VYSOKÉ TATRY 2011

Žádné velké plánování to tentokrát nebylo. Pozdní léto a začátek podzimu je doba, kdy je na horách nejkrásněji. Teda pokud máte štěstí a vyjde počasí. Vyšlo :-) 

Po časném budíčku, rychlé ranní hygieně jsme skočili do připraveného povozu a s jedním ještě nerozlepeným okem vyrazili na východ. Díky rozumnému rannímu provozu na silnici a investici do SK dálniční známky jsme před osmou zastavili na parkovisku Tri studničky.

tatry 020b.jpg

CHORVATSKO 2011

Uprostřed prázdnin do Chorvatska? Toho jsem se vždycky bál. Není nad poloprázdné pláže před sezónou a po ní. Ale zkusit se má všechno.

Tak nějak to vypadá v polovině prázdnin na pláži Slanica v chorvatském Murteru. Ale to jsem ještě nevěděl, protože jsme sedli ráno na Stroma a vyrazili směr Bratislava. Cesta dobrá, kromě deště,který vydržel asi 40 km. Zvládli jsme to bez pláštěnek a mířili k rakouským hranicím. Starým přechodem Petržalka - Berg jsme pokračovali dolů k Neusiedlersee.

Croatia 020a.jpg

MONTENEGRO

Je to jako Chorvatsko?  Vyplatí se jet o pár desítek až stovek kilometrů dál na jih? Tyto a spoustu jiných otázek jsem si pokládal už několik let. Samozřejmě, že všude slyším jen samé kladné ohlasy (ti nespokojení se většinou nechlubí),ale jak je to doopravdy?

Jako náhradu za odložený výlet po americké "66", jsem si naplánoval malou návštěvu Černé Hory a Albánie. A byla to skutečně dobrá volba

První kilometry v Černé hoře

Žádné velké ani dlouhodobé přípravy se opět nekonaly. Řeklo se "kdo může a chce, ať jede" a tak se i stalo. Skupinka ve složení Honda VTX1300(Mira), Honda Hornet 900(Erik) a Suzuki V-Strom650 (já) si dala sraz jeden čtvrtek v první polovině srpna u pumpy v Brně. Cesty osudu jsou ale nevyzpytatelné a tak jsme se nakonec zkompletovali až před slovenskými hranicemi.

Cesta po kvalitní dálnici, dělící maďarskou rovinu na dvě téměř stejné poloviny ve stylu kukuřice-slunečnice nebo slunečnice-kukuřice, se musí přetrpět. Občas zastavit, zatížit motorku novým benzínem, odlehčit tělu a protáhnout ztuhlé údy a zase pokračovat dál. Sever Srbska je to samé v bleděmodrým (a modro jsme měli s vyjímkou jednoho dne pořád) a teprve kousek pod Novi Sadem srdce motorkářovo zaplesalo. Kopečky, zatáčky, slušný asfalt, to bylo příjemné zakončení prvního dne.

Překvapivě rychle se setmělo a místo hledání plácku pro bivak jsme dali přednost hotelu u cesty. Dobře jsme udělali. Za 20Euro jsme spali jako lidi a uplakané deštivé ráno potvrdilo správnost naší večerní volby. Královská "švédská" snídaně byla už jen poslední třešničkou na dortu (nažral jsem se tak, že mi to vystačilo na celý den).

Na hranice Srbsko - Černá hora nám chybělo posledních pár desítek kilomterů a díky ustávajícímu dešti jsme si náležitě vychutnali kvalitní povrch hlavní spojnice těchto dvou států. Zbrusu nová rychlá silnice nahradila starou úzkou šotolinovou asfaltku, klikatící se po svazích hor. Jediným brzdičem byly časté policejní hlídky, které ovšem nás nemohly překvapit. Zdržení na čáře bylo nepatrné ve srovnání s Erikovým zazmatkováním, kdy si mě spletl s jiným maníkem  na V-Stromu v protisměru, otočil se a vrátil se cca 20 km zpátky k hotelu. No comment... Díky Bohu, jsme v Černé Hoře.

AL 005.jpg

ALBÁNIE 2009

Oblast, kam se naši turisté nijak nehrnou. Proč taky? Válet se na pláži Jaderského moře se dá i mnohem blíž v Chorvatsku, případně o kousek dál v Černé Hoře. V obou případech vybaveni servisem cestovních kanceláří, případně doporučeními od známých či vlastními zkušenostmi z minulých let. Albánie je krokem do neznáma, kterého se většina z nás bojí. Je třeba překonat strach a ten krok udělat...

AL 215.jpg

MALLORCA

Ležet na písku a ráchat se v moři? Kdepak. Ostatně při teplotě vody pohybující se kolem patnácti stupňů by to ani nešlo. Takže to vypadá, že to jediné, co zbývá je turistika. Ale ono to tak opravdu jen vypadá, protože turistika byl ten hlavní důvod, proč jsme na Mallorku jeli na konci března. Na Mallorku téměř bez turistů, dopravních zácp, volně přístupných památek, předsezonních cen a proměnlivého počasí...

Vila Abubila. Naše základna pro výlety po ostrově leží v jižní části Mallorky nedaleko města Santanyí. Nově postavená vila s velkým bazénem a vkusně zařízeným stylovým interierem. Po zimě bylo cítit vlhko, které během následujících horkých letních měsíců stoprocentně zmizí. Tento typ ubytování v mallorském vnitrozemí není nijak levný a fincu si lze pronajmout od domácích obyvatel i od zahraničních usedlíků, kteří tady našli své druhé bydliště.

PT 005.jpg

PORTUGALSKO 2008 - sever

Portugalsko je daleko. Tak daleko, že mě nikdy nenapadlo o něm přemýšlet. Nebyl jsem ani ve Španělsku, tak co bych hledal ještě o kus dál? Vlastně ani o této zemi nic pořádnýho nevím - jako první obepluli Afriku, objevili Brazílii, hrají fotbal, vyrábí špunty do flašek a chlastají portské, do Algarve se jezdí rekreovat exprezident Havel....znalosti opravdu nic moc. Ale z kapesního průvodce vypadlo poměrně hodně zajímavých tipů, u nichž by stálo za to přesvědčit se na vlastní oči. Proč si tam uprostřed babího léta nezajet...? Neplánované akce bývají nejzajímavější a tak jsem v polovině října nastoupil v Ruzyni do letadla a zamířil směr Lisabon.

Z Prahy do Lisabonu jsou to necelé tři hodiny. Samozřejmě, že letadlem. Zpáteční letenka za pětapůltisíce korun s papáním, bumbáním a spinkáním na palubě neměla chybu. Všechna místa nebyla obsazena a kdo si chtěl udělat pohodlí, udělal si ho.

V Lisabonu vyzvednout zavazadla, auto z půjčovny a hurá na sever. Dočasným útočištěm se stal dům poblíž městečka Coja cca 300 km severně od Lisabonu. Pár desítek kilometrů na východ a jsme v nejvyšším pohoří Portugalska - Serra da Estrella. Nejvyšší vrchol Torre nedosahuje výšky ani 2000m, ale mraky ten den byly ještě níže. Hory jsou protkány mnoha kilometry zajímavě se kroutících silnic a silniček s poměrně slušným asfaltem. Přistihl jsem se, že se za volantem nakláním a levou i pravou stranu.....duchem jsem to jel na motorce

PT 012.jpg

Portugalsko - Algarve

Jih země je to, za čím naprostá většina turistů do Portugalska míří. Nádherné písečné pláže a stálé a převážně slunečné počasí dělají tuto oblast jedním z nejzajímavějších míst vhodných pro letní dovolenou..

300 slunečných dnů v roce!!! A že zrovna my si musíme vybrat z těch zbývajících pětašedesáti! To se nám honilo hlavou při příjezdu k Algarve. K tomu se přidaly nekonečné roviny Alenteja, pokryté suchou trávou zpestřenou nějakým tím kusem dobytka, skotu, ale i prasat. Pustá, pod temnými mračny smutná  a ve srovnání s dosud poznanými oblastmi poněkud nudná krajina, kterou nezbývalo nic jiného, než prostě rychle přejet.

PT 267.jpg

Portugalsko - Lisabon

Z Algarve do Lisabonu je to asi 250km. po krásné a kvalitní dálnici A2 s mírným provozem (nesrovnávat s naší D1, protože se to srovat nedá!!!). To znamená, že za dvě hodiny a kousek jsme v Lisabonu. Teda pokud tam opravdu tak pospícháme...

Ale to nebyl náš případ. Když jsem si přečetl spoustu zajímavých údajů o městě plném nezapomenutelných památek zapsaných na seznamu UNESCO, městě protkaným maurskými uličkami, obklopeným středověkými hradbami s dominantním římským chrámem v centru, městě, které davy turistů ještě nestačily významně poznamenat, opustili jsem dálnici A2 po cca 70 kilometrech a zamířili jsme do ÉVORY.

PT 612 Evora.jpg

AUSTRÁLIE

Zlomový rok 1994. To už jsem věděl, že mé působení zaměstnance s pracovní dobou od šesti do dvou  se pomalu chýlí ke konci a tak jsem si vybral dovolenou a měsíc neplaceného volna, rozloučil se s manželkou a roční dcerou (vzorný táta) a zamířil do tepla. Bylo 4. ledna a v tu dobu by mělo být teplo na jižní polokouli. A tam je i Austrálie.

Je těžké, vzpomenout si po letech na všechny detaily. V hlavě zůstalo spousta zážitků, ale jen některé z nich dokonce i s názvy míst, která jsem navštívil. O času, cenách a dalších přesně definovatelných veličinách už radši ani nezkouším přemýšlet. Proto se na této stránce snažím držet časovou posloupnost pouze minimálně a je to jako bych listoval albem a vybavoval si to, co jsem před čtrnácti lety prožil. A nebylo toho málo...

Boeing 737. První letadlo v mém životě a hned taková kráva.

Z Prahy do Londýna a odtud s British Airways do Melbourne s mezipřistáním v Singapuru a Perthu. Spousty lidí všude kolem, největší evropské letiště v Londýně, v té době nejkrásnější letiště v Singapuru, spousta jídla a chlastu v letadle, třicet hodin na cestě a nikdo se mnou nechce komunikovat česky - to byly první dojmy z mé velké cesty

AU1.jpg

Rusko 2008

Poslední fotkou předcházející "norské" galerie nemusel být globus na severním mysu. Zvídavý čtenář si určitě položil otázku: "Jak se ten magor dostal domů?". Samozřejmě, že na dvou kolech. Jenže zpáteční cesta nevedla hornatým a fjordovitým Norskem, ani plochým a jezernatým Finskem a ani Švédskem, o kterým vím hlavně to, že tam jsou samé dlouhonohé blondýny. Poljarnyj, Zapoljarnyj, Severomorsk, Murmansk - to byla ta výzva. Domů se pojede přes Rossiu! A to je důvod pro samostatný příběh.

Rozhodnutí podívat se do Ruska samozřejmě muselo padnout ještě před tím, něž jsem v Přerově nastartoval motorku a zamířil na sever. Bez víza se Rusko totiž nekoná. Víza jsme vyřizovali na poslední chvíli, ale bez větších problémů. Jen jsme nevěděli, jestli se tato investice (1200 Kč) vyplatí...

Norsko 514.jpg