu...
<p>Jedno velké plus nelze této oblasti upřít. Je tu málo lidí a tím pádem i menší bordel. Albánci odpadky neřeší a sypou je, kam je napadne. Je víceméně pravidlem, že na příjezdu do každého města Vás přivítá neskutečný smrad ze skládky odpadků, která nějaký způsobem (pravděpodobně neřízeným) vznikla. Termíny jako je třídění odpadu tady určitě neznají. Oni prostě vůbec neví, co s odpadem dělat a tak se jim jen hromadí.</p>
<p>S každým kilometrem potok získával na síle a dokonce jsem potkal i pár lidí, kteří vypadali jako na vycházce. Dokonce i cesta se z hrubých kamenů změnila na hrubou šotoliny a tu a ta¨m jsem i zařadil trojku. Ale bylo to vždy jen na pár desítek metrů, protože vzápětí přišla zatáčka a za ní další neznámá. Kolem mě hory a pode mnou potok s tyrkysovou vodou. Civilizace musí být nadohled...</p>

Jedno velké plus nelze této oblasti upřít. Je tu málo lidí a tím pádem i menší bordel. Albánci odpadky neřeší a sypou je, kam je napadne. Je víceméně pravidlem, že na příjezdu do každého města Vás přivítá neskutečný smrad ze skládky odpadků, která nějaký způsobem (pravděpodobně neřízeným) vznikla. Termíny jako je třídění odpadu tady určitě neznají. Oni prostě vůbec neví, co s odpadem dělat a tak se jim jen hromadí.


S každým kilometrem potok získával na síle a dokonce jsem potkal i pár lidí, kteří vypadali jako na vycházce. Dokonce i cesta se z hrubých kamenů změnila na hrubou šotoliny a tu a ta¨m jsem i zařadil trojku. Ale bylo to vždy jen na pár desítek metrů, protože vzápětí přišla zatáčka a za ní další neznámá. Kolem mě hory a pode mnou potok s tyrkysovou vodou. Civilizace musí být nadohled...

Chyba lávky! V tomto nádherném údolí jsem ještě netušil, jak daleko to k nejbližšímu souvislému asfaltu ještě mám. je dobře, že jsem to nevěděl a mohl se soustředit na tu krásu kolem.
Chyba lávky! V tomto nádherném údolí jsem ještě netušil, jak daleko to k nejbližšímu souvislému asfaltu ještě mám. je dobře, že jsem to nevěděl a mohl se soustředit na tu krásu kolem.
Plánoval jsem cestu podél řeky, která by mě dovedla blíž k městu. Jenže cesta byla proti a po překonání potoka, teď už vlastně spíše říčky, začala prudce stoupat do kopců.&nbsp;Pravděpodobně se jednalo o pohoří <em>Dukagjin, </em>ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Vede mě to někam do pr...!!! Výhled zpátky ale stál za to.
Plánoval jsem cestu podél řeky, která by mě dovedla blíž k městu. Jenže cesta byla proti a po překonání potoka, teď už vlastně spíše říčky, začala prudce stoupat do kopců. Pravděpodobně se jednalo o pohoří Dukagjin, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Vede mě to někam do pr...!!! Výhled zpátky ale stál za to.
Několikrát jsem si spodkem škrtnul o kameny a přemýšlel, co budu dělat, když za sebou uvidím olejovou stopu z proraženýho motoru. Nenapadlo mě nic, ale tlačit bych by se to tady určitě nedalo. Dotáhl jsem aspoň přední i zadní odpružení nadoraz a doufal ve zlepšení. něco málo to pohlo, ale tady nebyl terén&nbsp; na cestovní enduro, ale spíše pro cross a místy i trial. Většinu této části jsem absolvoval vestoje na stupačkách a se zařazenou jedničkou, vyjímečně i dvojkou. Jinak se totiž chová lehká dvěstěpadesátka a jinak 200 kilo těžký cestovní enduro s 50 kily zavazadel a se stokilovým chlapem:-((
Několikrát jsem si spodkem škrtnul o kameny a přemýšlel, co budu dělat, když za sebou uvidím olejovou stopu z proraženýho motoru. Nenapadlo mě nic, ale tlačit bych by se to tady určitě nedalo. Dotáhl jsem aspoň přední i zadní odpružení nadoraz a doufal ve zlepšení. něco málo to pohlo, ale tady nebyl terén  na cestovní enduro, ale spíše pro cross a místy i trial. Většinu této části jsem absolvoval vestoje na stupačkách a se zařazenou jedničkou, vyjímečně i dvojkou. Jinak se totiž chová lehká dvěstěpadesátka a jinak 200 kilo těžký cestovní enduro s 50 kily zavazadel a se stokilovým chlapem:-((
Vždy bylo třeba dobře rozmyslet, kde postavit motorku. Stojan zajížděl mezi 0-15 cm velké kameny jako po másle a stání se snadno mohlo změnit v ležení. Skály v této části cesty změnily barvu na hnědofialovou. Ale že by to na fotce bylo příliš znát, to se říct opravdu nedá. Už jsem byl hodně vyčerpaný, abych si hrál s nastavením foťáku a tak jsem to jednoduše bliknul. Snad to vyjde. Nevyšlo...:-((
Vždy bylo třeba dobře rozmyslet, kde postavit motorku. Stojan zajížděl mezi 0-15 cm velké kameny jako po másle a stání se snadno mohlo změnit v ležení. Skály v této části cesty změnily barvu na hnědofialovou. Ale že by to na fotce bylo příliš znát, to se říct opravdu nedá. Už jsem byl hodně vyčerpaný, abych si hrál s nastavením foťáku a tak jsem to jednoduše bliknul. Snad to vyjde. Nevyšlo...:-((
<p>Že se po této cestě opravdu jezdí jsem poznal snad jen podle množství pomníčků stojících na hraně kolmých srázů. Dávat pozor se tady určitě vyplatí, protože bych nerad skončil jako blíže neurčený dopravní prostředek po kterém zůstalo jen devět jme vytesaných na žulové desce. Brrr....</p>

Že se po této cestě opravdu jezdí jsem poznal snad jen podle množství pomníčků stojících na hraně kolmých srázů. Dávat pozor se tady určitě vyplatí, protože bych nerad skončil jako blíže neurčený dopravní prostředek po kterém zůstalo jen devět jme vytesaných na žulové desce. Brrr....

Kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem nepotkal ani živáčka...
Kecal bych, kdybych tvrdil, že jsem nepotkal ani živáčka...
...a bylo jich víc...
...a bylo jich víc...
Základní stavebním prvkem je tady kámen. Naprostá většina podivných stavení, na která jsem v této oblasti narazila byla postavená buď na sucho poskládanývh nebo nějakou hnotou spojených šutrů. Placaté šutry pak našly uplatnění&nbsp;pro slušivou střechu.
Základní stavebním prvkem je tady kámen. Naprostá většina podivných stavení, na která jsem v této oblasti narazila byla postavená buď na sucho poskládanývh nebo nějakou hnotou spojených šutrů. Placaté šutry pak našly uplatnění pro slušivou střechu.
<p>Často stačilo jen zastavit a dívat se...</p>

Často stačilo jen zastavit a dívat se...

...a dívat se.
...a dívat se.
<p>Původně plánovaná zkratka se poněkud protáhla. Díky náročnému skalnatému terénu jsem ujel 110 kilometrů za necelých&nbsp; osm hodin. Většinou na jedničku, v lepším případě dvojku, trojka mi tam&nbsp; sice taky párkrát spadla, ale to byl spíše omyl než úmysl. Více než polovinu úseku jsem absolvoval ve stoje a připsal jsem si i jeden pád mezi šutry. Volba mezi rizikem pádu a rizikem proražení spodku motoru byla jasná. Byl to skoro z nulové rychlostia nic se nestalo. Otočený blinkr nepočítám:-)</p>

Původně plánovaná zkratka se poněkud protáhla. Díky náročnému skalnatému terénu jsem ujel 110 kilometrů za necelých  osm hodin. Většinou na jedničku, v lepším případě dvojku, trojka mi tam  sice taky párkrát spadla, ale to byl spíše omyl než úmysl. Více než polovinu úseku jsem absolvoval ve stoje a připsal jsem si i jeden pád mezi šutry. Volba mezi rizikem pádu a rizikem proražení spodku motoru byla jasná. Byl to skoro z nulové rychlostia nic se nestalo. Otočený blinkr nepočítám:-)

<p>Ke zbytku týmu jsem se připojit až pozdě ve večerních hodinách. Sjel jsem z hor a přes Shkoder mířil po hlavní cestě do Durres. Noční cesta po Albánii je výživná. Mám pocit, že na silnici vyjedou všichni, co mají auta a jezdí jak se dá. Ze dvou jízdních pruhů jsou najednou čtyři a jede se spíš podle intuice než podle pravidel. Kupodivu, vše je vklidu, bouračky jsem za celou dobu žádný neviděl. Nemám na mysli odřený blatník či promáčklý nárazníky, ale takový ty veliký hrůzy, který bývají tak často k vidění na našich silnicích:-(. Jednoho typickýho účastníka albánskýho provozu jsem si vyfotil:-)</p>
<p>&nbsp;</p>

Ke zbytku týmu jsem se připojit až pozdě ve večerních hodinách. Sjel jsem z hor a přes Shkoder mířil po hlavní cestě do Durres. Noční cesta po Albánii je výživná. Mám pocit, že na silnici vyjedou všichni, co mají auta a jezdí jak se dá. Ze dvou jízdních pruhů jsou najednou čtyři a jede se spíš podle intuice než podle pravidel. Kupodivu, vše je vklidu, bouračky jsem za celou dobu žádný neviděl. Nemám na mysli odřený blatník či promáčklý nárazníky, ale takový ty veliký hrůzy, který bývají tak často k vidění na našich silnicích:-(. Jednoho typickýho účastníka albánskýho provozu jsem si vyfotil:-)


 

Ráno nás probudilo modrou oblohou a po nezbytné hygieně a vydatné snídani jsme pokračovali na jih. Někde po pravé ruce je moře, ale v těchto místech vidět není. Po pár zastávkách jsme si delší oddech dopřáli ve Vlore. Ke každému města něco patří. Tady to byly svatby. Byla sobota dopoledne a tedy den, kdy se to i v Albánii žení a vdává. Jak to funguje od rána do večera, nevím. To, co nás zaujalo byli svatebčani v autech. Auta namašlený a vyzdobený jezdí městem a troubí. Kameraman sedící v okně auta neustále&nbsp; filmuje nevěstu jedoucí v druhém voze. Doprava ve městě je hustá a spíš to stojí než jede. K tomu to šílený vedro...musí to být úžasný videozáznam...:-)) Jen aby maník nevypadl...
Ráno nás probudilo modrou oblohou a po nezbytné hygieně a vydatné snídani jsme pokračovali na jih. Někde po pravé ruce je moře, ale v těchto místech vidět není. Po pár zastávkách jsme si delší oddech dopřáli ve Vlore. Ke každému města něco patří. Tady to byly svatby. Byla sobota dopoledne a tedy den, kdy se to i v Albánii žení a vdává. Jak to funguje od rána do večera, nevím. To, co nás zaujalo byli svatebčani v autech. Auta namašlený a vyzdobený jezdí městem a troubí. Kameraman sedící v okně auta neustále  filmuje nevěstu jedoucí v druhém voze. Doprava ve městě je hustá a spíš to stojí než jede. K tomu to šílený vedro...musí to být úžasný videozáznam...:-)) Jen aby maník nevypadl...
AL 118.jpg
AL 121.jpg
Z Vlore silnici chvíli kopíruje pobřeží. K vidění jsou podobný obrázky jako jinde ze středomoří - slunečníky, písek, voda a spousta lidiček. Pobřeží vypadalo pěkně, dokonce i čistě.
Z Vlore silnici chvíli kopíruje pobřeží. K vidění jsou podobný obrázky jako jinde ze středomoří - slunečníky, písek, voda a spousta lidiček. Pobřeží vypadalo pěkně, dokonce i čistě.
Kousek za Vlore se silnice stáčí na jihovýchod a míří do kopců. Hodně pěkná silnice dovoluje sem tam přetáhnout povolené limity a my se těšíme na vyhlídku nad krajinou. Přicházejí první serpentiny a my si to užíváme. Z kopce vypadá krajina za námi přívětivě a zdá se, že serpentiny jen tak neskončí.
Kousek za Vlore se silnice stáčí na jihovýchod a míří do kopců. Hodně pěkná silnice dovoluje sem tam přetáhnout povolené limity a my se těšíme na vyhlídku nad krajinou. Přicházejí první serpentiny a my si to užíváme. Z kopce vypadá krajina za námi přívětivě a zdá se, že serpentiny jen tak neskončí.
<p>Jsme téměř v samotném logarském průsmyku. V jedné z posledních zatáček stojí malá hospůdka. Spíše než ona nás zaujaly prameny vody tryskající z několika míst ve skále. Je horko a uvítáme osvěžení koupelí v ledové vodě. Trochu nabíráme do petek a chvilku sedáme na vynikající presso. Kolem nás je poměrně živo. Nahoru i dolů jezdí jedno auto za druhým a my se bavíme pozorováním některých řidičů, jak se vypořádávají se 180 stupňovými vracečkami, překáží si v parkování a vlastně i v samotném průjezdu po hlavní silnici. Zdá se nám neuvěřitelné, co albánci dokážou</p>

Jsme téměř v samotném logarském průsmyku. V jedné z posledních zatáček stojí malá hospůdka. Spíše než ona nás zaujaly prameny vody tryskající z několika míst ve skále. Je horko a uvítáme osvěžení koupelí v ledové vodě. Trochu nabíráme do petek a chvilku sedáme na vynikající presso. Kolem nás je poměrně živo. Nahoru i dolů jezdí jedno auto za druhým a my se bavíme pozorováním některých řidičů, jak se vypořádávají se 180 stupňovými vracečkami, překáží si v parkování a vlastně i v samotném průjezdu po hlavní silnici. Zdá se nám neuvěřitelné, co albánci dokážou

Jsme v Logarském průsmyku. Během několika&nbsp; kilometrů nás silnice vyvedla do 1027 metrů nad mořem. A jsme opravdu nad mořem. Před námi se otvírá výhled na skalnaté pobřeží s oblázkovými plážemi - bez lidí.
Jsme v Logarském průsmyku. Během několika  kilometrů nás silnice vyvedla do 1027 metrů nad mořem. A jsme opravdu nad mořem. Před námi se otvírá výhled na skalnaté pobřeží s oblázkovými plážemi - bez lidí.
<p>Teď chápeme, proč je na silnici poměrně silný provoz. Je víkend a většina vlořanů jezdí do průsmyku na výlet. vyjedou nahoru, vykouří cigaretu a jedou zase zpátky. Hlavní zážitkem a důvodem tohoto počínání ale není ta cigareta, ani krásný výhled na moře, ale&nbsp; právě samotná cesta autem. A kam zavézt nevěstu? Jasně, že právě sem! Přejme jí to.</p>

Teď chápeme, proč je na silnici poměrně silný provoz. Je víkend a většina vlořanů jezdí do průsmyku na výlet. vyjedou nahoru, vykouří cigaretu a jedou zase zpátky. Hlavní zážitkem a důvodem tohoto počínání ale není ta cigareta, ani krásný výhled na moře, ale  právě samotná cesta autem. A kam zavézt nevěstu? Jasně, že právě sem! Přejme jí to.

<p>Ani jsem nepočítal s tím, že tady vůbec slezeme z motorek. Zastavit, mrknout dolů a pokračovat dál, to byl původní úmysl. Jenže situace se náhle mění a my parkujeme a těch fotek děláme najednou trochu více:-)</p>

Ani jsem nepočítal s tím, že tady vůbec slezeme z motorek. Zastavit, mrknout dolů a pokračovat dál, to byl původní úmysl. Jenže situace se náhle mění a my parkujeme a těch fotek děláme najednou trochu více:-)

A je co fotit. Mládež se baví a my taky. Vypadají líp než my s přilbách&nbsp;a tak si je párkrát vyblejsknu. Dokud to ještě stojí za to. Až tady pojedeme za pár let určitě jim narostou druhý brady a špeky...
A je co fotit. Mládež se baví a my taky. Vypadají líp než my s přilbách a tak si je párkrát vyblejsknu. Dokud to ještě stojí za to. Až tady pojedeme za pár let určitě jim narostou druhý brady a špeky...
...a prdele.
...a prdele.
Ale to jsou taky krasavice. Škoda, že ta nejlepší je schovaná úplně vzadu:-)
Ale to jsou taky krasavice. Škoda, že ta nejlepší je schovaná úplně vzadu:-)
Poslední foto z Logarského průsmyku 1027 m.n.m.
Poslední foto z Logarského průsmyku 1027 m.n.m.
Dhermi. Malebná vesnička ve skalách nad mořem.
Dhermi. Malebná vesnička ve skalách nad mořem.
AL 149.jpg
Jedno z největších překvapení. Z Logaru dál na jih vede nádherná nově vybudovaná asfaltová silnice. Klikatí se kolem moře, odbíhá do skal a zase vrací. A pořád se kroutí a kroutí...
Jedno z největších překvapení. Z Logaru dál na jih vede nádherná nově vybudovaná asfaltová silnice. Klikatí se kolem moře, odbíhá do skal a zase vrací. A pořád se kroutí a kroutí...
Zastavujeme v Himare, odkládáme svršky, koupeme se v nádherně čistém moři a chlastáme místní pivní patoky. Pivo není vůbec špatný...
Zastavujeme v Himare, odkládáme svršky, koupeme se v nádherně čistém moři a chlastáme místní pivní patoky. Pivo není vůbec špatný...
<p>Vlore - Sarande = tip pro motorkáře</p>

Vlore - Sarande = tip pro motorkáře

Palermský záliv
Palermský záliv
Fotí to všichni, tak my musíme taky. Tunel kde kapitán Nemo kotvil svůj Nautilus...:-)
Fotí to všichni, tak my musíme taky. Tunel kde kapitán Nemo kotvil svůj Nautilus...:-)
AL 162.jpg
Večer před Sarande.
Večer před Sarande.
V Sarande jsme zažili jeden z nejkrásnějších večírků s grilovaným skopovým, místním pivem a nonstop provozem. Takže jsme ani nemuseli hledat žádné ubytování a spali jsme tak, kde kdo upadl. Ráno jsme to doháněli na jedné z nádherných zátok Jónského moře. Jen ti lidi kdyby tak neřvali a nechali nás dospat...
V Sarande jsme zažili jeden z nejkrásnějších večírků s grilovaným skopovým, místním pivem a nonstop provozem. Takže jsme ani nemuseli hledat žádné ubytování a spali jsme tak, kde kdo upadl. Ráno jsme to doháněli na jedné z nádherných zátok Jónského moře. Jen ti lidi kdyby tak neřvali a nechali nás dospat...
Návštěvu antických vykopávek v Butrintu jsme si odpustili. Až tak moc zapálení archeologové zase nejsme a pro tento případ si vystačíme s fotografiemi druhých. Pěkné jsou třeba tady: <a href="http://albanie.pavelj.cz/galerie/05sarande/">http://albanie.pavelj.cz/galerie/05sarande/</a>. V poledne opuštíme Sarande, v našem cestování nejjižnější část Albánie a dá se říct, že se vracíme domů.
Návštěvu antických vykopávek v Butrintu jsme si odpustili. Až tak moc zapálení archeologové zase nejsme a pro tento případ si vystačíme s fotografiemi druhých. Pěkné jsou třeba tady: http://albanie.pavelj.cz/galerie/05sarande/. V poledne opuštíme Sarande, v našem cestování nejjižnější část Albánie a dá se říct, že se vracíme domů.
Syri i Kalter je další věc, kterou v Albánii nelze vynechat. Z hloubky cca 45 m vyvěrá pramen tyrkysové vody v takové síle a množství, že se tady nedá potopit&nbsp; ani utopit. Snad jen umrznout:-)
Syri i Kalter je další věc, kterou v Albánii nelze vynechat. Z hloubky cca 45 m vyvěrá pramen tyrkysové vody v takové síle a množství, že se tady nedá potopit  ani utopit. Snad jen umrznout:-)
Atrakce je to zajínavá a stojí za to se sem podívat. Dobře značená odbočka z hlavní cesty Vás přivede na hráz nádrže, kde zaplatíte pár drobných a jedete skoro až k prameni. Je ukrytý pod korunami stromů a to je v letním vedru to nejdůležitější. Voda odtéká poměrně mohutným potokem a zůstává křišťálově čistá.
Atrakce je to zajínavá a stojí za to se sem podívat. Dobře značená odbočka z hlavní cesty Vás přivede na hráz nádrže, kde zaplatíte pár drobných a jedete skoro až k prameni. Je ukrytý pod korunami stromů a to je v letním vedru to nejdůležitější. Voda odtéká poměrně mohutným potokem a zůstává křišťálově čistá.
AL 179.jpg
Míříme na sever k městu Gjirokaster. Velmi slušná silnice a přívětivý lidé, kteří si při našem tankování u pumpy chtějí pokecat.
Míříme na sever k městu Gjirokaster. Velmi slušná silnice a přívětivý lidé, kteří si při našem tankování u pumpy chtějí pokecat.
Zvláštním způsobem poskládaný kopec.
Zvláštním způsobem poskládaný kopec.
Gjirokaster - staré město na kopci (a s hradem ještě výše)
Gjirokaster - staré město na kopci (a s hradem ještě výše)
AL 184.jpg
AL 193.jpg
AL 194.jpg
<p>Večer jsme to zapíchli kousek před městem Korce. Jsme v horách, kam nás dovedly opět překvapivě slušné cesty. Krajina se tu pomalu začíná měnit a při průjezdu smrkovými lesy jsem si myslel, že už jsme v centrální Evropě. Spali jsme opět jak se dalo, někdo ve stanu, někdo volně, ale všichni co nejdál Erika. Sorry, kámo. </p>

Večer jsme to zapíchli kousek před městem Korce. Jsme v horách, kam nás dovedly opět překvapivě slušné cesty. Krajina se tu pomalu začíná měnit a při průjezdu smrkovými lesy jsem si myslel, že už jsme v centrální Evropě. Spali jsme opět jak se dalo, někdo ve stanu, někdo volně, ale všichni co nejdál Erika. Sorry, kámo.

Řecká hranice byla v minulosti asi tou nejžhavějších. malých bunkrů pro jedhoho člověka jsou tady mraky.
Řecká hranice byla v minulosti asi tou nejžhavějších. malých bunkrů pro jedhoho člověka jsou tady mraky.
Mraky. Fak!. Nekecám...
Mraky. Fak!. Nekecám...
AL 202.jpg
Opustili jsme Albánii, abychom se mohli naobědvat. Jsme v Makedonii a zastavujeme u Ohridkého jezera.
Opustili jsme Albánii, abychom se mohli naobědvat. Jsme v Makedonii a zastavujeme u Ohridkého jezera.
Dáváme si ohridskýho pstruha se spoustou zeleniny.&nbsp;Je to chráněná ryba, zapsaná na seznamu ohrožených druhů, která se nesmí lovit. Ta naše pochází z umělého chovu, ale kolem silnice stojí prodavači s bečkami a skleněnými akvárii plných těchto krasavců. Pochybuju, že i tito byli uměle odchovaní.
Dáváme si ohridskýho pstruha se spoustou zeleniny. Je to chráněná ryba, zapsaná na seznamu ohrožených druhů, která se nesmí lovit. Ta naše pochází z umělého chovu, ale kolem silnice stojí prodavači s bečkami a skleněnými akvárii plných těchto krasavců. Pochybuju, že i tito byli uměle odchovaní.
Stále jsme v albánskomakedonských horách ve výšce kolem 1000 metrů nad mořem. Tady jsou silnice poloprázdné a pokud někoho potkávám, pak jen místní. Jedem stále na sever a blížíme se opět k Albánii.
Stále jsme v albánskomakedonských horách ve výšce kolem 1000 metrů nad mořem. Tady jsou silnice poloprázdné a pokud někoho potkávám, pak jen místní. Jedem stále na sever a blížíme se opět k Albánii.
<p>Mira s Erikem před hranicemi odbočují doprava a Makedonií pokračují do Kosova. Kosovem projedou na hranice s Albánií a potkáme se někde u albánského města Kukes. Já odbočuji vlevo a kousek za Debarem opět vstupuji do Albánie. Mířím do Peshkopi s vědomím, že asfalt bude až po nějakých cca 100 kilometrech.</p>

Mira s Erikem před hranicemi odbočují doprava a Makedonií pokračují do Kosova. Kosovem projedou na hranice s Albánií a potkáme se někde u albánského města Kukes. Já odbočuji vlevo a kousek za Debarem opět vstupuji do Albánie. Mířím do Peshkopi s vědomím, že asfalt bude až po nějakých cca 100 kilometrech.

AL 217.jpg
AL 218.jpg
Jedu pustou téměř neobydlenou karjinou, ale po slušné šotolině. Občas se to sice zhorší, ale proti masakru v Prokletie je to pohádka.
Jedu pustou téměř neobydlenou karjinou, ale po slušné šotolině. Občas se to sice zhorší, ale proti masakru v Prokletie je to pohádka.
Kozy, kozy, kozy....ach jo ;-)
Kozy, kozy, kozy....ach jo ;-)
AL 224.jpg
<p>Cesta z Peshkopi do Kukes je údajně v zimě nesjízdná. Bývá tu sníh a hlavně hodně mokro. Občas se brodí, ale největším nebezpečím je její odloučenost od ostatního světa. Za těch pár hodin jízdy jsem tady nepotkal téměř nikoho. Aspoň nikoho, kdo by tady musel být. A mezi takové tlupu Defenderů rozhodně nepočítám. To jsou totiž stejní magoři jako já:-)</p>

Cesta z Peshkopi do Kukes je údajně v zimě nesjízdná. Bývá tu sníh a hlavně hodně mokro. Občas se brodí, ale největším nebezpečím je její odloučenost od ostatního světa. Za těch pár hodin jízdy jsem tady nepotkal téměř nikoho. Aspoň nikoho, kdo by tady musel být. A mezi takové tlupu Defenderů rozhodně nepočítám. To jsou totiž stejní magoři jako já:-)

Stíny se prodlužují, večer se blíží. I já se pomalu přibližuji ke Kukes a přemýšlím, jestli na mě parťáci už nečekají a nenadávají.
Stíny se prodlužují, večer se blíží. I já se pomalu přibližuji ke Kukes a přemýšlím, jestli na mě parťáci už nečekají a nenadávají.
<p>Jedna z posledních fotek albánské pustiny. Za chvíli zjistím, že na mě nikdo v Kukes nečeká, protože třebaže jsem jel horší cestou, byl jsem rychlejší. Nezdržel jsem se na makedonsko-kosovských&nbsp;a kosovsko-albánských hranicích, nemusel platit nesmyslnou pojistku a absolvovat celní buzeraci. Až později jsem se dozvěděl, že Erika zradila technika a nakonec se vydal opačným směrem než Mira - dolů do Řecka. Mira sice&nbsp;pokračoval v mých stopách, ale už jsme se nepotkali.</p>
<p>Za zmínku určitě ještě stojí nově vybudovaná dálnice z Kukesh. Už jsem nečuměl do mapy, protože se stmívalo a o to větší překvapení bylo zjištění, že nejedu do Shkoderu, ale do Tirany. Ale to svezení stálo za to. Odhaduju to na cca 150 km nové dálnice, která se na noc zavírá!!! a nádherně se kroutí vysokými horami. Jedna dlouhá zatáčka střídá druhou, rovných úseků si tady člověk moc neužije a povrch je mimořádně kvalitní. </p>
<p>Do Tirany jsem už samozřejmě nejel, ale prvním možným přechodem, jímž byl Sukobin zamířil hledat nocleh v Černé Hoře.</p>
<p>Shrnutí: Albánie je hooodně zajímavá a bezpečná země se spoustou anomálií, které jsou pro středoevropana přinejmenším divné. Lidi jsou tady příjemní a přátelští, problém může být jedině ve znalosti či spíše neznalosti&nbsp; cizího jazyka. Mladí umí anglicky, italsky i německy, staří jen albánsky. Hory i moře jsou nádherné a hlavně bez návalu turistů. Tomu ovšem odpovídá i kvalita služeb - člověk se musí přece jen trochu uskrovnit. Hlavně z těchto důvodů bude pro rodinku se dvěma malými dětmi lepší zůstat v Chorvatsku. A z těchto důvodů a taky ze spousty dalších malých a ještě menších důvodíčků každému cestovateli doporučuji se sem zajet podívat. A to co nejdříve, než to tady zvivilizují...</p>

Jedna z posledních fotek albánské pustiny. Za chvíli zjistím, že na mě nikdo v Kukes nečeká, protože třebaže jsem jel horší cestou, byl jsem rychlejší. Nezdržel jsem se na makedonsko-kosovských a kosovsko-albánských hranicích, nemusel platit nesmyslnou pojistku a absolvovat celní buzeraci. Až později jsem se dozvěděl, že Erika zradila technika a nakonec se vydal opačným směrem než Mira - dolů do Řecka. Mira sice pokračoval v mých stopách, ale už jsme se nepotkali.


Za zmínku určitě ještě stojí nově vybudovaná dálnice z Kukesh. Už jsem nečuměl do mapy, protože se stmívalo a o to větší překvapení bylo zjištění, že nejedu do Shkoderu, ale do Tirany. Ale to svezení stálo za to. Odhaduju to na cca 150 km nové dálnice, která se na noc zavírá!!! a nádherně se kroutí vysokými horami. Jedna dlouhá zatáčka střídá druhou, rovných úseků si tady člověk moc neužije a povrch je mimořádně kvalitní.


Do Tirany jsem už samozřejmě nejel, ale prvním možným přechodem, jímž byl Sukobin zamířil hledat nocleh v Černé Hoře.


Shrnutí: Albánie je hooodně zajímavá a bezpečná země se spoustou anomálií, které jsou pro středoevropana přinejmenším divné. Lidi jsou tady příjemní a přátelští, problém může být jedině ve znalosti či spíše neznalosti  cizího jazyka. Mladí umí anglicky, italsky i německy, staří jen albánsky. Hory i moře jsou nádherné a hlavně bez návalu turistů. Tomu ovšem odpovídá i kvalita služeb - člověk se musí přece jen trochu uskrovnit. Hlavně z těchto důvodů bude pro rodinku se dvěma malými dětmi lepší zůstat v Chorvatsku. A z těchto důvodů a taky ze spousty dalších malých a ještě menších důvodíčků každému cestovateli doporučuji se sem zajet podívat. A to co nejdříve, než to tady zvivilizují...

03.09.2009 07:59:10
motopospa
Sněhové zprávy

Sněhové zprávy

Co Vás zaujalo?

Motorky a cestování (3819 | 26%)
Hory a lyže (3698 | 25%)
Vodní radovánky (3591 | 25%)
Od všeckého kósek (3525 | 24%)
Jména osob figurujících na těchto webových stránkách jsou pravdivá. Každá osoba může mít více jmen, názvů, přezdívek, ale vždy se jedná o stále stejného jedince. Počet dětí, rodinný stav a hmotné statky každého jedince nemusí odpovídat současnému stavu. Pokud jsem někoho napadl a urazil či jinak poškodil na těle, duši nebo majetku, tímto se mu omlouvám, ale stejně bych to udělal znovu a rád.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one